Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
Od chvíle, kdy byl choreograf, producent a sociální inovátor Yemi A.D. vybrán japonským miliardářem Jusakou Maezawou z milionu uchazečů z celého světa do osmičlenné skupiny umělců, která poletí na cestu kolem Měsíce, uplynulo něco málo přes rok.
„Poprvé, kdy mi opravdu celá realita došla, bylo, když jsme s ostatními stáli v Texasu na landpadu a sledovali start té první rakety. Do té doby to máte tak nějak v hlavě. Pak vidíte, jak se zažehnou motory a raketa, která má 110 metrů na výšku a 9 v průměru, takže takový obrovský panelák, se zvedne. Cítíte to chvění vzduchu, obrovský hukot, zježí se vám všechny chlupy na těle, ta exploze projde celým vaším tělem. Vidíte, jak odlétá, a najednou vám z hlavy ten pocit jakoby klesne do těla. Cítíte to fyzicky. To je moment, kdy se změní vztah k té události, která je někde před vámi. Začnete si uvědomovat, že jste součástí něčeho, co opravdu přesahuje tento svět, ale zároveň je tam obrovský respekt k talentu a investicím, které za tím stojí,“ popisuje v Rozstřelu své bezprostřední pocity z pozorování prvního startu rakety Starship společnosti SpaceX.
Pochybnosti, zda let zvládne, nepřišly podle Yemiho navzdory očekáváním v této chvíli, ale až po zhlédnutí tematického dokumentu o tom, čím vším astronauté procházejí. „Byl velmi pečlivě dělaný. Viděl jsem tréninky, zkoušky, pak i tu mořskou nemoc, když jste ve stavu beztíže, kdy vám ten rovnovážný systém v uchu začne jakoby poletovat, takže vy, když jemně pohnete hlavou, máte pocit, že padáte na záda. Podle statistik 70 % astronautů zvrací od třech hodin do tří dnů. To byla chvíle, kdy jsem si říkal, jestli to zvládnu. Naštěstí ve SpaceX mají skvělé trenéry, kteří vás připravují nejenom na ten samotný let, ale i na to, jak se máte dívat na ty zkušební lety.
„To, co vidíte, jsou prababičky vaší rakety“
Doposud se uskutečnily dva starty rakety Starship. Oba skončily explozí. Což ale podle Yemiho nelze brát jako neúspěch. „Ve SpaceX fungují tak, že všechno směřují k simulacím v realitě, nikoli pouze k digitálním, jako to dělá většina ostatních agentur. Po prvním letu se tam všichni včetně Elona Muska radovali, protože se po asi čtyřech letech vývoje podařilo postavit největší raketu a ta vyletěla. Druhá vyletěla už do vesmíru. To byl obrovský pokrok. V tom smyslu nás připravovala na pozorování těch letů také naše trenérka. Říkala nám, že to, co vidíme, jsou praprababičky rakety, kterou poletíme my. Mezitím SpaceX odpálí ještě stovku takových raket,“ popisuje host Rozstřelu.
Na otázku, zda už je znám nějaký časový horizont, kdy by mohla letět jeho raketa, odpovídá: „Naučil jsem se, že v tomto typu vývoje se nejede na deadliny, ale na milestony (milníky – pozn. red.). To znamená, že dojdete k jednomu mezníku, raketa vám vybuchne, vezmete z toho informace, uděláte úpravy a následuje další start, další milestone. Takže můžete sice spočítat, jak dlouho potřebujete mezi jednotlivými lety, ale nevíte, který bude ten finální.“
Přestože hlavní přípravný program začne zhruba rok před samotným startem, už teď měl Yemi A.D. podle svých slov možnost mluvit s množstvím astronautů, kteří ve vesmíru byli. „Všichni se shodli na jedné věci. Až tam, když viděli tu slabounkou blánu, která odděluje život na Zemi od smrti a prázdna všude kolem, si uvědomili, jak je ta naše planeta křehká. Pak vám mnohdy přijde směšný, co tady řešíme.“
S mámou jsme to obrečeli
Na den, kdy se dozvěděl, že ho Jusako Maezawa vybral mezi osmičku budoucích astronautů, vzpomíná rodák z Liberce ještě v jiných souvislostech. „Pamatuji si, že jsme si s mámou telefonovali. Byl to ten silný moment, kdy jsem se podíval do minulosti na to šílený, co se dělo, co jsme si museli protrpět, co si musela máma protrpět, když jsme byli sami dva, a oba jsme se rozbrečeli,“ říká host Rozstřelu s odkazem na své dětství, kdy byl Yemiho otec při jedné ze svých návštěv kvůli politickému převratu uvězněn v rodné Nigérii a čtyřletý Yemi zůstal v Liberci sám se svou maminkou. S novým matčiným partnerem pak zažívali domácí násilí a trvalo několik dlouhých let, než byla rodina schopná se z toho vymanit.
