Rakouský nacista s typicky českým příjmením Kutschera (Kučera) představoval pro Poláky za druhé světové války katana srovnatelného s Reinhardem Heydrichem v Protektorátu Čechy a Morava. Však ho také potkal stejný osud.
Během Kutscherovy řezničiny umíralo denně až čtyřicet polských civilistů. Není tedy divu, že hrdý, vzdorovitý a svobodomyslný polský národ se rozhodl s tímto tyranem zúčtovat. Operace proběhla – stejně jako likvidace Heydricha – se souhlasem exilové londýnské vlády, přičemž vypátrání a zjištění totožnosti Kutschery si vyžádaly pouhý měsíc.
Ale jak ho najít?
Němci prováděli v okupované Varšavě zatýkání a popravy přímo v ulicích. Rozsudky však byly podepsány pouze funkcí „velitel SS a policie – Varšavský okruh“. V době, kdy ve Varšavě řádil Kutschera, mohl počet obětí dosáhnout až pěti tisíc. Zemská armáda (Armia Krajowa), nejsilnější odbojová složka v okupovaném Polsku, se rozhodla nenechat tuto krvavou lázeň bez odplaty a již v roce 1943 zahájila akci mající za cíl zlikvidovat všechny vrcholné představitele teroristického aparátu, ovšem až po jejich předchozí identifikaci a odsouzení utajeným soudem.
Není tedy divu, že na černé listině se mezi prvními i ocitl i Kutschera. Jenže v té době o něm Armia Krajowa věděla pouze, jak se jmenuje, jakou má hodnost a kolik let mu přibližně je (narodil se 22. února 1904 v Oberwaltersdorfu; v době úmrtí mu tudíž nebylo ani čtyřicet). Nikdo netušil, kde esesák žije, jaký má denní rozvrh, a dokonce ani jak vypadá.
Všímavý důstojník
V prosinci 1943, kdy se Kutscherův konec neúprosně blížil, si kapitán Aleksander Kunicki, jenž prováděl pozorování sídla SS u Ujezdovských alejí, všiml člověka v koženém plášti, který vystoupil z opelu a vykročil přímo k hlavnímu vchodu. Kunicki, krycím jménem Rajski, šéf útvaru rozvědky jednotky Agat, jejíž jméno dnes nese zvláštní jednotka polské armády, se na tohoto muže zaměřil, pravidelně sledoval jeho příchody a odchody z práce a záhy zjistil, že jeho opel zastavoval necelých 150 metrů od velitelství SS. Když pak jednou z esesákova rozepnutého pláště zazářily generálské nárameníky, Rajski pochopil, že nejde o nikoho menšího než o Kutscheru.
Jeho hlášení vbrzku dorazilo k veliteli Kedywu (velitelství Zemské armády) plukovníku Augustu Emilu Fieldorfovi (krycí jméno Nil; po válce generál, čelný představitel AK v boji proti sovětské okupaci, po zajetí 24. února 1953 ve Varšavě popraven), který nelenil a nařídil zahájit přípravy k likvidaci. V listopadu téhož roku vynesl odbojový soud nad Kutscherou rozsudek smrti.
Kdo to provede?
Čest zhostit se této akce připadla jednotce AGAT, později přejmenované na Pegas, jejímž velitelem byl dvaadvacetiletý podporučík Bronisław Pietraszewicz, přezdívaný Lot. V odboji se těšil vynikajícímu renomé. V květnu 1943 na sebe upoutal pozornost takzvanou megafonovou akcí, kdy spolu s konspirační skupinou zřídil v jednom bytě vysílací studio, jež se jim podařilo připojit na Wilsonově náměstí na veřejný tlampač a odvysílat krátký pořad, včetně polské hymny. O pár měsíců později se Pietraszewicz dostal do skupiny, jež v září 1943 zlikvidovala SS-Scharführera Franze Bürkla, obávaného sadistu z Pawiaku, největšího vězení pro politické vězně v okupovaném Polsku.
