Africký zápisník V. aneb Sloni vběhnou do Mané že

Po očekávaných sobotních výsledcích jsme se včera na Afconu dočkali prvních překvapení vyřazovací fáze - Rovníková Guinea na turnaji končí, stejně jako silný Egypt. Dnes jde do hry největší favorit ze Senegalu, který se postaví domácímu Pobřeží slonoviny; ještě předtím ale svůj zápas rozehrají Kapverdy s Mauritánií.

V roce 2019 dovedl kouč Aliou Cissé svůj Senegal do finále, kde ovšem nestačil na Alžírsko; o dva roky později už slavil zlaté medaile po triumfu nad Salahovým Egyptem. Oba tyto týmy už se s turnajem rozloučily. Senegalci ale stále mohou protáhnout tradici finálových bojů proti severoafrickým soupeřům o další zápas - a dokonce to vypadá jako nejpravděpodobnější scénář. Pokud vyjde vše podle předpokladů, vyzvou Lvi Terangy na závěr šampionátu Maroko. Samozřejmě se ale bavíme o Afconu, takže nebuďte překvapení, pokud minimálně jeden z těchto favoritů po cestě klopýtne. Senegal to může potkat už dnes.

Pobřeží slonoviny čeká proti rozjetému obhájci náročný úkol; Sloni sice hrají doma, ale ze skupin prolezli jen tak tak a o místo v play-off se báli do poslední chvíle. Na kontě mají jedinou výhru, dvě porážky a potupné skóre 2:5. Pořád ale disponují silnou soupiskou s několika rozdílovými hráči, takže večerní zápas by měl být mimořádně zajímavý.

V tom podvečerním by pak Kapverďané podle předpokladů měli porazit Mauritánii, pro kterou je už samotný postup do vyřazovacích bojů historickým úspěchem. Podaří se svěřencům kouče Amira Abdoua ještě jeden zázrak? Vítězové dnešních duelů se na seznamu čtvrtfinalistů připojí k Angole, Nigérii, Guineji a DR Kongo.

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku, a to v původní podobě, tedy po skupinách (týmy vyřazené v osmifinále jsou ze seznamu vyškrtnuty, pořadí samotné ale necháváme původní). Pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím.

1. Senegal, 2. Maroko, 3. Nigérie, ̷4̷.̷ ̷R̷o̷v̷n̷í̷k̷o̷v̷á̷ ̷G̷u̷i̷n̷e̷a̷, 5. Mali, 6. Burkina Faso, ̷7̷.̷ ̷E̷g̷y̷p̷t̷, 8. Kapverdy, 9. Jihoafrická republika, ̷1̷0̷.̷ ̷K̷a̷m̷e̷r̷u̷n̷, 11. Guinea, 12. Pobřeží slonoviny, 13. Angola, 14. DR Kongo, ̷1̷5̷.̷ ̷N̷a̷m̷i̷b̷i̷e̷, 16. Mauritánie

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

KAPVERDY

2-1-0, 7:3, pořadí v power rankings: 8 (+1)

Jak moc velkou váhu můžeme přikládat kapverdským výkonům ve skupině? Na úvod Modří žraloci zaslouženě udolali Ghanu, poté suverénně přehráli Mozambik a první body ztratili až za remízu 2:2 s Egyptem, kde však šetřili několik opor včetně klíčového forvarda Bébého. Mohli si to dovolit, první místo ve skupině už totiž měli jisté po druhém zápase. Právě ušetřené síly se mohou do play-off hodit, stejně jako vědomí, že i přesto zůstávají na turnaji neporaženi. Sebevědomí v kapverdském táboře působí skoro hmatatelným dojmem.

Pokud půjde vše podle papírových předpokladů, měli by svěřenci kouče Bubisty dojít do čtvrtfinále - teď proti Mauritánii budou jasnými favority, pak je ale nejspíše bude čekat Maroko. Je otázkou, jaký je vlastně jejich reálný výkonnostní strop. Nemají v podstatě žádné vyložené hvězdy, neexistují žádné herní prvky, ve kterých by patřili k absolutní elitě nebo naopak výrazně zaostávali. Umí bránit i útočit, hrát po zemi i vzduchem, jako by ve všech metrikách splňovali nějakých 7, 8 bodů z 10. Právě tato vyrovnanost (a zároveň jistá nepředvídatelnost) je ale jejich výhodou, stejně jako aktuální forma, zdánlivě nevyčerpatelné množství energie a ochota dodržovat herní plán a bít se o výsledek do posledního hvizdu (jak jsme viděli proti Ghaně i Egyptu). Navíc doposud hráli docela čistě.

Proti Egyptu excelovali hlavně v obraně; zblokovali 12 střel Faraonů, a když ve 2. minutě nastavení inkasovali na 1:2, dokázali ještě zmobilizovat síly a v posledních vteřinách vyrovnat. Může to vypadat jako náhoda či štěstí, podle mě je to ale spíše odrazem jejich mentality a zvyku nikdy se nevzdávat. Směrem dopředu pak vypadají vyloženě dobře, vstřelili minimálně 2 góly v každém zápase, jsou direktivní, mají šikovné forvardy a letos navíc hrají i překvapivě dost po zemi. Před dvěma lety se kapverdská strategie mnohem více opírala o přetažené centry do vápna, teď je jejich styl techničtější a tím pádem hůře čitelný.

