Jeho vznik se datuje do padesátých let minulého století, kdy ho vyšlechtil český kynolog František Horák. Jeho cílem byl neagresivní pes s velmi dobrou plodností a porodností, který měl být použit pro laboratorní pokusy. Pro první vrh, který se narodil v roce 1954, byla použita fena německého ovčáka neznámého původu, která však měla velmi milou povahu. Do chovu později zasáhl také německý krátkosrstý ohař. Více než dvacet let bylo toto plemeno využíváno ve fyziologickém ústavu Československé akademie věd pro výzkum. Zkoušely se na něm nejen chirurgické experimenty včetně transplantací, ale také se používal k výzkumu epilepsie nebo dědičnosti chrupu.
Veřejnost ho v té době téměř neznala. Oficiálně byl představen až v roce 1961 na Národní výstavě psů v Praze. František Horák později požádal ústav o adopci psů, ale kvůli zdlouhavému procesu se toho mnoho zvířat nedožilo. Z původního počtu čtyřiceti pejsků se podařilo zachránit jen nepatrný zlomek. Budoucí chov se ocitl na pokraji vyhynutí, protože majitelé neměli o chov přílišný zájem. Když už to s plemenem vypadalo opravdu špatně, několik posledních majitelů spojilo síly a podařilo se dát dohromady jedenáct jedinců z celé České republiky. V roce 1994 se narodil další vrh českého strakatého psa, který odstartoval nový začátek a naději na udržení plemene. Dnes tohoto psa najdete nejen u nás, ale i v zahraničí a jeho oblíbenost roste. Lidé oceňují především jeho dobrosrdečnou, radostnou a nekonfliktní povahu.
Plemeno bylo původně vyšlechtěno pro laboratorní účely
Pobaví i přivodí vrásky na čele
Podle popisu majitelů a chovatelů lze shrnout povahu českého strakatého psa jako všestrannou, přátelskou, temperamentní a velmi přizpůsobivou. Jsou to společenští psi, kteří milují lidi a jsou ochotní se podílet na různých společných aktivitách a sportech. Energie jim rozhodně nechybí, ale dokážou i odpočívat. Právě jejich přizpůsobivost z nich dělá skvělé společníky. Bývají však velmi fixovaní na svého majitele, a tak je někdy těžké naučit je být o samotě. S tímto tréninkem je proto potřeba začít už u štěněte, a to postupně a důsledně, jinak se to může později vymstít. Výcvik českého strakatého psa nebývá složitý, ale převážně v období puberty se mohou psí kluci k ostatním psům začít projevovat dominantně. Je proto třeba být důslední a trpěliví, případně se poradit s dobrým trenérem. Další výzvou ve společném soužití může být jejich lovecký pud, který někteří jedinci mají, a proto je potřeba s nimi pracovat na kvalitním přivolání a ignoraci zvěře.
Český strakatý pes bývá velmi fixován na svého majitele a nerad tráví čas o samotě
Je třeba vědět, jak na něj
Tento pejsek se hodí převážně pro aktivní lidi, kteří mu dokážou nabídnout dostatek vyžití. I když je velmi inteligentní, je potřeba počítat s tím, že se někdy projevuje až vychytrale a občas má na věc svůj názor – majitelé říkají, že je sem tam prostě umanutý. Nicméně pokud ho výcvik s vámi baví, je schopen podávat velmi kvalitní výkony. Každý český strakatý pes je velmi individuální, a to nejen vzhledem, ale také povahou. Jsou to milující a oddaní parťáci, kteří, i když postrádají agresi vůči lidem, dokážou být i šikovnými hlídači – hlásiči.
Do hor i do postele
Český strakatý pes je velmi všestranný, a tak se s ním můžete věnovat nejen radostem běžného dne, ale i psím sportům. Bez problémů zvládá téměř všechny, které se v tuzemsku cvičí, jen v obranách kvůli své neagresivní povaze většinou nevyniká. Je mrštný a obratný, což skvěle využije v agility, flyballu nebo dogfrisbee. Miluje dlouhé toulky přírodou, ale i společné povalování se svým páníčkem na gauči. Toto plemeno může být jak krátkosrsté, tak i dlouhosrsté, může bydlet venku (dlouhosrstá varianta) i doma a vejde se i do malého bytu. Na údržbu srsti není nijak náročný – jen v období línání se doporučuje srst vyčesávat ideálně denně.
"Strakáč" je vhodný pro aktivnější jedince, kteří psovi nabídnou dostatek vyžití
Praktická velikost
Strakáč, jak mu také majitelé přezdívají, se řadí mezi středně velká plemena. Nijak dramatická není ani jeho váha. Zkrátka ideální parťák nejen pro dospěláky a aktivní seniory, ale i k dětem. Bývá velmi tolerantní a empatický, s dětmi obvykle velmi dobře funguje a ochraňuje je.
Stopy historie
Je to pes velmi odolný a nenáročný i co se potravy týče. Z hlediska zdraví se mezi jeho problémy řadí především dysplazie kyčelních kloubů a luxace patel – čéšek. Na tyto zdravotní neduhy se dnes již jedinci testují a podle výsledků jsou zařazováni do chovu. Může trpět různými potravinovými intolerancemi a alergiemi, občas také vadami srdce a někdy, bohužel, i epilepsií, na jejíž výzkum bylo plemeno v minulosti používáno.
V kostce
Původ: Česká republika
Velikost feny: 43–51 centimetrů
Velikost psa: 45–53 centimetrů
Váha feny: 15–20 kilogramů
Váha psa: 15–20 kilogramů
Barva: Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musejí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Velikost nebo hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného zbarvení (roan).
Skupina FCI N: Neuznaná plemena
Chovatelské kluby:
Spolek českého strakatého psa, z. s. (www.spolekstrakacu.cz)
Související články
Lednové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář