Nový občanský zákoník slouží v praxi už deset let, jak obstál navzdory původní kritice, co se osvědčilo a co by stálo za zlepšení, jsme se zeptali těch, kteří s ním mají své praktické zkušenosti. Desáté výročí si připomněla také konference „10 let účinnosti občanského zákoníku“, kterou 17. a 18. ledna uspořádala Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.

Občanský zákoník (OZ) byl přijat Parlamentem České republiky a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 89/2012 Sb. Tento občanský zákoník rekodifikoval české soukromé právo a nahradil předchozí československý občanský zákoník z roku 1964 a další zákony, mimo jiné zákon o rodině nebo zákon o vlastnictví bytů.

Hlavním autorem návrhu nového občanského zákoníku je profesor Dr. JUDr. Karel Eliáš, přední český odborník na soukromé právo, nositel významných ocenění, včetně Právníka roku 2011 v kategorii Právnická síň slávy za výjimečný celoživotní přínos českému právu. Spolu s ním stála u zrodu OZ doc. JUDr. Michaela Hendrychová, CSc. Oba v roce 2000 pověřil tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Otakar Motejl, dr. h. c., přípravou návrhu občanského zákoníku.

„Své jsme si k občanskému zákoníku řekli a napsali. Teď je na jiných, aby s ním pracovali a uváděli ho do života. Deset let je dlouhá doba v životě člověka, ale v působení občanského zákoníku je to strašně málo,“ řekl mimo jiné Karel Eliáš na úvod dvoudenní konference v Olomouci. Se svými kolegy se shoduje, že schválení zákoníku lze stále považovat za malý zázrak.

Konference ve vybraných blocích analyzovala právní úpravu v občanském zákoníku a zaměřila se na problémy rozdílného výkladu a budoucnost aplikační praxe. „Ani po deseti letech není možné považovat novou úpravu za detailně probádanou. Řada aspektů stále čeká na to, až budou objeveny. Stejně tak se vystupující shodli na tom, že dosud nenastala vhodná doba na případnou koncepční novelizaci. Konference nepochybně posunula stav dosavadního bádání v jednotlivých oblastech,“ uvedl doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

Doc. JUDr. Michaela Hendrychová, CSc., přiblížila přípravu rodinněprávních pasáží, bývalá děkanka PF UP prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., pak připojila své vzpomínky na zajímavé momenty, které provázely přípravu a schvalování kodexu.

Mgr. František Korbel, Ph.D., a JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., promluvili o tvorbě zákoníku z pohledu tehdejšího Ministerstva spravedlnosti, kde působili jako náměstci. František Korbel pak také věnoval právnické fakultě vytištěný vládní návrh občanského zákoníku a originál příslušné sbírky zákonů, v níž byl zákoník publikován.

Další bloky konference byly tematicky zaměřeny na obecnou část občanského zákoníku, rodinné právo, právnické osoby a jiné entity, věcná práva, dědické právo a závazkové právo. „Všechny bloky byly spojeny jednotící ideou. Tou byla úvaha nad vybranými problémy kodexu a jejich řešením z pohledu právní teorie i praxe – zejména praxe vysokých soudů, které se v prvních deseti letech jeho účinnosti objevily,“ vysvětlil Petr Tégl.

Deset let zkušeností s novým občanským zákoníkem

Nový občanský zákoník znamenal v době svého vzniku velkou změnu oproti předchozí úpravě. Velké změny obvykle nesou přirozeně i kritiku, které zákoník v té době rovněž čelil. Jak se v průběhu let nový OZ osvědčil a jak ho hodnotí ze svých zkušeností oslovení právníci po 10 letech praxe?

„Dosavadní praxe, dle mého soudu, ukazuje, že se nenaplnily některé katastrofické předpovědi a základní stavební kameny, na nichž občanský zákoník stojí, si praxe dobře osvojila. Je to dobře vidět na judikatuře, která např. správně zdůrazňuje platnost smlouvy před její neplatností nebo opustila řadu svých kontroverzních rozhodnutí přijatých za předchozí právní úpravy, aniž by však ta nová byla odlišná (např. u smluvní pokuty). Samozřejmě, 10 let ještě není dostatečná doba k tomu, aby se v judikatuře odrazily (nebo vůbec mohly odrazit) všechny výkladové nejasnosti, které praxe řeší (např. u práva stavby, zástavní právo),“ říká JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.

Podrobněji se k oblasti věcného práva, které se sama odborně věnuje, vyjádřila JUDr. Eva Dobrovolná, Ph.D., LL.M. „Podle mého názoru se občanský zákoník dobře osvědčil, jde o úpravu, která se navrací k tradičním kořenům, ale obstojí i v ‚moderním‘ světě. V oblasti věcných práv je silně napojena na rakouský občanský zákoník, což do jisté míry umožňuje nejen čerpat poznatky z naší starší judikatury a nauky, ale i inspiraci ze soudní praxe a právní nauky, která se v Rakousku vytváří již více než 200 let,“ popisuje Eva Dobrovolná.

„V praxi aplikuji právě i rakouský ABGB, a mohu tak paralelně sledovat vývoj právní nauky a judikatury k oběma předpisům.  Samozřejmě, že za tak dlouhé období účinnosti ABGB je již mnoho právních otázek vyřešeno, čímž se prozatím současný český občanský zákoník chlubit nemůže – jsou zde oblasti, které působily nebo zřejmě budou působit určité problémy, což je spojeno s tím, že šlo obvykle o zásadnější změny (např. pojetí věci v právním smyslu, superficiální zásada, držba a vydržení, vymezení veřejných seznamů, valorizace vnosů z/do společného jmění manželů apod). Na druhou stranu je zde ale právě možnost inspirovat se zahraničními zkušenostmi, určitá životaschopnost občanského práva a praxe, která si s lecčím dokáže poradit,“ říká Eva Dobrovolná, která se domnívá, že na začátku účinnosti byla očekávána masivní právní nejistota a velmi vysoký nápad věcí u soudů. „To se myslím nesplnilo, žádná „pohroma‘ se v tomto smyslu nekonala. To lze jistě přičíst kvalitě kodexu, komentářovým nebo monografickým výkladům, v oblasti věcných práv i kvalitní rozhodovací praxi, pořádaným školením v prvních letech účinnosti apod.,“ dodává.

Co se povedlo a kde je prostor ke zlepšení

Mnohé se v OZ povedlo a někde naopak vidí právníci ještě mezery a prostor ke zlepšení. „Když vidím, jak se klopýtá s přípravou nového civilního řádu soudního (byť je připraven výborný věcný záměr z pera komise vedené doc. Lavickým), považuji přijetí občanského zákoníku v roce 2012 za malý zázrak. Opravdu se povedlo vrátit naše soukromé právo v rovině legislativního vyjádření do standardního nastavení. Samozřejmě, to samo nestačí, je třeba, aby i doktrína a judikatura, ‚poskočila‘ na vyšší úroveň, ale to je běh na dlouhou trať, samotný text občanského zákoníku naše soukromé právo nespasí. Například doktrína potřebuje mít na univerzitách a jejich právnických fakultách takové zázemí, aby bylo možné věnovat se jí na plný úvazek (narážím především na nízké mzdové ohodnocení současných pedagogů),“ popisuje Petr Bezouška.

„Pokud jde o konkréta, samozřejmě, jsou tu jednotlivá pravidla, o nichž probíhá diskuse, jaký je jejich správný výklad, ale nejde o nic zásadního, co by vyžadovalo legislativní zásah. Naopak, je třeba uměřenosti, což dobře dokumentuje např. novela, která zasáhla pravidla o odpovědnosti nezletilých – přinesla více nejasností či hodnotových rozporů než prospěchu. Abych se vrátil na začátek – z praxe vnímám např. silnou problematičnost procesních pravidel týkajících se dědického řízení. Ta by potřebovala legislativní změnu,“ doplňuje poznatky z vlastních zkušeností Petr Bezouška.

Své hodnocení přidává také Eva Dobrovolná. „Pokud mohu vybrat z věcných práv, tak problémy způsobovalo široké pojetí věci v právním smyslu, které musela doktrína zužovat, aby nedocházelo k nepraktickým nebo absurdním důsledkům, dále vidím rezervu v úpravě dočasných staveb, kde i rakouské zkušenosti ukazovaly, že jde o vysoce problematický institut. Na druhou stranu se podařilo zavést ochranu držby, která nahradila nefunkční ochranu pokojného stavu, dále pozitivně hodnotím např. zakotvení mimořádného vydržení, jehož absenci praxe pociťovala,“ vyjmenovává i pozitiva Eva Dobrovolná.

Bez neuvážených novelizací má OZ potenciál být stabilním právním předpisem

Do budoucna má podle Evy Dobrovolné občanský zákoník potenciál být stabilním právním předpisem, pokud mu neublíží neuvážené novelizace. „V oblasti věcných práv pozorujeme navíc ještě větší míru ‚statičnosti‘ či odolnosti vůči změnám v čase než v právu závazkovém. Pokud jde o nové výzvy, bude třeba se ale zřejmě vypořádat především s dematerializací věcných práv, tedy s věcněprávními aspekty předmětů duševního vlastnictví, peněžních derivátů či objektů virtuálního světa. Dále může výzvy přinášet i otázka europeizace věcných práv s ohledem na to, že europeizace smluvního práva již bylo v mnoha aspektech dosaženo. Rovněž může vyvstat potřeba sladění právní úpravy s novými komunikačními prostředky, potřebou rychle reagovat na neustále se měnící potřeby globalizovaného trhu nebo využití umělé inteligence, s čímž může vyvstat nutnost zavádění nových (věcně právních) institutů do právního řádu,“ popisuje možný vývoj Eva Dobrovolná.

Petr Bezouška se domnívá, že ani příštích 10 let nepřinese tak zásadní změny, aby to vyžadovalo nějaké dramatické zásahy. „Například dnes tolik diskutovaná odpovědnost za škodu související s různými technologickými novinkami je dobře řešitelná podle stávající úpravy, jen to chce o ní přemýšlet. Samozřejmě, jsou oblasti, které se budou neustále legislativně vyvíjet na evropské úrovni a bude to mít svůj odraz i do našeho soukromého práva (mám na mysli především ochranu spotřebitele),“ uzavírá Petr Bezouška.

Redakce AD
Foto: upol.cz, archiv PRK, archiv AD