Kde jsou tedy nějaká negativa? Asi v hráčské kvalitě - borci jako Costa, Mendes, Bébé, Cabral a Rodrigues patří mezi jednoznačné opory nároďáku, u podobných týmů ale často stačí náhlá ztráta formy, nějaký záblesk smůly, pár tyček či drobné zranění, a jako by na ně "sestoupila realita” (plus zkušený gólman Vózinha zatím jistotou zrovna neoplývá). Protože Kapverdy sice zatím hrají skvěle, ale také výrazně nad plán. Dokud jsou v laufu, budou hodně těžko k poražení; nebude to ale trvat věčně.

MAURITÁNIE

1-0-2, 3:4, pořadí v power rankings: 16 (+5)

Mauritánské akcie na africké fotbalové scéně stoupají každým zápasem: nejprve si svěřenci Amira Abdoua připsali první gól ze hry (proti Angole), pak i první výhru (nad Alžírskem) a spolu s ní i historický postup do play-off. Tady jejich cesta nejspíš skončí, i když stát se samozřejmě může cokoliv. Nezapomínejme ale na to, že jakkoliv jejich dosavadní výkony i výsledky zaslouží mohutný potlesk, Alžírsko se v klíčovém vzájemném duelu porazilo v podstatě samo.

Objektivně vzato jsou totiž Mauritánci (jako jednotliví fotbalisté) opravdu dost slabí. Mohou mít životní zápas - jako Koita proti Angole nebo gólman Niasse proti Alžířanům - ale to jsou krátké individuální záblesky, které by neměly překrývat fakt, že mauritánská obranná i záložní řada má velké problémy s dodržováním herního plánu, po ztrátě míče se neumí rychle přeskupit, často jim chybí základní taktické návyky a dohání to hlavně entuziasmem a nasazením. Navíc měli v posledním duelu i trochu štěstí, když Alžířané jednoduše nebyli schopní proměnit naprosto vůbec nic a po změně stran úplně odpadli mentálně, drželi míč, ale nevěděli co s ním. To vůbec neubírá na mauritánském úspěchu; jen ale podotýkám, že takto labilní soupeři už v play-off nečekají (vypadli totiž ve skupinách, stejně jako Alžírsko). Kapverdy, jejich nejbližší soupeř, zatím vypadají spíše jako přesný opak.

Vlastně je to podobný případ jako předloňské Komory - které tenkrát vedl současný mauritánský lodivod, Amir Abdou. Rodák z Marseille se na africké scéně ukazuje jako brilantní motivátor schopný dotáhnout do play-off i ty největší outsidery, tak trochu "proti všem” (posledně takto Komory ve skupinovém finále slavně udolaly Ghanu). Navíc se Mauritánie může opřít o hráče jako Bodda, Koita, Amar nebo zmiňovaný gólman Niasse. Další postup by mě ale hodně překvapil, protože kromě výše zmiňovaných faktorů je Abdouova jedenáctka i docela "soft”, takový technický, dobře koučovaný tým, který umí hrát hezky, hodně střílí a když má den, zvládne zatopit každému. Zároveň jej ale trápí slabá finální přihrávka a zejména zakončení. To už se dohromady v play-off zkrátka musí nějak projevit.

SENEGAL

3-0-0, 8:1, pořadí v power rankings: 1 (=)

Přemýšlím, jestli lze na tomto místě uvést ještě něco nového a neopakovat body z předchozích zápisníků. Ano, Senegal vstupoval do turnaje jako největší favorit - a jeho vystoupení v základních skupinách tuto roli nejenže potvrdilo, ale ještě posílilo. Na šampionátu, kde z 11 nejvýše postavených reprezentací v žebříčku FIFA hned tři zůstaly za branami play-off a další čtyři proklouzly dále jen s obtížemi, je klid, se kterým Senegalci propluli do osmifinále, o to patrnější. A to měli papírově nejtěžší skupinu, ve které přesto neztratili ani bod.

Lvi Terangy tak mají jako jediní na kontě maximální počet výher, spolu s druhým nejlepším útokem (více gólů ve skupinách vstřelila pouze Rovníková Guinea, ale senegalští šutéři se trefili postupně 3x, 3x a 2x, takže jejich forma je lépe rozložená) a také nejpevnější obranou, spolu s Marokem, Nigérií a Mali. Navíc oproti minulým turnajům upgradovali zálohu díky nasazení mladíka Lamine Camary, který vypadá jako nejkreativnější Senegalec od nástupu kouče Alioua Cissého. A stárnoucí opory stále drží, předávají zkušenosti, ví, jak se vyhrává.

