„Chtěli jsme je nejdříve vyzkoušet, ale vzhledem k úzkému kádru je bereme hned. Máme šestnáct hráček a z toho tři brankářky. Už jen to, že bude na tréninku více holek, bude přínos,“ povídal Buday po sobotní domácí porážce od Dunajské Stredy.
Obě exotické házenkářky z Karibiku sledovaly utkání v hale, od pondělí se zapojily do tréninku a klub teď dotahuje jejich transfer. Do Zlína je doporučil jejich krajan Edwin Brito působící v extraligové Kopřivnici. „Tušíme, na jaké úrovni je v Portoriku házená. Ale holky vypadají velmi slušně a budou platné,“ věří Buday.
Jednu využije na postu pivota, druhá může alternovat na křídle a spojce. S komunikací pomůže kapitánka družstva Monika Kříčková, která učí španělštinu.
Zlínský tým zná Buday jinak dokonale. Ve Zlíně pracuje dlouhodobě u mládeže, více než polovina hráček áčka mu prošla rukama v dívčích kategoriích, po příchodu k ženám si nechal i druhý úvazek u starších žáků.
„Přemýšlel jsem hodně, jestli vezmu ženský tým. Ale věděl jsem, že do čeho jdu. Nový trenér z venku by byl problém. Teprve by se s hráčkami seznamoval. Než by si všechno sedlo, by byl konec sezony,“ shrnul Buday, jemuž je 62 let.
Ve Zlíně pamatuje lepší házenkářské časy. Antonínu Střelcovi asistoval u posledního ligového titulu v roce 2005.
„To byl jiný kádr, skládal se z reprezentantek,“ poznamenal Buday, který také sekundoval Polozovi s Hegarem, sám pak vedl interligový zlínský tým v sezoně 2008/09, kdy mu chyběly dva body k postupu do play off.
Teď k němu má daleko. Na Písek ztrácí propastných devět bodů. Hlídat si tak musí záda, na která mu dýchají předposlední Poruba s posledním Hodonínem. „Tím, že jsme prohráli v Písku (26:33), moc velké naděje nemáme,“ tuší Buday, jenž tak stále čeká na premiérové vítězství ve staronové funkci.
Nejblíže byl v Plzni (31:31), proti Dunajské Stredě (25:43) neměl nárok. „Je to loňský interligový mistr, takovým družstvům se nemůžeme rovnat,“ vnímá Buday šedivou realitu. Ve Zlíně se ovšem roky nemění. Klub produkuje vlastní talentované odchovankyně, dokáže je také zakomponovat do ženské kategorie, jenže tím to většinou končí.
„Hráčky od nás dlouhodobě odcházejí do zahraničí, jiných klubů, nebo přestávají hrát. Kdybychom poskládali tým z našich hráček, které jsou v Mostě, Olomouci, hrajeme o špici,“ přesvědčuje Buday, který využívá i dorostenky. „Terezka Filípková a Danča Šimková neslezou z palubovky. Juniorské reprezentantky to musí táhnout.“
Zlínská házenkářka Pavla Poznarová se snaží vyzrát na obranu Dunajské Stredy.
Zásadním problémem je tréninkový deficit. „Jsem hodně náročný trenér a byl jsem hodně rozčarovaný, v jakém kondičním stavu holky byly,“ zmínil Buday.
Vinu na svého předchůdce nehází. Zlínský tým funguje na poloprofesionální bázi, hráčky trénují po škole nebo zaměstnání. Pokud to tedy stihnou.
„Kdyby trénovaly sedmkrát týdně jako dorostenky, bylo by družstvo někde jinde,“ říká Buday, jenž při svém nástupu rozdal hráčkám domácí individuální úkoly. „Mají aplikace a posílají, co ten den dělají. Kondice se zvedla.“
Teď očekává herní a výsledkový progres. Vidět ho bude chtít už v příštím kole v Porubě. I se svojí dcerou Michaelou, která mu na střídačce asistuje. Spolu s veteránkou Pavlou Poznarovou, jež se vrátila k házené po mateřské pauze, ještě pamatují éru, kdy hrávaly zlínské házenkářky pravidelně o cenné kovy.
