Článek
Výjimky potvrzují pravidlo. Většina nepřemýšlela, můj tchán ano. Chtěl se ženit.
Můj tchán třeba o svatbě přemýšlel, protože zjistil, že ho za nedlouho jako neženatého a bezdětného čeká zvýšení daní, podle tehdy platného zákonu. Což by znamenalo prachy v háji. Bylo třeba se poohlédnout po nějaké té nevěstě. A nevěsta mu vběhla přímo do cesty. Nemusel se vůbec namáhat s nějakým hledáním. Prostě pěkná slečna s dlouhými vlasy se usadila do kanceláře jeho zaměstnavatele a byla to přesně ta pravá na první pohled. Slovo dalo slovo, šlo se na karty, slečna už byla zaháčkovaná a nebylo času nazbyt, navýšení daní se blížilo. Bylo třeba jednat a slečnu pozvat na tajný výlet autem Poběda. A protože Poběda je v ruštině vítězství, tak tchán opravdu zvítězil. Zadařilo se mu na první pokus a zvýšení daní se mu vyhnulo. Mé tchyni se nevyhnuly vdavky. Tímto jí chci poděkovat za odvahu oddat se svým prvním sexuálním zkušenostem právě v tomto okamžiku a na tomto místě a také za to, že nešla na interrupci, což také nebylo nic výjimečného, přeci jen antikoncepce byla v plínách a často byla interrupce jedinou možnou cestou, jak vyřešit nepřijatelnou životní situaci, ačkoliv se muselo absolvovat potupné přezkoumání interrupční komisí. Tímto jí tedy děkuji, že klíčící plod z Pobědy statečně odnosila, porodila a vychovala a já mám skvělého manžela. Také tedy děkuji tchánovi, kterému o potomka jako takového v podstatě ani nešlo, ale šlo mu o ty zvýšené daně. Nicméně jeho výkon v Pobědě se bez diskuze velkou měrou zasloužil o vznik mého muže.
Tchán byl ovšem výjimka, jiní si užívali mládí a nic moc neřešili. Situace nebyla o mnoho jiná ani za pár let, kdy jsem já sama vstupovala do světa dospělých. V rodinách se o sexu nemluvilo, informace žádné, ale mládí si žádalo své. Čím méně vědělo, tím více chtělo hned vyzkoušet a zažít. Nevázané vztahy, veselí, zábava a sex. A když přišlo těhotenství, spadla klec. Konec srandy a hajdy do života. Svatba byla prakticky samozřejmá, brali se mladí okolo dvacítky, nevěsta byla většinou už těhotná. Která nebyla v pětadvaceti vdaná, byla pro okolí divná. Svatbu platili rodiče, odehrávala se na MNV neboli Městském národním výboru, poté se šlo většinou do nějaké hospody nebo salonku. Účastnili se rodinní příslušníci, svědci a pár nejlepších přátel novomanželů. Koupily se prstýnky a kytka pro nevěstu, také myrty pro svatebčany, na auto nevěsty se posadila nastrojená panenka mrkačka a auto se ozdobilo bílými stužkami s myrtou. Po cestě se troubilo jako o život, aby všichni věděli, že jede svatba, že přišel ten správný den. Když jste procházeli ulicí, kde byla vystavena maturitní tabla, tak u fotek maturantek byly přišpendlené miniatury snubních prstýnků a dudlíčky. To byla ta děvčata, která se stihla vdát, nebo dokonce i porodit ještě před maturou. Byl jich značný počet, určitě nešlo o nějaké dvě, tři výjimky ze třídy. A to že se tehdy maturovalo v osmnácti, nebyla devátá třída.
Svatba dnes? Buď nic, nebo ryc.
Dnes je vše jinak. Mladí mají čas a informace. Vědí, jak se chovat zodpovědně, jdou na vše s rozmyslem. První o čem přemýšlí, je potomek. Potomky plodí plánovaně s partnery, které považují za perspektivní. Stačí jim většinou život tak zvaně na psí knížku a o vdavkách začínají přemýšlet, až když potomek vstupuje do školy. Už není nic hrrr a splašené. Dbá se na tradiční žádost o ruku s prstýnkem. Neexistuje, že by mladá žena přišla za mužem, že je v jináči a co on s tím, že takhle to prostě nejde. Vše v klidu a pohodě. Po žádosti o ruku probíhá dlouhá a nekonečná sumarizace svatebních představ. Koho pozvat a koho ne. Kde svatbu uspořádat a v jakém stylu. Jaký catering si vybrat. Kolik kamarádek pozvat na rozloučení se svobodou. To je podle mne úplně nový trend. Se svobodou se loučili ženiši, ale dnes i nevěsty. Nevěsta a její přítelkyně stráví den podle přání nevěsty. Na zámku, na parníku nebo na wellness. Taktéž svatba může být velice opulentní. Desítky hostů, obřad v hradní kapli, královská hostina. Nevěsta vystajlovaná do nejmenšího puntíku, vše vyladěné a řízené nějakým konferenciérem, který vede celé to svatební veselí. Svatební rozpočet dokáže vysát celý účet.
Pár pravd o svatbách dříve a nyní.
Dříve byla svatba jakýmsi běžným normálem. Z pohledu, že se kolikrát brali i mladí, kteří se sotva znali, byla vyšší rozvodovost. Rozvodovost klesla, ale zase se berou lidé starší, rozumnější a vyzrálejší, většinou po mnoho let trvajícím vztahu. Svatby dříve byly fádní. Jedna jako druhá, jako na běžícím pásu. Málokterá něčím vybočovala. Dnes se hledí i na efekt, ne jen na účel. Krásné šaty, krásné prostředí, dobré jídlo, nazdobené stoly, hodně svatebčanů a tak dále. Co je ovšem spojnicí všech těchto svatebních veselí? Totálně opilý svatebčan. Ten dokáže i tu nejkrásnější svatbu snů poslat do háje svými opileckými výlevy a projevy. Bylo to tak dříve a je tomu tak i nyní.
