sv. Augustin, 25.1. 2024
V církvi katolické je oprávněné přesvědčení, že církev je z pověření Kristova v jistém smyslu založena na apoštolu Petrovi. Sv. Augustin (+430) se na tuto skutečnost dívá ještě z jiného zorného úhlu, totiž že onou skalou je vyznání Ježíše za Mesiáše a Božího Syna, které učinil Petr, a právě na této skále po všechny věky podle Augustina stojí církev, které Bůh v Kristu uděluje moc svazovat a rozvazovat hříchy lidí.
„Řekl jim: ‚A za koho mne pokládáte vy?‘ Šimon Petr odpověděl: ‚Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.‘"
(Matoušovo evangelium, 16, 15-19)
Kromě jiných útěch ubohých, které Bůh neustále poskytuje lidskému pokolení, když se naplnil čas, a jen on sám věděl, že se to má stát, poslal svého jednorozeného Syna (srov. Gal 4,4), skrze něhož stvořil vše (srov. J 1,1-3; Kol 1,15-16), aby se - zůstávaje Bohem - stal člověkem a byl tak „prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš" (1Tim 2,5).
Ti, kdo v něho věří, měli dojit koupeli znovuzrozeni zbavení viny všech hříchů, (...) být vysvobozeni od věčného zavržení a žit ve víře, naději a lásce, být poutníky v tomto světě s jeho tíživými a nebezpečnými pokušeními, avšak za pomoci Božích útěch tělesných i duchovních kráčet před jeho tvář cestou, kterou se jim stal Kristus.
A protože ani ti, kdo se ubírají v něm, nejsou bez hříchů, které se k nim vplíží se slabostí tohoto života, daroval záchranné léčivé prostředky, totiž almužny, které mají posilovat jejich modlitbu, když je naučil říkat: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům" (Mt 6,12).
Toto dělá Církev s blahou nadějí v tomto strastiplném životě, a osobu této Církve zastupoval apoštol Petr, ztělesňující její všeobecnost na základě svého apoštolského prvenství.
Co se týká jeho samého, byl to přirozeností jeden člověk, milostí jeden křesťan, ale přitom hojnější milostí byl prvním apoštolem. Avšak když mu bylo řečeno: „Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi" (Mt 16,19), znamenalo to celou Církev, která trpí v tomto světě rozmanitými zkouškami jako lijavci, náporem vod a bouřemi, ale nepadá, protože je postavena na skále (srov. Mt 7,25), od níž dostal Petr[1] jméno. Nikoli skála od Petra, ale Petr od skály, stejně jako ne Kristus je nazván podle křesťana[2], ale křesťan podle Krista.
Proto Pán říká: „Na této skále zbuduji svou Církev", protože Petr řekl: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého" (srov. Mt 16,16-19). Na této skále, kterou jsi vyznal, říká, zbuduji svou Církev. „Tou skálou byl Kristus" (1Kor 10,4), a na tomto základě byl postaven i Petr. „Neboť nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus" (1Kor 3,11). Proto Církev založená na Kristu přijala od něho v Petrovi klíče od nebeského království, to jest moc svazovat a rozvazovat hříchy. (...) Proto je tato Církev, dokud žije mezi zlými, milováním a následováním Krista vysvobozována od zel. Více však ho následuje v těch, kdo bojují za pravdu až k smrti.
[Augustin: Výklad Janova evangelia, CXXIV, 5; in: CCL, 36, 684-685. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a podle latinského znění (J.-P. Migne: Patrologia latina, XXXV, Paris 1864, sl. 1973-1974) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]
Jsme Jeho tělem
Nanebevstoupení Páně
Jan je hlas, Kristus je Slovo
Ježíš Kristus je Bůh i člověk
Pozdě jsem si Tě zamiloval!
Jedině od Boha je naše spása
Co znamená, že Kristus sedí na pravici Boží
Kdo se narodil z Ducha, stává se s Ním jedno
Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe
Všechny události Kristova života zpodobují života křesťana
Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh
Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Proč se Kristus narodil z ženy
Vírou uvěřila, vírou počala
Sv. Augustin o eucharistii
Okoušení sladkosti Boží
Totožnost Kristova těla
O Trojici (De Trinitate)
Ty jsi Kristus
Cyprián: O jednotě církve
Emilian Soukup: Církev Kristova
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi
Jan Eudes: Kristovo tajemství v nás a v Církvi
Izák ze Stelly: Kristus nechce nic odpustit bez Církve
Cyprián: Nemůže mít Boha za Otce, kdo nemá Církev za matku
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů
Cyril Alexandrijský: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo
[1] Skála je řecky i latinsky petra (πετρα). Pozn. red.
[2] Latinsky je křesťan christianus, tedy doslova „kristovec". Pozn. red.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.