„Přišel jsem na to, že musím kluky spíše uklidňovat než hecovat. Pokud jsme moc rozhecovaní, ztrácíme hlavu. Sice bojujeme jako lvi, ale více chybujeme, a hlavně v důležitých momentech,“ odpověděl Dvořák, který je v pětadvaceti letech spolu s o dva roky starším liberem Jakubem Motyčkou nejzkušenějším hráčem ostravského celku.
Nejstarší je osmadvacetiletý americký blokař Mark Olsen, který přišel před sezonou. „Mark toho moc nenamluví, takže v uklidňování týmu se doplňujeme s Motykou,“ zmínil Motyčku. „A pomáhá nám Filip Jarosinski, jehož Darek (trenér Dariusz Luks) bere jako asistenta.“ Polský smečař Jarosinski přitom ve svých 21 letech patří k těm nejmladším volejbalistům.
„Ale už je tady nějakou dobu, je to náš tahoun a vnímá volejbal podobně jako my s Motykou. Všichni tři jsme na stejné vlně a doplňujeme se,“ popisuje Dvořák dění v týmu. „Když má jeden z nás špatný den, tak se toho může ujmout někdo další a ostatní podpořit, nebo uklidnit. A stejné to je, když se někomu z nás herně nedaří.“
Jenže Jakub Dvořák se musí věnovat také sobě, jelikož si zvyká na post blokaře. V Ostravě už na třetí, neboť začínal jako smečař. „Ještě mi chybí nahrávač a libero,“ usmál se.
Přiznává, že na blokařskou roli si dosud úplně nezvykl. „Na účku jsem už měl plno věcí zautomatizovaných, hlavně pohyb a taktiku. Mohl jsem se tak více soustředit na to, co udělá soupeř, a podle toho si vybrat, jak a kam budu smečovat. Nejhorší na té změně je, že na nové věci musím pořád myslet, třeba jak dát nohy, když máme přihrávku za jedna (bezchybnou – pozn. red.), jak, když máme hůře přihráno, jak se dotočit na blok. Při útoku je jiný timing než u univerzála.“
Pořád se učí, a tak nedokáže odhadnout, kdy bude mít všechno dokonale zažité. „Těžko říct, na účku jsem hrál dva roky, ale zlepšuje se to každým zápasem. Furt toho musím ještě plno natrénovat a odkoukat od zkušenějších blokařů. Uvidíme, co z toho bude dál.“
Třeba se probojuje do národního mužstva... „Náš trenér si ze mě pořád dělá srandu, že mu volal reprezentační kouč Jiří Novák a ptal se na mě...“ smál se Jakub Dvořák.
Mužstvo zvedla výhra v Příbrami
Ostravským volejbalistům je už přece jen veseleji, neboť po minulé domácí výhře nad Ústím nad Labem 3:0 poskočili na desátou příčku a mohou pomýšlet na předkolo play off.
A byť ve středeční předehrávce 19. kola extraligy v hale Karlovarska prohráli 0:3, nic se nemění na tom, že se zvedají. Z minulých sedmi utkání tři vyhráli a k tomu sahali po vítězství nad Kladnem (2:3). „Byli jsme skleslí, jak jsme pořád prohrávali,“ přiznal Dvořák.
Často chybovali. Z výborného výkonu se propadali do podprůměru, čímž v setech ztráceli nadějné vedení. „Nynější druhou polovinu základní části jsme už rozjeli lépe. S Ústím to však bylo psychicky hodně náročné. Prohrát, padli bychom znovu na poslední místo, ale vítězství nás vystřelilo výše. Hlavně je to povzbuzení pro další zápasy, protože po Varech v sobotu hostíme Liberec,“ upozornil Dvořák na duel, který začne v 17.00.
Co mužstvo zvedlo? „Výhra v Příbrami přišla za pět minut dvanáct,“ připomněl Jakub Dvořák vítězství 3:1 ze začátku prosince. „Pomalu na nás začala lézt taková deka, i když jsme věděli, že začátek ligy máme vzhledem k soupeřům neskutečně těžký.“
Upozornil, že v zápasech měli dobré i horší pasáže. „Většinou jsme je ale nebyli schopni dohrát. Teď si tým sedl, už víme, co jeden od druhého můžeme čekat. Trvalo to trochu déle, než jsem zvyklý, ale snad zlepšení přišlo v pravý moment. Začalo se nám i lépe dýchat, trénovat je najednou zase větší zábava, scházíme se v lepší náladě. Podle toho, jak člověk trénuje, tak i hraje.“
