↗

Místo aby Migrační pakt hledal způsob, jak dodržet základní lidská práva a zároveň regulovat migraci, zabývá se pouze větší ochranou hranic a přísnějšími azylovými procedurami. Foto Fethi Belaid, AFP

V prosinci minulého roku, tedy přibližně před měsícem, proběhla médii zpráva, že se Evropská rada a Evropský parlament shodly na klíčových otázkách takzvaného Migračního paktu. Jedná se o několik let diskutovaný dokument, který by měl pomoci řešit neregulérní migraci společně na úrovni celé Evropské unie, což je už od roku 2015 palčivý problém. Migračnímu paktu se za poslední rok věnovalo poměrně hodně pozornosti, a to i v mainstreamových médiích, a mnohé už bylo řečeno.

Řada odborníků i občanských organizací pakt kritizuje za to, že nezabrání migraci, ale pouze zvyšuje utrpení lidí a přináší velká rizika dalšího porušování mezinárodního práva. Místo aby Migrační pakt hledal způsob, jak dodržet základní lidská práva a zároveň regulovat migraci například prostřednictvím bezpečných cest do Evropské unie nebo humanitárních víz, zabývá se pouze větší ochranou hranic a přísnějšími — a méně kontrolovatelnými — azylovými procedurami.

Je proto příznačné, že v prosinci přinesl tým reportérů z několika významných médií, jako jsou Le Monde, Der Spiegel nebo Al Jazeera, výsledky vyšetřování, které ukazují, že italské, maltské úřady a také přímo agentura Frontex předávají souřadnice člunů s migranty ve vodách italské nebo maltské „záchranné zóny“ plavidlům zločinecké skupiny Tareq ben Zayed. Ta potom migranty odtahují do Libye, kde je často mučí, týrají a vydírají. Toto se přitom neděje pouze lodím, které vypluly z Libye, ale také například z Libanonu.

Tareq ben Zayed je skupina, která neoficiálně vládne ve východní Libyi, má vazby na ruské Wagnerovce a je mezinárodními organizacemi obviňována z páchání válečných zločinů v severní Africe. Je absurdní, že evropská agentura Frontex takto v podstatě přímo spolupracuje se zločineckou skupinou a poměrně zřetelně porušuje všechny možné zákony, které se týkají migrace, námořního práva nebo lidských práv.

Pochybná je i praxe finanční podpory oficiálně uznané libyjské nebo tuniské vlády. Množí se čím dál více reportů, že úřady tyto peníze používají pro podporu různých paramilitárních skupin, které na hranicích Libye nebo Tunisu migranty chytají a odvážejí do pouště, kde je bijí, znásilňují a okrádají.

Kromě těchto velice závažných zjištění se však dlouhodobě používají i další problematické metody boje s migrací na oficiální úrovni. Lékaři bez hranic nedávno upozornili na případ, kdy malý člun vyslal signál SOS nedaleko Malty, na který mají podle námořního práva povinnost reagovat okolní plavidla. Přestože loď Geobarents, kterou Lékaři bez hranic provozují, hlásila, že se zapojí do záchrany, italské úřady jí nařídily plout původním kurzem, takže člun čekal na záchranu na moři více než osm hodin. V okolí přitom byly i další obchodní lodě.

Sám jsem přitom na velké zaoceánské lodi nedaleko Mallorcy zažil, jak se má správně postupovat při podezření, že se někdo dostal přes palubu. Několik okolních plavidel okamžitě přispěchalo na pomoc, za krátkou chvíli přiletěl i vrtulník z pevniny a přibližně dvě až tři hodiny probíhalo intenzivní pátrání. Nakonec se ukázalo, že šlo o planý poplach, ale kontrast této akce s přístupem k migrantům jako k lidem druhé kategorie nemohl být větší.

Záchranné lodě občanských organizací čelí i dalším překážkám od italských úřadů. Jedním z triků je, že Italové nařizují záchranným lodím odplouvat do severoitalských přístavů, například do Ravenny nebo La Spezie, kde mohou migranty přesunout na břeh. Cesta však trvá několik dní, čímž se záchrana neefektivně prodlužuje. Přitom by bylo možné migranty předat úřadům například na Sicílii nebo na jihu Itálie.

Téměř zbytečné už je zmiňovat takzvané pushbacky, které řadu let probíhají mezi ostrovy Řecka a Tureckou pevninou. Řecká pobřežní stráž, zčasti i ve spolupráci s Frontexem, donutí migranty na Lesbu nebo dalších ostrovech nastoupit do záchranných člunů, které pak odvážejí na volné moře směrem k Turecku.

Mluvil jsem vloni v létě s jedním aktivistou, který se už několik let věnuje pomoci migrantům v Řecku. Nebylo to veselé povídání, ale tento zkušený člověk předpovídal, že do dvou let začnou evropská plavidla po migrantech na moři střílet ostrými náboji. Přišlo mi to tehdy jako přehnané strašení. Lodě pod vlajkou evropských zemí nebo Frontex si sice dosud něčím podobným ruce nešpiní, ale pomalu se blížíme k tomu, že Evropa bude tuto práci outsourcovat zločineckým skupinám typu Tareq ben Zayed. Dnes už jsou zdokumentované případy, kdy příslušníci těchto skupin na čluny s migranty skutečně stříleli. Je to přece tak jednoduché. Jiná řešení — jako třeba v úvodu zmiňované bezpečné cesty — jsou komplikovaná a špatně se prodávají voličům.