Petře, asi to jsou pro vás zlaté dva body po tom, jak zápas ve Vítkovicích probíhal...
Určitě, byla to loupež za bílého dne.
Dokázal byste říct, díky čemu vám to tady klaplo?
Vydrželi jsme ten tlak na začátku. Tam jsme si úplně nerozuměli, asi jsme taky potřebovali vyjet z nohou ten autobus. První třetina byla v režii domácího týmu, ale tu třetí jsme odehráli výborně. Možná i díky tomu jsme šli do prodloužení z hlavami nahoře a prostě jsme chtěli vyhrát.
Jak takový zápas vnímá hráč a konkrétně obránce? Přeci jen stav byl 0:0 a rozhodnout mohla každá chyba...
No, byl to trošku fotbal. (úsměv) Takhle se ale dneska hokej hraje, z obou stran to byl docela beton. Pro fanoušky to asi nebylo nic moc, ale na to my teď nemůžeme koukat. Jdeme po bodech a jestli se k nim dostaneme tímhle stylem, tak to takhle prostě hrát budeme.
Už to bude několik zápasů od té chvíle, kdy jste utekli z posledního místa. Ulevilo se vám třeba trochu v kabině?
Určitě ano. Zase se ale zvedá ten tlak na to, abychom ten náskok udrželi a bodovali dál. Ještě není konec. Že by se nám třeba lépe dýchalo, to se úplně říct nedá. Bude to prostě boj do samotného konce sezony.
S bývalým spoluhráčem Lukášem Klimešem, foto: Petr Kotala
Nebylo vám trochu líto Filipa Pyrochty? Byl velmi aktivní, měl velkou šanci po úniku přes celé kluziště...
Bylo. (úsměv) Všichni jsme moc chtěli, aby se už Pírko konečně trefil. Těch šancí má poslední dobou hodně, daří se mu do nich dostávat, akorát se mu nedaří v koncovce. Já si ale myslím a věřím, že se mu to povede zlomit a ten gól v pravý čas dá.
Vzadu jste se mohli spolehnout na Jana Růžičku, jak zápas zvládl?
Růža byl skvělý a podržel nás, super práce. Všechno to jde za ním.
Jaké to bylo pro vás osobně, podruhé jste se vrátil do Vítkovic v roli hosta...
Pořád je to pro mě zvláštní pocit, ty vzpomínky jsou zatím hodně čerstvé. Jsem strašně rád za to, že se nám tady podařilo vyhrát. My ty body hrozně moc potřebujeme, takže to je to hlavní.
Děkujeme za rozhovor.