Pohřeb Lva Rubinštejna se konal ve středu v Moskvě a pro širokou veřejnost byl uzavřen. Přesto se s tímto originálním básníkem i Putinovým kritikem přišly rozloučit davy lidí, venku před místem konání pohřbu se tvořila dlouhá fronta. Jak se vyjádřil jeden můj známý z Memorialu, „přišla celá Moskva, která ještě zůstala“, v narážce na to, že valná část svobodně smýšlejících Rusů už opustila zemi.
Tato atmosféra kolem Rubinštejnova pohřbu neušla pozornosti kremelské propagandě a v bulvárním deníku Express vyšla reportáž jak vystřižená z nacistického propagandistického plátku Völkischer Beobachter v dobách největších protižidovských kampaní.
Anonymní autor se odrazil od židovských kořenů Rubinštejna (přestože už jeho rodiče byli asimilovaní ateističtí komsomolci) a jal se popisovat, jak by v nabitém sále na zem nepropadlo žádné židovské jablíčko, že byl Rubinštejn přesvědčený rusofob a jak se příchozí naposledy přišli podívat na jeho „ptačí hlavu zavinutou v modlitební šátku talit“ a vysmát se gójům (rozuměj správným Rusům), kterými prý tolik pohrdal.
Lev Rubinštejn v prosinci 2014 v Moskvě, kde byl předvolán k podání vysvětlení o své „protistátní“ činnosti.
Zkrátka se čtenář v textu imitujícím i údajné židovské ráčkování mohl dočíst, že ten, kdo nesouhlasí s Putinem a s válkou proti Ukrajině, je Žid. Ten článek je mimořádný hnus i na současnou ruskou propagandu a je asi největším oficiálním útokem proti Židům od Stalinovy antisemitské kampaně z počátku 50. let. Ve veřejném prostoru vyvolal takové znechucení, že ho nakonec ten deník Express tiše stáhl ze svého online archivu, ovšem pachuť zůstává a kromě jednoho petrohradského poslance se nikdo z oficiálních ruských představitelů hlasitě neozval.
Překvapivé to však není. Putinův režim je fašistický a když se mu nedaří (a současný stav války na Ukrajině z ruského pohledu úspěchem nazvat nejde) potřebuje hledat vnější i vnitřní nepřátele ohrožující ruský národ. A Židé byli vždycky první na ráně, že.
Ovšem jak propaganda stále víc a víc zdůrazňuje potřebu chránit tu jedinou správnou ruskou kulturu, která jednou spasí svět, dostává se do křížku s faktem, že v Rusu žije ještě na dvě stovky dalších národností. To je samozřejmě velké téma, o němž se píšou obsáhlé vědecké statě, ve zkratce snad jen tolik, že zatímco my máme jen jedno slovo „Rus“, tak v ruštině existují výrazy „russkij“ jakožto etnický Rus, a „rossijánin“ jakožto občan Ruska.
Pod rossijánina už schováte kohokoli - Tatary, Čečence, Karely, Čukče, ale i ruské Židy a příslušníky v podstatě jakékoli světové národnosti žijících z nějakého důvodu v Rusku.
Kultura etnických Rusů je samozřejmě dominantní (i když sám vlastně přesně nevím, co to ta pravá ruská kultura je, spíš mi přijde, že je to mix mnoha vlivů vysátých po staletí z dobytých národů a území), ale dlouho se dařilo ji umně kombinovat se zdánlivou tolerancí k dalším národům, kdy všichni svorně žijí pod jednou střechou Ruska a všichni jsou ti „rossijáni“. Někdy se Kremlu hodilo víc zdůrazňovat etnicky ruskou notu, někdy zas tu tolerantně mezikulturně „rossijskou“.
Jenže ono je v tom z logiky věci dost rozporů, které se začínají ukazovat tím více, čím je ruský stát ven i dovnitř agresivnější. Prostě klasický problém mnohonárodnostního impéria, paralel s Čechy žijícími pod Rakouskem bychom našli hromadu.
Aby teď propaganda mobilizovala ruskou veřejnost v další podpoře války (jejíž smysl pořád mnohým uniká), hraje čím dál víc na etnickou kartu ohrožení té pravé ruské kultury. A tak není divu, že se vzrůstajícím antisemitismem ruské většiny roste i nespokojenost mnoha neruských národů.
Právě z jejich řad šlo do současné války proporčně mnohem víc lidí než etnických Rusů (ať už nedobrovolně odvedených nebo tam šli prostě vydělat peníze, na které by jinak nikdy doma nedosáhli) a zároveň ve vzdálených regionech mnohem víc pociťují ekonomické problémy vyvolané dva roky trvající válkou. Chlapi se domů nevracejí, slíbené peníze většinou nedostanou a z centra se ozývá čím dál víc otevřeně xenofobních hlasů proti čemukoli neruskému…
KOMENTÁŘ: Lev Rubinštejn byl jistotou, že ne všichni v Rusku se zbláznili |
Já popravdě čekal, že se začnou nejdřív ozývat Burjati, Jakuti nebo Tataři, oni však vyšli do ulic Baškirové. Až 15 tisíc lidí se v tu samou středu, jako v Moskvě pohřbívali Rubinštejna, sešlo v baškirském městečku Bajmak, aby podpořili u místního soudu aktivistu Faila Alsynova, který stanul v čele původně ekologických protestů proti nově otvíranému zlatému dolu.
Jenže protesty se velmi rychle staly rozbuškou nespokojenosti s centralistickou politikou Kremlu, s Radijem Chabirovem, dosazenou proputinskou hlavou Baškortostánu, který krade kde může, a taky s dlouhodobým potlačováním baškirské kultury.
„Jakto, že Rusové teď můžou všude chodit a křičet „My jsme Rusové“ a my u nás v Baškortostánu křičet, že jsme Baškirové, nesmíme?“, ptá se vzrušeně chlapík na jednom z videí z protestů v Bajmaku. Místní ženy zas apelovaly na Baškiry, kteří teď válčí na Ukrajině, aby se co nejrychleji vrátili domů a chránili své blízké před zásahy speciálních policejních jednotek Omon (s nimiž protestující v Bajmaku poměrně úspěšně bojovali sněhovými koulemi…).
Bomba pod ruským impériem. Kreml hasí výbuch separatismu na Urale |
Tohle bude hodně zajímavé sledovat. V pátek se sešlo několik tisíc lidí na ulicích v Ufě, hlavním městě Baškortostánu a jsou výzvy k dalším protestům a bojkotům ruské státní správy (i když si nedělám iluze, spousta Baškirů je jistě proputinských, více či méně asimilovaných s tou etnickou ruskou kulturou…).
Obávám se, že Kreml si toto nebezpečí uvědomuje a hodně tvrdě zakročí. Ale tím problém nezmizí a možná vyhřezne zas někde jinde. Už jsem někde zaslechl i výraz „etnomajdan“. Uvidíme, klidným tento rok určitě nebude…
Baškirů je zhruba jeden a půl milionu a v samotném Baškortostánu tvoří jen třetinu obyvatel, dominují Rusové. Mluví turkickým jazykem příbuzným s turečtinou, vyznávají sunnitský islám a jsou blízcí příbuzní ještě početnějších Tatarů (těch je dokonce přes pět milionů).
Myslím, že výraz „dekolonizace“ znějící čím dál silněji například ve střední Asii, bude brzo aktuální i v samotném Rusku. Kdysi jsem do Ufy při svých toulkách Ruskem také zavítal a kromě pamětní desky Jaroslava Haška (ten v Ufě pobýval pár měsíců v roce 1919 jako rudý komisař z Bugulmy a seznámil se tam se svou ruskou ženou Šurou) si pamatuju jen velký nápis „Rechim itegez“ na ulici kdesi u nádraží. Jak jsem se dověděl od místních, znamená to baškirsky „vítejte“.
Takže rechim itegez v roce 2024!
Štěpán Černoušek je ředitelem organizace Memorial Česká republika, která se zabývá studiem politických represí v SSSR a v současném Rusku. Kromě toho stojí v čele organizace Gulag.cz. Text původně vyšel na jeho facebookovém profilu. Redakčně kráceno.
17. ledna 2024 |
