Článek
Kamarádka, se kterou se známe od školy, otevřela láhev vína, nalila nám, posadila se, a pak mne „uzemnila“ dvěma zprávami. Po 11 letech vztahu se od ní odstěhoval přítel a místo něj přišla menopauza. Nevím, jestli to mělo nějakou psychosomatickou souvislost, ale stalo se.
Pokud jde o přítele, fungoval ve vztahu spíš jako ping-pongový míček. Pár let byl u kamarádky, která jej poznala jako rozvádějícího se, pár měsíců pro změnu „zkoušel“ slepovat vztah s bývalou manželkou. Když se totéž mělo opakovat potřetí, vzala to kamarádka už jako rutinu, milého nerozhodného Don Juana vyhodila a pro jistotu rovnou objednala zámečníka na výměnu vložky u vstupních dveří.
S menopauzou je to horší, ta si prostě přijde a už zůstane. Ale je zajímavé, že se o ní v poslední době začalo víc mluvit veřejně.
Drobnou sociologickou analýzou mi vychází, že to souvisí se stárnutím první „otevřené“ generace tzv. Husákových dětí. Brr, tenhle výraz fakt nesnáším! Ale bohužel přesně vystihuje babyboom, který se spustil s uzavřením hranic, finanční podporou porodnosti a výstavbou bytů na sídlištích v první polovině 70. let minulého století.
Na rozdíl od svých rodičů měla „otevřená“ generace to štěstí, že se v lehce postpubertálním věku dožila pádu železné opony a možnosti podívat se do světa (tedy, pokud jste se rychle doučili cizí jazyky namísto do té doby povinné ruštiny).
Mimoto už získávala informace i z jiných publikací, než byla do té doby výhradně knížka „Děvčátko, na slovíčko“. Šlo o odbornou, lehce popularizační publikaci, která do roku 1989 jako jediná trochu informovala dospívající o lidské sexualitě.
O dospívání v socialistickém školství svědčí i následující historka. Když se měly pohlavní orgány a rozmnožování lidského rodu probírat ve při hodině přírodopisu, hodila se soudružka učitelka raději marod a její zástup nám dal samostudium. Co jsem pak slyšela od dalších ročníků, byla to její tradice.
O to větší poprask způsobily po Sametové revoluci „západní“ časopisy - třeba populární Bravíčko, které nejprve v německé, ale záhy i české mutaci odpovídalo na dotazy typu „Můžu otěhotnět, když se budu líbat s klukem?“
Svou míru osvěty na poli vztahů si odpracoval i český Cosmopolitan a později hlavně časopis Marianne, který dokonce tvrdil, že „život začíná po třicítce“. Díky za něj, Mirko Zlatníková.
Prostřednictvím těchto periodik se na veřejnost dostalo spoustu dřív nemyslitelných a nevyslovitelných témat - od srovnávání antikoncepcí, odtabuizování menstruace (s čímž hodně pomohly také reklamy na dámské vložky), emancipace ve vztazích, ve výchově dětí i v rozvodech, které byly do té doby pro ženu spíš něco jako stigma, a v navazování nových, porozvodových vztahů.
Teď se tedy dostáváme k dalšímu milníku lidského života. Naše maminky a babičky měly kolem padesátky už výhled na blížící se důchod (ano, chodilo se v nějakých 53 - 54 letech, podle počtu vychovaných dětí) a na vnoučata.
V současnosti je padesátnice brána jako žena v nejlepších letech, často s ještě neodrostlými dětmi. Ale příroda se ošálit nedá, a tak se hledají informace, co s přechodem, kde se dá.
Zatímco Národní zdravotnický informační portál si k článku o menopauze přidal fotku zoufalé seniorky Přechod (klimakterium): tělesné a hormonální změny | NZIP, jinde je menopauza brána s nadhledem. Jako v případě oblíbené Britky proslavené Láskou nebeskou Herečka Martine McCutcheon bere menopauzu s nadhledem (prozeny.cz), nebo pěvkyně Dagmar Peckové, která se rozhovořila o tom, co pro divu na vrcholu kariéry znamená hormonální změna - Dagmar Pecková: Přechod mi vzal i tříčárkované cé - iDNES.cz.
Díky tomu, že se slavné ženy nebojí otevřít Pandořinu skříňku stárnutí, se možná nebudou bát mluvit o tom, co prožívají, i „obyčejné smrtelnice“. Tak holky, na zdraví nové etapy a nezoufejte, nejste na to samy.
