Článek
Je to seriál o cestování časem. Scénář napsal náš Ota Hofman, autor Setkání v červenci, Pana Tau a Návštěvníků.
Přesto, že se seriál točí z devadesáti procent u nás a polovina herců jsou naši, nikdy tu nešel. Naše televize raději po patnácté odvysílají stejný kriminální seriál. Místo toho, aby koupili seriál s naším Tomášem Holým, o kterém na největších filmových festivalech říkají, že je největším talentem od dob Shirley Templové. Ostuda. Potomci autora Oty Hofmana, a i Tomášovi příbuzní jsou z toho dost nešťastní.
V době, kdy Tomášův tatínek ještě pracoval v podniku zahraničního obchodu Pragoexport, seznámil se tam s režisérem Tomášem Fantlem. On byl Čech, rodák z Prahy a v 50. letech emigroval do Západního Německa. A když Tomášova sláva překonala i železnou oponu, tak tenhle pan Fantl požádal Barrandov, že by s ním rád natočil seriál.
Ve výrobě filmů pro celou rodinu jsme my Češi často spolupracovali s německými produkcemi. Arabelu, Pana Tau, Návštěvníky, Lucii, postrach ulice a mnohé další jsme natočili vlastně na zakázku pro ně. České filmy pro celou rodinu byly tehdy opravdu ceněné. A jejich prodej do světa pokryl tehdy asi 85 procent veškerých nákladů na provoz studií Barrandov. I díky tomu je většina našich rodinných filmů natočená na kvalitní negativ Kodak, který dá i dnešní ultra vysoké rozlišení Ultra HD 4K. Včetně těch Tomášových.
Za partnera mu vybrali Josefa Horáčka, málo známého dětského herce. Narodil se taky u Apolináře, necelých 24 hodin před Tomášem. Jejich mámy se tam potkávaly. Na jaře 1978, pár měsíců po premiéře Velryby, se náhodou seznámili při ježdění na kolech, na Výtoni, pod železničním mostem. Ve třinácti je náhodou spolu obsadili do tohohle seriálu. Pak spolu zase čistou náhodou chodili do tanečních. A pak už se nikdy neviděli. Náhoda někdy dokáže neuvěřitelné věci.
Část děje seriálu se odehrává v rudolfínské době. A tam jezdí na koních. Produkce přivedla Tomáše ke koni a byla zvědavá, co se bude dít. Nebude se dětská hvězda koně bát? Tomáš se s tím koněm trochu seznámil, vyskočil na něj a ukázal jim, jak umí jezdit. Tou dobou už druhým rokem jezdil na ranč do Suchdola, kde se dělalo i westernové ježdění. Tak přeci jen už něco uměl. Od té doby, kudy německá produkce chodila, tudy pěla chválu na české dětské herce. Jak jsou všestranní a co všechno umí.
Točilo se od poloviny září do března. Do školy se podíval až v dubnu. Takže většinu osmé třídy strávil vlastně na natáčení. Většina natáčení je u nás. Jen poslední asi tři neděle jsou v Západním Berlíně.
K té rudolfínské době se pojí jedna historka z natáčení: Zatknou je tam jako špehy. Jejich věci z budoucnosti stráže odnesou císaři Rudolfovi II. Toho hraje Rudolf Hrušínský. Konečně se mu tedy splnilo jeho přání, zahrát si s Tomášem Holým.
Když císař uvidí jejich věci z budoucnosti, digitální hodinky z roku 1981 a přístroj na skrytí stroje času, pochopí, že asi nejsou zdejší. Myslí si, že jsou alchymisté a chce po nich, aby mu prozradili návod na proměnu rtuti ve zlato. Oni samozřejmě nic. Chvíli na ně mluví a pak sáhne do váčku a rozhodí hrst zlatých mincí.
Jelo se to naostro, císař je přesvědčoval, oni mu nic neprozradili. Tak sáhl do váčku, jenže se spletl a sáhl do nesprávného, a rozhodil svoje cigarety Clea. Víte, on dost kouřil. I když viděl, že je zle, záběr normálně dohrál. Když se pak zastavila kamera, tak se omluvil celému štábu, že jim zkazil záběr. Omluvil se i jim, třináctiletým klukům, a jelo se to znova. Takový to byl pan herec. I takové veselé věci se dají zažít na natáčení. S Rudolfem Hrušínským byla na natáčení legrace.
Jindy zase točili v zámeckém parku v Lednici. Alžbětínskou dobu. Tedy předalžbětínskou, když byla královna Alžběta ještě malá holka a Shakespeare ještě nebyl na světě. Měli slušivé kostýmy té doby. Tomáš měl klobouk s pérem a luk a šípy. Všichni mu říkali, že vypadá jako syn Robina Hooda.
Princeznu Alžbětu doprovázela smečka chrtů. Jeden z nich se najednou dal do běhu, za ním se rozeběhla celá smečka… a ven z parku. Ti majitelé je vůbec nemohli najít. Našli je až po několika hodinách, ve vzdálené vesnici, snad 15 nebo 20 kilometrů odtud.
