Článek
Už jako malá jsem milovala rozhlasové dramatizace. Byla to láska na první poslech. Poslouchala jsem všechno, co jsem mohla. Byla léta osmdesátá a moc možností, co v té době poslouchat, nebylo. Téměř všichni ale měli aspoň malý tranzistorák, takže nedělní rozhlasová pohádka nebo sobotní hra pro mládež se nevyhnula asi žádné domácnosti s dětmi. Milovala jsem tu atmosféru. Po nedělním obědě jsme se s tátou natáhli na gauč a poslouchali, teda spíš jen já poslouchala, co nového pro nás zase Karel Weinlich (kdo taky jiný) natočil. Pokud ale rodina vlastnila kazeťák nebo kotoučák, patřila k těm šťastnějším, protože nebyla odkázaná pouze na to, co se vysílalo živě v Československém rozhlasu. Mohla si nosiče kupovat, půjčovat nebo si nahrávat.
My měli gramofon, později i kazeťák. Gramec jsem se naučila ovládat už asi ve 3 letech. Dětská fantazie tak mohla začít jet naplno. Pamatuji si, jak jsem se bála v pohádce Hurvínkova strašidýlka postavy kouzelníka Žita, kterou výborně ztvárnil pan František Filipovský. Dětská mysl si neuvědomovala, že je to pouze skvělý herecký výkon. Jak jsem byla naštvaná celou svou dětskou duší na Sněhovou královnu, protože byla zlá a trápila Kaye a Gerdu. Nebo jak jsem později měla pokaždé záchvat smíchu ve hře Syn lovce medvědů u výkonu pana Jiřího Krampola, kdy jeho postavu černého Boba potřísnil smradlavý skunk.
Pak ale přišel šok. Jednou jsem přišla ze školy a téměř všechny desky byly pryč. Úklidová četa mamka si dala tu práci, prošla všechny elpíčka a které se jí zdály poškrábané moc, prostě vyhodila. Bez dovolení!!! Zbořil se mi svět. Plakala jsem týdny. Jak mi to mohla udělat? Ještě po dvaceti letech, když na to přišlo, to měla mamka na talíři.
Jak šel čas, pořady pro děti a mládež se změnily na detektivky, sci-fi nebo jiné dramatizace pro dospěláky, ale ty pohádky, ty pohádky… Asi před patnácti lety jsem udělala rozhodnutí. Všechny svoje ztracené poklady najdu a stáhnu. Ano, stáhnu. Hodně mi tehdy pomohlo Království mluveného slova, které už neexistuje. A tak začala moje detektivní práce. Občas jsem si připadala jako Holmes zkřížený s Maigretem a slečnou Marplovou dohromady. Ale časem se mi podařilo sehnat vše, o co jsem v dospívání přišla. A ten pocit uspokojení a satisfakce po těch letech. Dokážete si to představit?
Měli jste nějakou oblíbenou desku nebo kazetu s pohádkou nebo nějakou hrou? Pokud ano, kdy jste jí slyšeli naposledy?
