Film Malíř jejího těla (2023). Radosti a strasti umělecké domácnosti

30. 1. 2024

122

Se slovem umělec si obvykle spojíme úsloví bohémský život (aspoň něčím jsme světu přispěli). Pierre Bonnard patří k významným postavám výtvarného umění počátku minulého století. Jako postimpresionista dal hodně na dojmy a pocity. A zdaleka nejen na plátně! Žádná z tělesných radostí mu nebyla upřena, velkým zlomem v jeho tvorbě bylo ale setkání s Marthou de Méligny. Ta se stala jeho manželkou (jedinou) i múzou (to už tak docela ne).

„Ukažte prsa,“ pronesl jen tak mimoděk Pierre Bonnard k dívce, kterou náhodně oslovil na ulici a přemluvil ji, aby se stala jeho modelkou. Pařížská společnost na konci předminulého století byla všechno, jen ne puritánská. Přesto se dívka dost důrazně ohradila. Ve skutečnosti mu jen za pár okamžiků ochotně ukáže mnohem víc. A on to posléze i namaluje, poprvé, ovšem nikoli naposledy.

Múza, milenka, manželka a později i malířka

Mluvit o tom, co mezi nimi vypukne na počátku, jako o lásce, by bylo trochu nadnesené. Zprvu jde o čistou vášeň a její sílu přenáší Bonnard také na plátno. V jeho kariéře jde o významný zlom. Dívka se mu představí jako Marthe de Meligny. Mluví o svém částečně aristokratickém původu a kořenech v Itálii. Ve skutečnosti se jmenuje Maria Boursinová a žije v malém bytečku společně s matkou a sestrou. Penězi rozhodně neoplývají. To z počátku ani Bonnard, byť ten má za sebou krátkou právnickou kariéru a také dobře situovanou měšťanskou rodinu. Jakmile se ale na jeho obrazech začne objevovat tajemná modelka sice s nejasnými konturami obličeje, ale o to jasnějšími rysy zbytku těla, jeho sláva roste. A s ní přicházejí i peníze.

To, co začalo jako vášeň, se postupně změní v lásku a vážná vztah. Odstěhování se na venkov vypadá zprvu jako skvělý nápad. Oba milenci si mohou naplno užívat živočišnosti svých těl a Bonnard může pracovat. Jenže časem se věci začnou měnit, Marthe si začne dělat na muže stále větší a větší nároky. On se zase začne cítit odtržený od společnosti a přátel, právě těch, od kterých se jej Marthe snaží držet dále. I když za nimi na návštěvu dorazí samotný Henri de Toulouse-Lautrec, Bonnard touží spíše po dámské společnosti. Když pak Marthe začne mluvit o svatbě, dostaví se první z mnoha emočních tsunami, které jejich společný život provází.

I nahota může být nudná

S životopisnými filmy se pojí hned několik problémů. I když se podíváte na život tajného agenta s povolením zabíjet, jeho život – ač akcí nabitý k prasknutí – přece jen nebude mít napříč desetiletími dynamiku potřebnou pro film. A přes všechny kontroverze stál režisér a spoluautor scénáře filmu Malíř jejího těla Martin Provost před těžkým úkolem. Rutina každodenního života, byť protknutá nahotou, zůstává rutinou. Občasné přemety života umělce, ke kterým patří nevěry, vypjaté emoce, útěky a vše další, jsou příjemným ozvláštněním. Vlastně s pohledem život „běžného slušného člověka“ prožil Pierre Bonnard velmi divoký život, přesto i v divokosti se může skrývat ubíjející monotónnost. A snímek Malíř jejího těla to zajímavě ukazuje.

Provost měl k ruce velmi solidní materiál, Bonnard se uměl skutečně chovat velmi výstředně a příběh jeho vztahu s Marthe je velmi výživný. Jenže při přenesení na plátno tak úplně nefunguje. Těžko říct, jestli může jít o umělecký záměr, ukázat právě onu monotónnost divokosti. Jenže přes občasné osvěžení krásou všech detailů ženského těla film občas ztrácí spád a jako by se točil v kruhu. I ona žhavá vášeň vyznívá tak nějak ploše. Vincent Macaigne v roli Bonnarda pojal svou roli velmi civilně, a při vypjatých scénách působí trochu toporně. Těžko mu uvěřit, že je emocemi zmítaným malířem ovlivněným impresionismem.

Role Marthe se ujala francouzská herečka Cécile de Franceová, která se objevila mimo jiné ve hvězdně obsazeném zpracování Verneovky Cesta kolem světa za osmdesát dní s Jackie Chanem v hlavní roli. Už tady si mimochodem zahrála malířku, kterou se – během jedné z Bonnartovým eskapád – stala také Marthe de Meligny. Ačkoli jí již táhne na padesát, k roli Marthe přistoupila de Franceová velmi otevřeně a přirozeně. Nahota jí zjevně nedělala problém a na rozdíl od Macaigneho dokáže ve vypjatých momentech působit uvěřitelně.

Pro českou distribuci byl zvolen název Malíř jejího těla, snad proto, že u nás řekne něco jméno Bonnard opravdu spíše jen fanouškům výtvarného umění. Původní francouzský název Bonnard, Pierre et Marthe by tak pro běžného návštěvníka kina mohl působit trochu matoucně. Na druhou stranu, těžko říci, jestli pro někoho jiného, než skutečného fanouška impresionismu a postimpresionismu, má smysl na snímek Malíř jejího těla vyrazit.