Akce „Kutschera“
Pietraszewicz sestavil zpočátku jedenácti-, později dvanáctičlennou jednotku. Jako místo útoku byly zvoleny Ujezdovské aleje. Lot původně akci plánoval na 28. ledna 1944, ale Kutschera jako na potvoru ten den do práce nedorazil. Ráno nakrátko odcestoval z Varšavy, což se stávalo jen zcela výjimečně. Organizátoři tedy termín akce posunuli na 1. února. Po deváté ráno Kutschera vyjel ze svého domu. Když se jeho opel dostal do úrovně sídla SS a policie, cestu mu zablokovalo auto řízené Michałem Issajevičem (Misia).
Kutscherův řidič začal dávat signály speciálním žlutým světlometem, jímž disponovala privilegovaná auta. Ke Kutscherovu vozu se rozběhl Lot se Zdeňkem Poradským (Kruszynkou), kteří Kutscheru obklíčili a zahájili palbu ze sten gunů do kabiny opelu. Lot vystřelil na místo spolujezdce, jež zaujímal Kutschera, celou dávku. Kruszynka ve stejné době zlikvidoval vyskakujícího zraněného řidiče a poté přenesl palbu na Kutscheru. Misia opustil blokující vůz a s Kruszynkou vytáhli ještě živého Kutscheru z auta na vozovku. Po další ráně jistoty začali prohledávat kapsy Kutscherovy uniformy, a když nenašli žádný doklad, zaměřili se na jeho aktovku. Do akce se zapojila celá záložní skupina, jež svou palbou ve směru strážnice budovy SS a policejního ředitelství kryla hlavní aktéry atentátu. V přestřelce mezi Němci a odbojáři utrpěli zranění čtyři útočníci včetně Lota, nicméně všechny se podařilo odvézt z místa popravy, jenž trvala minutu a čtyřicet vteřin. Tím však drama zdaleka neskončilo, ba právě naopak.
Němci v šoku
Dva lehce zranění vojáci skončili v nemocnici Maltézských rytířů, kterou po ošetření opustili. Těžce zraněného Lota a Mariana Sengera (Tichého) odvezli do nemocnice na předměstí Praga, kde podstoupili operaci, ale zatkla je policie. Do vážných nesnází se dostali další členové skupiny: Kazimierz Scott (Sokol) a Zbigniew Gęsicki (Juno), kteří měli nechat poté, co přivezli do nemocnice své zraněné kolegy, vozidlo v ulicích Pragy. Sokol a Juno se dopustili chyby, když se pro poškozený a nápadný vůz vrátili. Avšak když vjeli na Kierbedziův most, zjistili, že Němci na něm už postavili zátarasy. Odbojáři chtěli ujet, ale auto uvízlo na zábradlí. Ve snaze zachránit se před střelbou skočili Juno a Sokol do Visly, nezachránili se však a krátce nato zemřeli i Lot a Tichý, které z předchozího zajetí polním četnictvem zachránili spolubojovníci.
V odvetu za zabití Kutschery Němci provedli několik masových poprav. Z Lublinu dorazil speciální vyšetřovací tým SS a na Hitlerův příkaz nastala jatka. Tři sta Poláků Němci zastřelili ihned, dalších 5475 uvěznili a obyvatelstvo Varšavy muselo zaplatit odškodné sto miliónů zlotých.
To však nebylo nic v porovnání s hrůzami, jež postihly město na Visle během varšavského povstání, zahájeného 1. srpna a trvajícího do 2. října 1944.
Wilhelm Koppe, vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu, ve zprávě podané Hansi Frankovi nazval akci polských odbojářů „královskou prací“. Německý teror časem dokonce poněkud zeslábl. Panovačný Herrenvolk totiž patrně dospěl k závěru, že když jsou Poláci schopni zlikvidovat SS-Brigadeführera a generálmajora policie přímo v srdci policejní čtvrti, není nikdo z nich v bezpečí.
