Pravda o Hojerovi: Oběti jedl s hořčicí a křenem, Markovič hodně riskoval

Příběh o Hojerovi vzniknul právě kvůli metodě Markoviče. Byla výjimečná
Zobrazit fotogalerii (6)
  |   zajímavost

Kanibal Ladislav Hojer byl jeden z nejhorších vrahů české historie. Zavraždil celkem pět žen, za což byl v srpnu 1986 popraven v pankrácké věznici. Jedné z obětí dokonce vyřízl prsy a přirození, které po několika dnech uvařil, a část snědl. Hrůzný příběh je doprovázený unikátní metodou vyšetřovatele Jiřího Markoviče, který se na minisérii významně podílel.

Praha na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je nevlídná a ošuntělá. Šedé davy stojí v šedých frontách před poloprázdnými obchody, barevné plakáty připomínají slavné výročí na zdech oprýskaných domů. V nočních ulicích se objevuje nový, děsivý fenomén – mladí sexuální násilníci se sadistickými sklony.

Vážnou známost nikdy neměl

Tehdy policie ještě netuší, že se mezi lidmi skrývá jakýsi Ladislav Hojer, který se zapíše do dějin kriminalistiky jako sadistický kanibal a jeden z nejhorších vrahů, jaké naše země pozná. Byl primitivní psychopatickou osobností s citovou tupostí. Úctu k lidskému životu neměl, recidiva se nedala vyloučit ani v případě kastrace či stereotaktické operace. Práci neměl, moc toho nenamluvil. Dokonce nikdy neměl vážnou známost a žádná žena s ním neměla dobrovolný pohlavní styk.

Bezpečnostní složky měly však cennou posilu. Na cestě své nezapomenutelné kariéry byl právě Jiří Markovič. A právě on byl inspirací i spolutvůrcem tohoto seriálu, ačkoliv se scenárista celé série nechal slyšet, že Markovič svou metodou velmi riskoval. Angažovaný byl hlavně emočně a od propasti se pohyboval jen kousek.

Markovič je u policie legenda 

Slavný kriminalista strávil u policie 36 let, z toho 13 let šéfoval pražské mordpartě. Pod jeho vedením mělo pražské 1. oddělení šest let po sobě 100% objasněnost vražd. Plukovník Markovič vypracoval vysoce účinnou metodu práce s pachateli. Snažil se s nimi navázat blízký vztah, založený na přímém a férovém jednání bez jakéhokoliv náznaku nadřazenosti. To mu umožnilo získat od nich informace potřebné ke zdárnému uzavření případu. 

Pachatelé mu sloužili jako učebnice, odsouzení jako nejlepší studijní materiál. Slavný kriminalista se poslední rok svého života podílel právě na scénářích šestidílné série, která vychází z oficiálních spisů a jeho vlastních vzpomínek. Premiéry se bohužel nedožil, loni na podzim zemřel. O pár týdnů později by oslavil 80 let. Dopadení Ladislava Hojera patří k jeho nejzásadnějším případům, i když zdaleka ne k nejslavnějším. Jednalo se zároveň o posledního popraveného vraha v Československu.

Jako otec a syn

„Série je jedinečná v tom, že ukazuje vztah mezi vrahem a jeho vyšetřovatelem, který přerostl až v nějaký intimní vztah, skoro jako mezi otcem a synem,říká představitel Hojera, herec Petr Uhlík.

„Před samotným psaním scénáře jsme strávili asi rok rešeršemi, kdy jsme museli prostudovat celý spis. Ten měl asi deset tisíc stran. Snažíte se pochopit, jak fungovalo vyšetřování, ale i jaké byly slepé uličky. Chtěli jsme najít někoho, kdo byl osobně přítomen vyšetřování. A tak jsme kontaktovali Jiřího Markoviče, kterého jsme oslovili ke spolupráci. A on s radostí přijal. Popsal nám to celé i z jeho pohledu, spoustu dobových reálií dovysvětlil,“ vzpomíná na začátky celého projektu scenárista Jaroslav Hruška.

Oběti zastrčil do pochvy kopřivu

První vraždu spáchal Hojer v listopadu 1978. Stalo se to v Děčíně, pár metrů od řeky Labe v obydlené části. Hojer se jel do města podívat po nějaké ženské a poznat krásy města. Vyhlédl si dívku, něco málo přes dvacet, kterou sledoval až téměř k řece. Měla však štěstí, zašla do domu. To už se nedá říct o třicetileté Evě, kterou potkal krátce nato. Srazil ji k zemi, a protože se bránila, Hojer ji uškrtil. Poté se pokusil o soulož. Když odcházel, strčil jí do pochvy kopřivu. 

Pro další vraždu si vybral vlak. Psal se rok 1980. Jako voják základní služby na trase z Prahy do Děčína vyrazil na toalety za mladou dívkou, kterou po uzamčení WC uškrtil, a vykonal na mrtvém těle soulož. Poté otočil klíč do polohy obsazeno a po několika minutách z vlaku vystoupil.

Brutalita nebrala konce

Prostředí vlaku si zvolil i pro svou další vraždu. Na podzim téhož roku se rozjel do Košic, kde na břehu nádrže Ružín potkal ženu, sotva třicetiletou. Srazil ji k zemi, strhal z ní oblečení a znásilnil ji. Po souloži ji uškrtil, svázal nalezeným drátem, na prsa jí připevnil kámen a odtáhl ji do vody. Jméno ženy se dodnes nezjistilo, nalezena byla po roce bez hlavy a zápěstí. 

Vůbec nejbrutálnější vraždu spáchal v roce 1981. Když mu skončila základní služba, vydal se z Prahy do Brna. Bylo brzy ráno, když si vyšel na obhlídku města. Prochodil celý den. V noci potkal na tramvajové zastávce čerstvě plnoletou Ivanu, kterou v nedalekém parčíku znásilnil. Dívka se bránila, proto ji – jako předchozí oběti – uškrtil. Odřezal jí prsy a vyřízl genitálie. S nimi odjel do Prahy, schoval si je do ledničky a po týdnu je uvařil. Část jich snědl.

Poslední obětí byla padesátiletá Anna. Hojer ji přepadl s nožem v ruce, rozřezal jí kabát, sukni i spodní prádlo. Punčochu jí omotal kolem krku, aby nekřičela, a znásilnil ji. Poté ji uškrtil. Annu zabil 3. října 1981, hned 11. října téhož roku byl dopaden. Vyšetřovatele tehdy čekala ještě několikaměsíční práce, než Hojerovi prokázali vše, čeho se dopustil. 

Zdroj: kriminalistika.eu, TV Nova, VOYO

KAM DÁL: Vražda Otýlie Vranské: Fantom ulice se přiznal v dopise, který přinesl osobně. Dopaden ale nikdy nebyl.