Navíc - ještě k tomu rozložení útočných sil - Lvi nemají ve svém středu nikoho jako Nsue, nejsou produktivně závislí na jednom hráči. Postupně se v jejich dresu kromě Camary prosadili Pape Guéyé, Ismaila Sarr, Sadio Mané, Habib Diallo, Abdoulaye Seck a Iliman N’Diaye; na svoji první trefu přitom stále číhá Nicolas Jackson, stabilní první náhrada na hrot útoku. Ta síla je ještě navíc rozložená napříč celým týmem. Koho máte bránit jako prvního? Maného jako dřív? Fajn, Senegalci mají v kádru 16 (!) borců, kteří už v nároďáku vstřelili alespoň jeden gól, z toho sedmi se to povedlo jen za poslední týden.

Lamine Camara proti Guineji odpočíval; to se na senegalské flow přece jen projevilo, jeho náhradník Nampalys Mendy je typickým defenzivním záložníkem a celkový obraz hry tak byl o dost pomalejší a reaktivnější. První hodinu se na hřišti nedělo skoro nic, potom Mané zahodil stoprocentní tutovku - a chvíli na to už Senegal slavil první gól. Konečné skóre 2:0 odpovídá průběhu utkání, které by se dalo popsat jako "šetření favoritových sil a výhra v suchém triku”. Nad silnou Guineou. Má to vlastně jediný háček - Lvi Terangy tento Afcon ještě nevyhráli. Všichni si tak nějak myslí, že se to stane, ale zatím se to nestalo. Nikde není napsané, že tento standard udrží po další čtyři zápasy; teď už stačí jediné klopýtnutí, a hned domácí Sloni na úvod můžou být zrádně těžkým soupeřem.

POBŘEŽÍ SLONOVINY

1-0-2, 2:5, pořadí v power rankings: 12. (-7)

No... co na to říct? Sloni se navzdory historické ostudě, kdy zakončili skupinovou fázi před domácími fanoušky potupným výpraskem 0:4 od Rovníkové Guiney (!), přece jen prokousali do osmifinále jako poslední nasazený tým ze třetího místa. Stačily jim k tomu tři body z úvodního duelu proti Guineji-Bissau. A paradox je, že teď budou hrát v osmifinále proti Senegalu, což by měl být jasný konec, ale - když si teď na chvíli odmyslíme ten poslední zápas - papírově je to prostě zápas dvou těžkých vah, které jsou si kvalitou kádru vlastně překvapivě blízko. Šampioni versus hostitelé. Pokud se hráči Pobřeží dokážou vcítit do této pozice (a zapomenout na tu prokletou Rovníkovou Guineu), nejsou bez šance. Dostali výprask, ale ty výsledky a výkony předtím nikam retroaktivně nezmizely.

Tady to bude i hodně na trenérovi, což je další bizarnost, protože Jean-Louis Gasset byl po posledním zápase jednoduše odvolán. Asociace Slonů následně narychlo oslovila Hervého Renarda, který je už jednou dovedl ke zlatu (2015) a který by objektivně takto "narychlo”, na play-off, představoval ideální volbu; Francie, kde Renard vede ženskou reprezentaci, nicméně tuto možnost smetla ze stolu. Takže na lavičce se v osmifinále představí dosavadní asistent Emerson Faé. Druhý úhel pohledu: nemají trenéra, prohráli dvakrát za sebou a teď jdou na Senegal.

Všichni asi budou očekávat rychlý konec, já taky (Senegal je prostě až příliš dobrý), ale pozitiva tam pořád jsou. Sloni dostali nečekanou druhou šanci, což v kombinaci s domácím prostředím může udělat hodně. Rovníková Guinea navíc sice vyhrála zaslouženě, ale to skóre přece jen neodpovídá realitě - oranžoví tlačili, měli převahu i šance, pak dostali gól z brejku a rozsypali se (a gólman Owono chytal jako bůh). Ze zálohy se sice v průběhu skupinových bojů trochu vytratili Sangaré a (zejména) Kessié, ale Fofana je pořád skvělý a na papíře je to pořád velmi silný střed pole.

Na druhou stranu má Pobřeží očividný problém v útoku. Na pozicích v ofenzivním trojzubci už se prostřídali Boga, Krasso, Bamba, Kouamé, Pépé a Diakité, protože Gasset evidentně neměl ponětí, jak chce směrem dopředu vlastně hrát. Taky dali Sloni jen dva góly, oba do sítě Guiney-Bissau. Pépé s Kouamém si proti Rovníkové Guineji dost zavazeli a bylo bolestně patrné, jak moc týmu chybí zraněný Sébastien Haller; nejlepší devítku Slonů stále obestírají otazníky (možná se na Senegal stihne dát dokupy, možná ne). I tak měl ale Gasset na lavičce Krassa a Karima Konatého, dva hroťáky, z nichž jeden už dal na turnaji gól a druhý byl před jeho začátkem vyhlašován za potenciální kometu, mladou, hladovou a nesmírně talentovanou. A na hřiště se nakonec podívali oba dva, takže... jaký byl vlastně plán? Hrát schválně bez devítky? Do plných? Snad má Emerson Faé v zásobě něco smysluplnějšího.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.