V Itálii našli kapku Jana Kaplického, po restaurování bude stát v Česku

V Itálii našli kapku Jana Kaplického (zdroj: ČT24)

V italské továrně se našla zapomenutá socha od architekta Jana Kaplického, nyní ji ve svém ateliéru restauruje sochař Lukáš Rais. Devět metrů dlouhá a pět široká nerezová kapka doplní od léta, zatím dočasně, pražský veřejný prostor. Žádné podobné Kaplického dílo v Česku není.

Ocelová kapka vznikla pro milánské trienále a benátské bienále, zadáním pro architekty tehdy bylo designově ztvárnit stánky pro občerstvení. „Líbí se mi, co o samotném díle řekl sám Kaplický, že se jedná o fantaskní prezentaci balené vody,“ podotkl Ondřej Škarka z kulturní instituce Art Lines.

Napřed restaurování

Nalezenou sochu Jana Kaplického viděla veřejnost naposledy v roce 2004 v Itálii. Přes dvacet let pak ležela vedle italské továrny, kde umělci z celého světa své objekty vytvářejí. Díla si ale všiml světoznámý architekt Norman Foster, jehož studio navrhlo třeba londýnský mrakodrap zvaný Okurka. Oslovil vdovu po Janu Kaplickém, jestli by plastiku nechtěla zachránit.

Ta souhlasila a díky instituci Art Lines se Kaplického socha dostala do Prahy. „Dílo by nemělo být někde schované, válet se na zahradě nebo být v depozitáři, ale mělo by být poskytnuté veřejnosti,“ nepochybuje Eliška Kaplický Fuchsová.

Nejprve je ale třeba zásah restaurátora. Celé dílo nese ocelová konstrukce a dlouhodobý pobyt venku ji poškodil. Prací se ujal sochař Lukáš Rais, důležité je podle něho co nejméně narušit původní záměr architekta.

Místo Chobotnice a Rejnoka

Pro Kaplického, který se v Česku nejvíce proslavil nerealizovaným návrhem na budovu Národní knihovny, takzvanou Chobotnici, byly typické organické tvary. „Říkal, že největší inspirací je pro něj příroda a že ani člověk nemá žádnou kolmou hranu. Že z přírody by se člověk měl nejvíc poučit,“ připomíná Eliška Kaplický Fuchsová.

Podle Ondřeje Škarky by dílo s názvem Acquae mělo aspoň trochu vynahradit, že žádná Kaplického realizace v Česku nestojí. Kromě budovy Národní knihovny nevznikl nakonec ani Rejnok, tedy koncertní a kongresové centrum v Českých Budějovicích. Za Kaplického architektonickou tvorbou je tak třeba jet především do Británie, kam v roce 1968 emigroval. Kaplického studio stojí za podobou obchodního domu Selfridges v Birmighamu nebo novinářskou tribunou na londýnském kriketovém stadionu Lord’s.

Kapku uvidí veřejnost v létě jako jedno z děl projektu Sculpture Line, který přináší dočasné instalace umění do pražských ulic. Hledat se pro něj ale bude i trvalé umístění.