Při natáčení v době ledové zas nastala obleva – stejně jako při natáčení Návštěvníků. A letělo se do Vysokých Tater. Tam byla pěkná zima a oni jen v těch pravěkých kostýmech.
Jen poslední asi tři týdny byly v Západním Berlíně. Pár záběrů ulic, obchodní dům a nějaké ty věci ve studiu. Tomáš si tam koupil repliku velikého koltu Smith and Wesson. To je ten, co používal Limonádový Joe. Byla to velmi zdařilá replika, ten kolt vypadal opravdu jako pravý, ale střílet ostré náboje se z něj samozřejmě nedalo.
Josef Horáček: Vzpomínám si, jak se jednou ráno rozletěly dveře k režisérovi, v nich stál Tomáš, v pyžamu, v kovbojským klobouku a s koltem v ruce
„Řekl jste fuj, Kolalokově limonádě, cizinče?“
Režisér byl český emigrant, tak ten film znal a pochopil
„Ano, řekl jsem fuj Kolalokově limonádě, pistolníku.“
S Tomášem jsem se na natáčení nikdy nenudil.
Když po skončení natáčení odlétali do Prahy, tak si Tomáš tu pistoli vzal s sebou do letadla. Němečtí celníci ji u něj našli. Tak ji zadrželi a zkoumali, ale nakonec zjistili, že je to jen replika a vrátili mu ji.
Josef Horáček: Jo, ale odlet se kvůli tomu o půl hodiny odložil. Letěli jsme takovým tím starým ruským letadlem, Iljušinem, které se strašlivě třáslo od startu až do přistání.
Naši celníci v Praze mu tu pistoli zabavili. I když měli od Němců napsané, že se z ní střílet nedá. Pan Holý musel využít svého vlivu a zajít si pro ni na celní správu, jinak by ji už nikdy neviděl.
A to byl definitivní konec Tomášovy filmové kariéry.
Před kamerou se se ještě jednou objevil, ale více méně jen náhodou. Bylo to v roce 1984, tak nějak zjara, v době viróz. Přišel k nim na návštěvu pan Čvančara, kapelník Taxmenů.
„Máme vystupovat v hitparádě podvečerního Studia Kamarád, ale onemocněl nám houslista. Nechtěl bys to vzít za něj, Tomáši?“
„Ale já jsem na housle nikdy nehrál.“
„To nevadí, ale jsi herec, tak si nějak poradíš.“
Slovo dalo slovo a Tomáš s nimi v té dětské hitparádě opravdu odehrál dvě písničky. Byly to ty stejné, které s nimi natočil už na jaře 1980. Byl to samozřejmě playback a Tomáš jen dělal, že umí hrát na housle. Jedničku za dobrou dívanou ze záznamu i zpívá svým dvanáctiletým hlasem.
Myslím, že to nemá ani archiv televize. Kdyby si to tehdy nenahrál syn kapelníka na video, tak by se tahle rarita vůbec nedochovala.
Ty dvě písničky jsou na Youtube v kanálu Taxmenů. Kocour Felix a Jednička za dobrou dívanou.
Co napsat o Tomášovi závěrem?
Pokud jste četli všechna pokračování mého vyprávění až sem, tak jistě se mnou souhlasíte. Že Tomáš Holý byl výjimečná osobnost, a jeho filmy, jeho herectví, bylo víc než jen dováděním šikovného kluka.
Že by to chtělo něco víc.
Vydat jeho filmy ve vysokém rozlišení, vhodném pro ty dnešní Ultra HD televize. Vždyť Tomášovy filmy dosud vyšly jen na DVD, v rozlišení analogové televize z dob, kdy se Tomáš narodil. A některé nevyšly vůbec.
Vydat i seriál Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Kdysi jsem si psal se správcem práv z té německé televize. Strašně se divil, že si seriál ještě nevyžádala žádná česká televize, ani vydavatel DVD. Když je v něm náš Tomáš Holý.
Bohužel by se musel udělat český dabing, a to i našich herců, kteří už nejsou. Ale třeba by k nám Tomáš Holý mohl promluvit svým vlastním hlasem, stejně jako Karel Gott. Pro umělou inteligenci je to výzva.
A natočit velký životopisný film o Tomášovi. Dokud ještě žijí pamětníci a dokud ještě mají vzpomínky. Já si myslím, že by to zajímalo víc diváků než další zbytečný kriminální seriál. Co myslíte vy? Nestyďte se a do komentáře napište svůj názor.
Když je možné filmově adorovat vrahy Stodolovy, co zakopávali své oběti na zahradě, a za koncesionářské poplatky natáčet kriminální seriály zobrazující střelbu na škole… Tak proč ne Tomáš Holý, který rozesmál už několik generací? Přemýšlejte o tom!
Hledám pamětníky, které mají osobní vzpomínku na Tomáše Holého, nebo nějaký materiál, například fotografii, nebo zvukový záznam s ním. Pokud o něčem víte, napište mi. Jde o jejich zachování dříve, než zmizí ze světa spolu s těmi pamětníky.
Zdroj: Tomáš Holý - Jak jsem točil filmy (vlastní kniha autora)
Foto Jaroslava Vošmiková (se svolením)
