Geniální herec Jan Tříska se zapsal do paměti českého diváka mnoha krásnými rolemi, ale i když byl známým a oblíbeným umělcem, něco mu přece jen chybělo – tedy alespoň z pohledu tehdejších soudruhů. Nehodlal se tak docela přizpůsobit jejich záměrům, a dokonce si dovolil v roce 1968 podepsat dokument Dva tisíce slov, který se komunistům vůbec nelíbil, a později ho dokonce označili za kontrarevoluční. Mohl si snad trochu polepšit podpisem Anticharty, jenomže to by se nesměly stát další události, které mu v jeho kariéře nepomáhaly.
Havlův kamarád by se hodil estébákům
Co se vlastně tehdy dělo? Jan Tříska byl blízkým přítelem Václava Havla, za nímž spolu s dalšími přáteli jezdíval na Hrádeček. Tady se sice jistě vedly diskuse o politice, ale také se, jako při normálním kamarádském posezení, pilo dobré víno. Václav Havel šel Janu Třískovi za svědka na svatbu. Tohle všechno samozřejmě věděli také příslušníci StB, a protože jim bylo jasné, že Třískovi záleží na hraní, živí dvě malé děti a nebude chtít přijít o práci, nabídli mu spolupráci. Někdo tak blízký hlavním nepřátelům tehdejšího zřízení by se jim hodil. Zpočátku to vypadalo nadějně, ale jakmile herec odmítl, bylo zřejmé, že v Československu nemá co dělat.
Dovolená na celý zbytek života
Jako zázrakem dostali s manželkou povolení vycestovat na dovolenou na Kypr, a to dokonce i s dětmi. Odjeli na lehko, z opatrnosti si s sebou nebrali nic než pár kousků oblečení. Dobře přitom věděli, že se do vlasti už možná nikdy nevrátí. Přesto se nemohli rozloučit ani se svými nejbližšími. Později vyšlo najevo, že jediným člověkem, který o jejich záměru věděl, byla Olga Havlová, která samozřejmě nic neprozradila. „Ten moment je velice zajímavý. Pamatuji si zvuk zámku, když jsme odcházeli z domu ve Střešovicích Sibeliova 21, domu, do kterého jsme dali všechno, co jsme měli. Pamatuji si, jak jsem vzal za tu kulatou kliku u toho zámku a jak ten zámek jen cvakl. Věděl jsem, že se tam už nevrátím,“ vzpomínal na loučení se svým domovem Jan Tříska v hovoru s Markem Ebenem v pořadu Na plovárně. Přiznal také, že si tady jeho rodina nežila vůbec špatně. Jediné, a to hlavní, co jim chybělo, byla svoboda. A za tou také odešli.
Obvinili ho z únosu vlastních dětí
Kdyby nepřišel listopad roku 1989, bylo by víc než pravděpodobné, že by to bylo opravdu naposledy, co Třískovi stáli na půdě své vlasti. Jakmile se komunisté dozvěděli, že se herec s rodinou místo domů přesunul do Kanady ke známým, rozhodli se okamžitě, že jej zdiskreditují před celým národem. Snažili se hodně, dokonce jej osočili z únosu vlastních dětí. Jak si jen mohl dovolit vytrhnout je z náručí milující socialistické vlasti a odvézt je do té záludné kapitalistické ciziny? A tak se stalo, že se Jan Tříska nemohl ani naposledy rozloučit se svojí maminkou, když zemřela. Návrat domů by znamenal jediné – okamžité zatčení a vězení.
Prosadil se v „jiném“ herectví
I přes prvotní problémy, pramenící i z jeho špatné angličtiny, se díky Josefu Škvoreckému a Miloši Formanovi později znovu vrátil na divadelní prkna a po několika stěhováních se i s rodinou usadil v Kalifornii. O americkém herectví později rád vyprávěl. Jaký byl podle něj rozdíl mezi tím zdejším a zaoceánským pojetím? „Americký herec udělá pro roli cokoliv. Ztloustne, zhubne, nechá na sobě cokoliv uříznout, nechá si usekat prsty, ruce, změnit nos, všechno. Ujišťuji vás, že já to udělám také. Naučím se cokoliv, budu jezdit na jakémkoliv zvířeti, nechám se spolknout jakýmkoliv zvířetem a tak dále… Když má někdo smrdět, tak smrdí, když má holka vonět, tak se kvůli ní chlapi střílej, a když má někdo být vandrák, tak je vandrák,“ vysvětlil. Jan Tříska takovým hercem byl až do svého konce, kdy v roce 2017 před natáčením filmu Na střeše, kde měl sehrát hlavní roli, spadl z Karlova mostu do Vltavy a na následky této nehody o několik dní později zemřel.
Zdroj: Česká televize (Na plovárně), Jan Tříska (Smetana M.) ČSFD
KAM DÁL: Vynikající herec Vítězslav Vejražka pro kamery StB odhazoval stud, morálku i oblečení.
