„Přeživší Romové a Sintové v Československu usilovali o připomínku holokaustu i před rokem 1989,“ říká Renata Berkyová. Na svůj výzkum získala stipendium v Muzeu holokaustu ve Washingtonu

„Projekt, se kterým jsem se hlásila o stipendium, je víceméně téma mojí disertační práce, ve které mě zajímá vývoj vnímání nacistické genocidy Romů a Sintů v Československu  po roce 1945 v Československu.  Totiž, na veřejnosti panuje trochu stereotypní představa, že jakékoliv snahy o připomínku genocidy Romů za války byly komunisty potlačované, že rasová perzekuce a tragický osud velké části původních českých Romů byly z kolektivní paměti vytěsněné. Ve výzkumu se snažím ukázat, že situace byla složitější a že v některých ohledech i odlišná oproti této rozšířené představě,“ přibližuje pro zpravodajský server Romea.cz Berkyová.

Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, jak se formovalo celospolečenské povědomí o genocidě Romů v Československu, jak byla reflektována válečná zkušenost přeživších Romů na různých úrovních a jak k otázce rasové perzekuce přistupoval stát, nebo zda se dá vypozorovat reflexe ve filmové či literární tvorbě.

„Nejdůležitější linkou mé práce je ovšem samotná pozice a aktivita přeživších Romů a Sintů, či jejich rodin. Zajímá mě, jaké podoby a formy měla jejich snaha o připomínku obětí a případně i o zvýšení celospolečenského povědomí o jejich zdrcující zkušenosti z druhé světové války. Snažím se přitom na toto úsilí, ať už v rámci individuálních iniciativ, například umístění pamětní desky, nebo v rámci vyjednávání na nejvyšší politické úrovni, dívat v širších souvislostech,“ říká Berkyová.

Muzeum holokaustu ve Washingtonu schraňuje ohromné množství archivních dokumentů, video a audio nahrávek, filmů, fotografií, ale i osobních cenností přeživších a mnoho dalšího z různých zemí světa, včetně Česka a Slovenska – jde o jednu z největších archivních sbírek k tomuto tragickému období.

 Klíčová role přeživších Romů a jejich aktivit

„Jedna věc je, jak byl tento postoj utvářen seshora, přes zákony, nařízení, nastavení státních struktur a řízenou cenzuru, druhá je pak to, jak byla zkušenost holokaustu otisknuta v každodenních životech jednotlivců i jak se snažili v rámci svých možností s touto zkušeností vyrovnávat. Jaké strategie a formy hledali v dostupných podmínkách romští ale i židovští přeživší pro veřejnou připomínku,“ podotýká k rozšířené představě o tabuizovaném a vytlačeném holokaustu  Romů a Sintů v době komunistického režimu.

Jako příklad badatelka uvádí krátký dokumentární film Nezapomeňte na tohle děvčátko, který v roce 1960 natočil Miroslav Bárta, na základě fotografií pořízených dozorcem v koncentračním táboře v Letech, autentických záběrů tohoto místa v 50. letech a také na základě vzpomínek přeživších z rodiny své manželky.

„Dokument byl podle svědectví manželky sice zcenzurován, ale nakonec se podařilo najít způsob, jak ho zpracovat tak, aby byl schválen. Promítal se pak na začátku 60. let jako předfilm v českých kinech, a byl také odeslán na dvě mezinárodní soutěže dokumentárních filmů,“ říká Berkyová.

„Jiným příkladem, kde se postoje a vnímání genocidy Romů prolínají na různých pozicích, je zákon č. 255 z roku 1946, který umožňoval získat účastníkům „národnostního boje za svobodu“ určité odškodnění v podobě zvýšeného starobního důchodu a několika sociálních výhod. Jednou ze sedmi kategorií, pod jakou bylo možné o odškodnění žádat, byla i kategorie „politického vězně“, pod kterou žádali od 50. let romští i židovští přeživší věznění v koncentračních táborech. Romové ale vedle mnoha dalších žádali také jako partyzáni a účastnící odboje. V žádostech je pak zajímavé sledovat jednak jak je hodnotiteli z Ministerstva národní obrany vnímaná rasová perzekuce romských žadatelů, a současně jak toto vnímání a vyhodnocování ovlivnil Svaz Cikánů-Romů – což byla jediná oficiálně povolená romská organizace, která fungovala sice krátce (1969-1973), ale měla klíčovou úlohu v institucionálním zastoupení romských žadatelů a v celkovém posunu vnímání genocidy Romů,“ přibližuje.  

„Tyto a další aktivity romských představitelů, které se pochopitelně neděly izolovaně od rozvíjející se československé politiky jednak směrem k takzvaným „občanům cikánského původu“ a zároveň k tematizaci druhé světové války, odhalují, že příběh o potlačování připomínky holokaustu českých Romů komunisty je příliš zjednodušující,“ shrnuje pro zpravodajský server Romea.cz Renata Berkyová.

„Navíc se tím vyvrací, žel ještě stále rozšířená představa, že to jsou samotní Romové, kdo na holokaust zapomněl a neudržoval v paměti nás všech. Tento, řekla bych, viktimizační stereotyp o tom, že Romové nemají historickou paměť, je samozřejmě úplně zcestný a odráží kromě předsudků spíše velké mezery v historickém výzkumu, který zřídka zahrnuje romskou, nehomogenní perspektivu,“ dodává. 

Uznání holokaustu Romů a Sintů

Renata Berkyová je absolventkou oboru Romistika na Katedře středoevropských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, od roku 2018 působí v Pražském fóru pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Zabývá se válečným a poválečným obdobím historie Romů. Ve své diplomové práci zkoumala přístup českého státu k Romům vězněným v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku, kteří žádali o vydání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. za rasovou perzekuci v době války.  Jako členka  pracovní skupiny se podílela na  tvorbě expozice Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách, je členkou editorského týmu  redakce časopisu romistických studií Romano džaniben.

„Můj zájem o poválečné období a uznání holokaustu Romů se zvýšil, když jsem se začala více zajímat o situaci kolem odstranění vepřína z místa bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku.  V roce 2014 jsem se zapojila do projektu organizace ROMEA pro začínající filmaře a natočila jsem pod supervizí krátký dokumentární film Stíny romského holocaustu, v němž na tento problém upozorňuji.  V roce 2019 jsme pak spolu s Františkem Bikárem a Violou Tokárovou natočili hodinový dokumentární film LETY, v němž se snažíme zachytit vývoj společenské debaty od 90. let. Během studování archivních materiálů, včetně žádostí o odškodnění a pátrání po kontextu, v jakém byl na začátku 70. let vepřín postaven, mi postupně docházelo, že o poválečném období Československa ve spojitosti s připomínkou holokaustu Romů a Sintů toho víme velice málo. Obzvlášť pak od samotných Romů,“ přibližuje svou počáteční motivaci k výzkumu Berkyová. Čtyřměsíční vědeckou stáž ve Washingtonu zahájila v lednu letošního roku.