Článek
81/100 SPINNAKER TOWER V PORTSMOUTHU Je VYŠŠÍ NEŽ LONDÝNSKÉ OKO (EYE), ŠKUNER ZLATÁ LAŇ (GOLDEN HIND) SIRA DRAKEA-S NÍ PŘEPADÁVAL ŠPANĚLSKÉ LODĚ
Pro Eddieho, (víte kdo to je? Píše se o něm ve všech předešlých osmdesáti dílech!) putování na nejzápadnější konec Anglie, poloostrov Cornwal, bylo v podstatě náhradní akcí. Totiž místo dva roky plánované cesty do jiné části Británie, na poloostrov Wales (velšsky Cymru) a jeho národních parků Lake District (Jezerní oblast) a Snowdonia, s 1085 m nejvyšší horou Walesu Snowdonem (velšsky Yr Wyddfa). Tam se zatím nejelo, „nebyli lidi“, jak se říká, zájezd zrušen a jelo se později jindy. Co je Cornwall? Ležíce úplně na jihozápadě je tradičním hrabstvím Anglie - má krásná a velká města, ale také divokou a pustou krajinu s rozsáhlým a rozmanitým pobřežím a mnoha krásnými útesy. Je domovinou jednoho z keltských kmenů, kornština je příbuzná s velštinou a bretonštinou – mluví jí dosud kolem tří set lidí. Cornwall je jednou z nejchudších oblastí Británie a má snad jako jediná v UK (tedy v United Kingdom, Spojeném království, aby si to náhodou někdo nespletl s Ukrajinou) nárok i na dotace z EU. Významný podíl na jeho ekonomice tvoří turistika a k tomu jsme se snažili přispět svojí cestou trochu i naši cestovatelé.
Do Anglie se může cestovat buď trajektem přes moře, či Eurotunelem pod ním. To druhé je rychlejší, dražší a dnes už používané více. I Eddie to s výpravou zvolili. Do Tunelu se najíždí, jak známo, ve francouzském Calais. Překvapilo, a to samozřejmě kladně, že brzy ráno (cca ve 4.40) nebyly vidět nikde žádné tlupy běženců dobývajících se do dopravních prostředků směřujících za kanál La Manche, ale asi jela výprava jinou trasou, než jezdí kamiony. Eurotunel - nic moc – na lodi je to lepší i když jsou vlny. Z francouzského Calais přes Kanál, tedy pod ním, do Folkestone v Anglii je to kolem 50 km, z toho 38 km v hloubce cca 45 m pod mořským dnem. Chvilku to trvá dostat se na řadu, pak váš bus, a to Vy cestovatelé určitě víte, vjede do jednoho z vagónů, trocha klaustrofobie, a už se frčí pod mořem. Prvním cílem v britském království bylo město Brighton. V přímořském lázeňském letovisku byl nejdřív navštíven Royal Pavilion, bývalý královský palác, postavený s architekturou inspirovanou Indií a orientálním interiérem na počátku 19. století pro prince regenta (pozdějšího krále Jiřího IV.). Největší molo města Brighton Pier má taky zábavní park, restauraci a arkádové haly.
Po poledni odjíždí skupina i s Eddiem směrem na Portsmouth. A zde hned do přístavu. Ten je velice významný, stále zůstává hlavní loděnicí a základnou britského královského loďstva Royal Navy a slouží i jako místo odpočinku mnoha slavných lodí. Nejvýznamnější z nich je loď HMS Victory, světový unikát, nejstarší válečná loď na světě, stodělová, stále součást královského válečného námořnictva, námořní muzeum. Účastnila se americké války za nezávislost a pod velením viceadmirála Nelsona se zúčastnila roku 1805 slavné bitvy u Trafalgaru, kde Nelson zvítězil nad francouzsko-španělskou přesilou, byť sám v této bitvě zahynul. Británie se stala poté pánem světových moří. Loď navštívena. Co tam návštěvníci viděli? Eddiemu se líbil už vstup na loď, řízený uniformovaným průvodcem Royal Navy, který měl v ruce, a ukázal ji, údajně, kulku, která zabila admirála při vítězné bitvě. Spolu s ním si prohlédli celou loď, stáli na kapitánském můstku, drželi v ruce kormidelní kolo, navštívili pracovnu admirála Nelsona, obdivovali obrovskou lodní kuchyni a závěsná síťová lůžka námořníků, podívali se na videozáznam jakoby přímo z bitvy na moři, ocenili kvalitu sta děl i střeliva – koulí, do nich připravených atd.
Zajímavá byla i většina dalších pamětihodností města souvisí s jeho námořní historií. Třeba muzeum mořeplavby. V posledním desetiletí proběhla v Portsmouthu potřebná rekonstrukce atraktivních starých loděnic. Prošli jsme je, říká Eddie, projeli se rychlou lodí po přístavním zálivu, kde kotví a opravuje se řada lodí, i jedna z letadlových lodí britského válečného námořnictva. A obdivovali jsme v rámci projektu Millennium v roce 2005 dokončenou 168 metrů vysokou, o 35 metrů vyšší než slavné Londýnské oko, ocelovou věž Spinnaker Tower ve tvaru námořní plachty na nábřeží Gunwharf Quays, která je oslavou námořnické tradice města a slouží zčásti jako turistická rozhledna. Je podobná luxusnímu hotelu v Dubaji Burj Al Arab.
Další den směřuje skupina na západ - za památkami. Nejprve na hrad Corte, který založil údajně král Vilém Dobyvatel po vítězné bitvě u Hastingsu. Je zařazený, už ale nevím kým, říká Eddie, mezi patnáct nejúchvatnějších hradů planety. Po poledni jsou v Exeteru. Jeho katedrála je majestátní. Následuje cesta na tzv. Anglickou riviéru do města Paington. V dáli vlevo za zálivem se objevuje středisko oblasti Torquay, vpravo Brixham, kam teprve pojedeme. Anglickou riviérou se nazývá pobřežní oblast jihozápadní Anglie, jejíž klima se blíží středomořskému. Tato jedna z nejoblíbenějších anglických prázdninových destinací už od viktoriánských dob je totiž chráněna horami a ohřívána Golfským proudem. Je zde dobrá možnost zábavy, čilý večerní městský ruch, živé přístavy a promenády lemované vzrostlými palmami. V Paingtonu je na programu návštěva do moře vybíhající Paington Pier, dlouhé molo plné atrakcí zábavního průmyslu. A při další zastávce v Brixhamu zase zde zakotvený obávaný rychlý škuner sira kapitána Drakea Zlatá laň (Golden Hind), s nímž přepadával španělské lodě a přístavy a přivážel anglické královně (ale samozřejmě i sobě) neskutečné bohatství.
