Kamouček ouver (communications check over).

Ty měly údajně zachytit první náraz, kdyby k „něčemu došlo“. My, co jsme v ZVS sloužili u radiového průzkumu, byli jsme trochu lépe informování o tom, co se děje na druhé straně naší západní hranice, než ostatní vojáci té doby. Přinejmenším z toho, co jsme denně slyšeli ze sluchátek. Žádný pohyb tehdejších armád v západním Německu se přece neobešel bez radiového vysílání. A co se vyšle do éteru, může zachytit každý.

A ono těch pohybů moc nebylo. Pozemní armády měly v Bavorsku dva výcvikové prostory, tak tam bývala cvičení, dělostřelecké střelby, atd. a občas cvičné přesuny vojenských kamiónů i po civilních silnicích. O mnoho let později nám při návštěvě v Německu naši známí vykládali, jak to Němce popouzelo, když americké konvoje překážely na silnicích. Pokud se pamatuji, tak velké manévry udělali na druhé straně za ten rok jen jednou, někdy v létě. Po jejich skončení jsme sledovali policejní hlášení, když se velké jednotky rozjížděly z Bavorska dál na západ do Německa.

Více pohybů vykonávalo letectvo. Samozřejmě jsme rozlišovali civilní a vojenský provoz a sledovali jen ten vojenský. Vojáci dělali cvičné lety, kdy se piloti hlásili běžným státním leteckým kontrolám – což jsme všechno brali.

Jen asi jednou či dvakrát do měsíce v Bavorsku vzlétl radarový průzkumný letoun C124 a začal dlouhé hodiny pendlovat na trase Mnichov-Norimberk a zpět, a když se hlásil letecké kontrole při každé otočce, tak jsme to hned zahlásili do Prahy na PVOS (protivzdušnou obranu státu), kde zase přijali příslušná opatření, atd. Oni také používali velmi rafinované volací znaky, obvykle CowNN, takže jsme hned věděli, že KRÁVA je ve vzduchu (létal ve výšce přes 20 tisíc stop a jeden úsek mu trval půl hodiny).

A nejlepší angličtinář poslouchal vojenské zprávy z AFN Frankfurt. Ale ty trvaly jen 10 minut v pět hodin odpoledne. Jinak tam vysílali převážně muziku.

Tak takhle vypadala na našem pracovišti studená válka roku 1960. A tak si většinou ti amerikánci, co v džípech projížděli ve dne v noci po bavorské straně Šumavy, jen vysílali ten krátký vzkaz „kamouček ouver“, čili kontrolu spojení, když se tam nic jiného nedělo. Jó, to byla mírová doba.