Osmdesát let zlínské trolejbusové dopravy není samozřejmost. I zde hrozil trolejbusům v ulicích nejméně dvakrát zánik.

„Kolem roku 1960 se rozvoj trolejbusové dopravy ve Zlíně a Otrokovicích zpomalil, až zcela zastavil. Nebyla nová vozidla ani náhradní díly na opravy těch v provozu. Trolejbus se stal neperspektivní a drahý, vždyť tu byla více než dobrá náhrada: autobus rychle dohnal technický rozvoj, nepotřeboval trolejovou trať ani měnírny. A hlavně – byl tu zdánlivě nevyčerpatelný zdroj levné nafty! Některá města, ve kterých trolejbus sotva zdomácněl, dokonce přikročila k jeho zrušení. Jmenujme Prahu, Děčín, České Budějovice a Most-Litvínov. V ostatních byl odsouzen k postupnému dožití. Ke cti zlínských představitelů budiž ale řečeno, že o zrušení trolejbusů nepadlo nikdy ani slovo, trolejbusy i za této doby stagnace dobře a neúnavně sloužily, zlínští dopraváci statečně bojovali s nedostatkem prakticky všeho potřebného pro jejich provoz a čekali na lepší časy,“ píše Antonín Macháček.

Druhé období těžkých časů nastalo pro trolejbusy počátkem 90. let. „Stát převedl majetek městských dopravců na města a zejména se zřekl dalšího financování tohoto segmentu veřejné dopravy. Jakmile města zahrnula nemalé náklady na MHD do svých rozpočtů, začala v zastupitelstvech diskuze o oprávněnosti jejich výše, hledaly se úspory i možnosti dalších výnosů a zároveň se pohnuly směrem vzhůru i léta nehybné ceny jízdného. Tento proces se nevyhnul ani Zlínu a také Otrokovicím, které se staly majitelem příslušné části dopravního podniku.

Velkým tématem diskuze byl opět trolejbus. Po letech věrných a spolehlivých služeb se mu začalo vyčítat, že je provozně dražší než autobus, že obnova vozidel bude stát také více než nákup autobusů, bylo zapotřebí rekonstruovat troleje a modernizovat měnírny… A vůbec, trolejbus je drážní vozidlo a jeho provozování je složité a svazuje ho spousta legislativy, kdežto autobusy umí provozovat kdekdo a je řada dopravců, kteří by mohli pro město provozovat MHD, a jistě levněji. Ekologie a stabilita dopravního systému přestaly být argumentem. Hlasy hovořící o nutnosti přehodnocení městského dopravního systému ve prospěch autobusů nebyly ojedinělé. Připomeňme, že názory na tento problém se různily v obou městech. Jednu dobu reálně hrozilo rozdělení dopravce na část zlínskou a otrokovickou,“ popsal tehdejší situaci Antonín Macháček.

„Obyvatelé Zlína a Otrokovic dnes mohou být hrdi na to, že se krizové situace ve využívání trolejbusů v našich městech pokaždé podařilo překonat. Ekologický význam bezemisní hromadné dopravy je dnes nesporný. Jsme připraveni navazovat na odkaz našich předchůdců ze čtyřicátých let a ve spolupráci s oběma městy trolejbusový provoz dále rozvíjet,“ ujišťuje současný ředitel Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice Josef Kocháň.

Připomeňme samotný začátek trolejbusové dopravy ve Zlíně. Koncese pro provozování trolejbusové dopravy byla udělena městu Zlín 2. dubna 1943. Stavební část trolejové trati zajišťovalo stavební oddělení Baťových závodů, trakční vedení dodala a montovala švýcarská firma Kummler-Matter z Curychu a zařízení měnírny dodala firma BBC z Badenu.

Provoz vozidel dostala na strarost Zlínská dopravní a.s. První tři vozidla byla postavena na podvozcích Brozincevič a s elektrickou výzbrojí Brown-Boven Cie, karoserii zhotovila podle švýcarské firmy Tusher Co firma Linie-Toušek v Mělníku. První tři vozy se kompletovaly s pomocí švýcarských montérů, další dva již s elektrickou výzbrojí ČKD zhotovili naši montéři. První tři trolejbusy FBW-BBC byly zařízeny i na pojezd za pomoci baterie po odpojení od trolejového vedení a staly se např. oblíbeným vozidlem pro přepravu svatebčanů, jak svědčí dochované historické fotografie. Prvních pět trolejbusů, které jsou nerozlučně spojeny s historií trolejbusové dopravy ve Zlíně, prokázalo velmi dobré provozní vlastnosti i v těžkých provozních podmínkách, vyřazeny byly až v letech 1964-1965.

Zkušební provoz na protisměrných okružních linkách A a B v trase Náměstí Práce – Nemocnice – Náměstí Práce a kyvadlové lince C Lesní čtvrť – Prštné byl zahájen 13. listopadu 1943. Slavnostní zahájení pravidelné dopravy proběhlo 27. ledna 1944.

Více ze vzpomínek Antonína Macháčka zde.