Článek
Na tuto otázku odpověděl částicový fyzik, výzkumný pracovník Královské společnosti, profesor na University of Manchester a držitel Řádu britského impéria Brian Cox.
Cox tvrdí, že mimozemšťané s lidmi nenavázali kontakt, protože většina vyspělých civilizací ve vesmíru se už stihla zabít. A nás to podle něj čeká také. Cox je přesvědčen, že každá civilizace nakonec zabije sama sebe, což je důvod, proč žádné bytosti nezískali dominantní vliv ve vesmíru.
Profesor Cox zakládá svou argumentaci na takzvaném Fermiho paradoxu.
V roce 1950 fyzik Enrico Fermi - tvůrce prvního jaderného reaktoru na světě - přišel s paradoxem, který říká, že vzhledem k věku a velikosti vesmíru je nadmíru jasné, že někde existuje civilizace mnohem vyspělejší než ta naše. Otázkou podle něj je, proč nás už tato civilizace dosud nekontaktovala.
Mnoho vědců argumentuje, že každá civilizace po dosažení určité velikosti nakonec zabije sama sebe - a to buď prostřednictvím války s použitím pokročilých zbraní, nebo kvůli přírodní katastrofě. Cox na této teorii pracoval a prohlašuje „Je možné, že růst v oblasti vědy a techniky nevyhnutelně předstihne rozvoj politických odborných znalostí, což povede ke katastrofě.“
Avšak jiní vědci s Fermiho paradoxem nesouhlasí a věří, že Země je první planeta v celém vesmíru, která hostí složitý život. Někteří výzkumníci shledávají Fermiho paradox natolik zajímavý, že se každé dva roky scházejí na konferenci v Paříži a diskutují, proč se z vesmíru nikdo nehlásí.
Pátrání po mimozemském životě začalo už v roce 1960. Tehdy se americký fyzik Frank Drake poprvé pokusil zachytit rádiové signály, jež by mohly vycházet od inteligentních bytostí žijících kdesi ve vesmíru. Žádné náznaky se mu ale detekovat nepodařilo.
To, že naší civilizaci věnují pozornost mimozemšťané, je prakticky jisté. Existuje mnoho pozorování a nálezů, které to dokazují.
Můj názor je, že v nekonečném vesmíru existuje nekonečné množství civilizací nacházejících se na různém stupni vývoje, t. j. také nekonečné množství civilizací nacházejících se na podstatně vyšším stupni vývoje než naše civilizace.
Velmi důležitá je již zmíněná otázka: „Proč mimozemšťané dosud s naší civilizací nenavázali kontakt?“ Má odpověď na tuto otázku je následující:
Vývoj lidstva je chaotický, nekoordinovaný, doprovázený velkým množstvím válek a ozbrojených střetů, které jsou většinově vnímány jako něco samozřejmého a přirozeného. Navázat kontakt s některou lokální vládou by v tomto případě bylo od vyspělejších mimozemšťanů nerozumné. Stávající chaotický a nekoordinovaný vývoj lidstva by to ovlivnilo velmi nepříznivě.
Podmínky vyspělejších mimozemšťanů, které musí méně rozvinutá civilizace (lidstvo) splnit před navázáním kontaktu s jejich vyspělejší civilizací, jsou následující:
1. Nové poznatky ve všech oblastech vědy a techniky, které budou při kontaktu civilizací předávány méně rozvinuté civilizaci (lidstvu), nebudou touto civilizací zneužívány k vývoji a výrobě nových ničivějších zbraní.
2. Méně rozvinuté civilizaci (lidstvu) budou předávány nové poznatky vědy a techniky pouze v tom případě, že bude žít v celoplanetárním míru.
3. Méně rozvinutá civilizace (lidstvo) musí dosáhnout takového stupně vývoje politického uspořádání, ve kterém bude řízena plánovitě a cílevědomě postupující centrální celoplanetární vládou.
Z výše uvedeného vyplývá: Očekávat, že se v současnosti podaří lidstvu kontaktovat vyspělejší mimozemšťany, je beznadějné. Válka vedená klasickými zbraněmi podle pravidel dohodnutých v Ženevských úmluvách? Takovou válku v současnosti vnímá většina lidí podobně jako sportovní utkání, ale válka je především velké zlo, jehož podstata spočívá v maření lidských životů a ničení vytvořených hodnot. V případě, kdyby se práce a energie vynakládaná na přípravu a vedení válek na celé planetě věnovala na rozvoj zaostalých států světa, přestaly by v těchto státech existovat hlad a bída.
Drtivá většina politiků na celém světě považuje za samozřejmost, že se vlády všech států buď připravují na válku, nebo vedou válku.
Je nejvyšší čas uvedené skutečnosti změnit, a to především vzhledem k nebezpečí možného vzniku světové jaderné války.
Z výše uvedeného dále vyplývá, že stávající chaotické a nekoordinované mocensko-politické uspořádání lidstva je třeba pokud možno co nejdříve nahradit plánovitě a cílevědomě postupující centrálně řízenou globální vládou.
Podstata řešení problému vzniku mocenské celosvětové centrály lidstva (t. j. zodpovědného představitele instituce nebo občana) je jednoduchá. Řešení spočívá v tom, že se urychlí vývoj politického uspořádání lidstva tak, aby bylo dosaženo stavu, kdy budoucnost lidstva bude centrálně globálně koordinována a řízena v souladu s globálně demokraticky projevovanou vůlí lidstva. Současně se vznikem zodpovědného globálního představitele celého lidstva bude dosaženo trvalého míru na celé planetě.
Vzorem k řešení problému vzniku globálního představitele lidstva a nastolení trvalého míru na celé planetě může být Evropská unie. Evropská unie vznikla především se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy v Evropě, které vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začalo hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo především zajistit mezi spojenými státy trvalý mír. Zakládajících států bylo šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko.
Podle vzoru Evropské unie může být k řešení problému vzniku centrální globální demokratické mocenské organizace spravující svět využito již osvědčené formy politického spojení států, kterým je federace. Uskutečnit spojení všech států světa v Globální federaci s jednou globální vládou nebude snadné, ale určitě bude stát za práci s tím spojenou. Umožnění kontaktu lidstva s vyspělejšími mimozemšťany, kteří budou lidstvu předávat nové poznatky vědy a techniky, přičemž bude nastolen trvalý míru na celé planetě, to je cíl, který za to rozhodně stojí. Nastolení Globální federace lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto politické strany ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy.
