Román Paní Dallowayová ukazuje, že dělat věci správně ještě neznamená, že budete spoko

22. leden 2024

V novém díle speciálu Buchty čtou o knížkách, které všichni známe, ale málokdo je skutečně četl, se Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček zabývají útlým románem Paní Dallowayová od Virginie Woolfové.

Ivana na začátek položila obligátní otázku a sice co by Standu rozjařilo, kdyby mu o tomto díle řekl někdo na technoparty. Stanislav měl odpověď zřejmě dopředu promyšlenou byl by happy jak grepy, kdyby mu o knize onen člověk řekl, že autorka prostřednictvím svých postav vyjadřuje hluboký smutek nad neschopností lidí zažívat svobodu a radost. Stanislav si také posteskl nad tím, že složitější knihy jako právě tato lákají čtenáře k tomu, aby ignorovali jejich skutečný význam a spíše se zaměřili na nemístná zjednodušení a děj. 

Čtěte také

Zuzana měla přesto jakožto přízemní osoba tendenci shrnout děj, který je dost nejednoznačný a na první dobrou ne zrovna bohatý na zvraty: víme asi tolik, že hlavní postava Clarissa jde jednoho červnového dne roku 1923 koupit květiny, které mají sloužit jako výzdoba na pozdější večírek. Stanislav ale zdůrazňuje, že autorka je významná zejména tím, jak mistrně buduje dialogy a hlavně atmosféru v tehdejší době způsobem zcela inovativním kniha je takový proud vědomí, senzorické zahlcení, které ne každému musí být příjemné. Autorka podle něj vytváří autentické postavy, do jejichž vědomí se můžete zcela ponořit, ale je k tomu potřeba kontemplace nad textem, ne jen honba za dějem. Woolfová podle něj také umí vytvořit dokonalou emoci a pak skoro cítíte na vlastní kůži londýnské ráno nebo dotyk kosatců. 

Stanislav také poznamenává, že Woolf prostřednictvím Clarissy velmi zvláštně vnímá čas - vrací se stále k jednomu bodu, tedy k okamžiku, kdy jí dala pusu na ústa jistá Sally, její platonická láska. Paní Dallowayová je sice manželkou a matkou, ale tento svůj status moc nefeeluje a kolem padesátky už nemá mnoho šancí na obrácení života o 180 stupňů. Na přetřes přijde i to, že kniha je i kritickým komentářem tehdejší psychiatrické péče, jejíž byla autorka také obětí.

Poslechněte si, jak Buchty čtou paní Dallowayovou, která má slabost pro květiny a potřeštěné ženy. 

Buchty čtou: Zuzana

Zuzana Fuksová

Bydlím v Brně, protože se tu dá chodit pěšky. Mám ráda různé druhy kuchyňské soli, lelkování a prohlížení kabelek na internetu. Vystudovala jsem sociální práci a leccos nedostudovala. Mám trochu OCD, krizi středního věku a taky dceru.a

Buchty čtou: Ivana

Ivana Veselková

Mám tři psy, bydlím v Praze, snažím se chovat jako tzv. dospělý člověk, ale moc mi to nejde. Vystudovala jsem mezinárodní vztahy, ale většinu studijních znalostí jsem zase hezky zapomněla. Mám ráda sladkosti, teplo a crossfit.

Buchty čtou: Stanislav

Stanislav Zajíček

Rodák z Děčína, který byl v letech 1990–1992 poslancem za OF v České národní radě a milovník Komenského je od roku 1993 profesorem českého jazyka a latiny na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Své studenty vede především k esejistické a umělecké tvorbě, kritickému myšlení a k aktivnímu zájmu o věci veřejné.

Buchty čtou jsou speciální díly podcastu Buchty o knížkách, které všichni známe, ale málokdo je skutečně četl. Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček vám představí literární klasiku tak, že vás to bude bavit a ještě se i něco dozvíte.

Také jste před maturitou jen s vypětím sil přelouskali Babičku a pamatujete si z ní jen Sultána, Tyrla a to, že někdo šukal po světnici? Také vám z Proměny utkvěla pouze vzpomínka, že se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů a shledal, že je z něj nestvůrný hmyz? Pak je tu pro vás minisérie Buchty čtou, díky které možná přijdete na to, že louskání knih nepatří do stejného ranku přežitků jako upalování čarodějnic nebo předení.

Všechny díly pořadu najdete zde nebo jako podcast na wave.cz/podcasty.

autoři: Ivana Veselková , Zuzana Fuksová , Stanislav Zajíček
Spustit audio

Související