„Podle mě je důležité, aby měl člověk šanci plnit si své sny, protože mu to pomůže i k nějakému odpuštění, srovnání se, smíření s tím, že třeba i to špatné vás nějakým způsobem může dovést na správné místo. Ale rozhodně si nemyslím, že by utrpení mělo být součástí nějakého vývoje osobnosti. Že zrovna mně se podařilo projít tou cestou s tisíci různých křižovatek na dobré místo, neznamená, že je to pravidlo.“ Zároveň ale přiznává, že zřejmě i kvůli svým negativním zkušenostem má někde v sobě touhu pořád dokazovat rodině i ostatním, že je pro společnost přínosem.
Cesta je pomáhat dál
V Rozstřelu mluví Yemi i o lidech, kteří mu na jeho cestě k úspěchu nezištně pomáhali a vysvětluje: „Podle mě to není o tom, že vám někdo pomůže a vy si to nahrabete a jdete domů. Cesta je, že tu pomoc zase pouštíte dál. Aspoň mě tenhle způsob uspokojuje mnohem víc.“
I proto se rozhodl se svými spolužáky založit platformu Moonshot a projekt Moonshot Awards, který pomáhá mladým inovátorům z celého světa realizovat svoje projekty. „Vytvořili jsme síť stovky partnerů po celém světě, udělali kategorie a řekli jsme, že rozdáme sto tisíc dolarů mezi nejlepší projekty. Prostor na přihlášení byl dvanáct týdnů. Ze začátku to bylo docela napínavé, protože třetí týden jsme měli jen asi dvanáct přihlášených,“ vzpomíná s úsměvem. Nakonec se přihlásilo patnáct set lidí z 88 zemí světa.
„Přihlásit se mohl kdokoli, kdo si myslel, že má životaschopný prospěšný projekt. Poslal návrh a esej, odpověděl na otázky. V dalších kolech pak byla i zoom interview.“ V porotě zasedli odborníci jak z oblasti technologií, tak byznysmeni podporující startupy. „Vybrali jsme šest vítězů. Mezi nimi byl mimo dalších i Čech Matyáš Boháček, který vymyslel překlad znakové řeči do mobilu. Vypadá to tak, že lidi znakují, vy na ně namíříte kameru a rovnou se vám na displeji píše ten text,“ popisuje jeden z vítězných projektů Yemi a hned dodává pozvánku na další ročník, který začíná v dubnu.
Nigerijská výchova je dost jiná
V Rozstřelu Yemi také popisuje, jak probíhalo po osmnáctileté odluce hledání cesty k sobě mezi tátou a synem, s jakými problémy danými kulturními rozdíly se při tom museli oba popasovat i jak přijal jeho otec, profesí křesťanský kazatel, synovu homosexualitu.
S moderátorkou Elen Černou rozebírá i složení mezinárodní umělecké posádky, která by měla letět do vesmíru, vzpomíná na setkání s miliardářem Maezawou a odpovídá i na otázku, jestli se dozvěděl, co přesně způsobilo, že se zrovna on dostal mezi osm vybraných pro let.
