Článek
Nejsem člověk dokonale znalý historie, politologie, diplomacie a už vůbec ne vojenství. Necítím se být zbabělcem, hrdinou, idiotem, géniem a v žádném případě někým, kdo by vám měl vnucovat, co si máte myslet. Jsem obyčejný tatík od rodiny, co se drží hesla „žít a nechat žít“.
Skupiny expertů
Ráno pustím internet a už se to na mě hrne!
- Válka, konflikt, eskalace, Rusko, Ukrajina, Jemen, Čína atd. Je to tam samý expert typu Medveděv a řeší, zdali bude jaderná válka letos, nebo ten další rok. V lepším případě, jestli bude 3. světová válka konvenční, či jaderná. Ty jsem si pro sebe nazval skupinou AŽ. Řeší se: Až to přijde.
- Putin, Lukašenko, Orbán, Trump apod. Tento druh expertů řadím do skupiny JESTLI. „Jestli nedáš, dostaneš“! Časem uvidíme, jestli nepřejdou do výše popsané skupiny. Řekl bych, že první jmenovaný je na dobré cestě.
Skupiny lidí
Večer mrknu na mobil a lidé probírají válku! Ach jo.
- Chlápek řeší atomový kryt na zahradě, jaké potraviny jsou vhodné k uskladnění a kalibr zbraně, kterou je nutné u sebe mít. Jednoznačně AŽ!
- Ve skupině lidí JESTLI přemýšlí, jestli bude válka, jestli a jak se alespoň trochu připravit, nebo jestli není lepší se někam raději odstěhovat.
- Nejpočetnější skupina je VEZU SE. Zaklapli oči a uši před okolním světem a vášnivě diskutují o společenský událostech, nových autech, či jestli jsou na sbírání psích výkalů lepší papírové, nebo igelitové sáčky. Vezou se na vlně bláhové představy, že jich se to netýká.
Přiznávám, že osciluji mezi druhou a třetí skupinou. Neodsuzuji žádnou z nich, protože každá má své opodstatnění. Bohužel.
Beru to vážně
I když uvádím, že nejsem znalec historie, trochu se o ní zajímám. Nemyslím tím, že hltám informace, kdy a komu usekli hlavu, nebo kdy byla jaká bitva. Zajímají mne reálné příběhy lidí 20. a 21. století, které okolnosti přinutily jít do války. Není podstatné, jestli šlo o Němce, Američana nebo Rusa. Všechno to jsou lidé, co se s válkou museli nějak vypořádat a mě zajímá jak. Tištěné, nebo načtené příběhy Josefa Allerbergera, Chrise Kylea nebo Vasilije Zajceva mne zaujaly. Když sleduji průběh bojů na Ukrajině, útoky dronů, tanků, raket a další vojenské techniky, jímá mě děs a hrůza z podobností v knihách přečtených a v TV viděných. Jestliže čtete, jak jednotka Seppa Allerbergera doslova kosila jednoho Sověta za druhým, až jich tam leželo tolik, že je museli Sověti kvůli dalšímu útok rozhrnovat tankem, pochopíte, co znamená „nas mnogo“. Záběry z Bachmutu mluví za vše. Berme Rusa vážně!
Zachovat rozvahu
Nepatřím do kategorie hrdina, co se obětoval za vlast. Neplánuji padnout někde v blátě jen proto, že se politici neumí dohodnout. JESTLI přijde ruský medvěd až k nám, budu bránit svojí rodinu. Když nás takových bude víc, možná tu vypelichanou potvoru vyženeme.
Jsou to jen lidé
I když tady dělám ramena a nasazuji Rusům medvědí hlavu, uvědomuji si, že jsou to taky jen lidé. Jsou mezi nimi chytří i hloupí, tlustí i tencí, krásní i nehezcí. Jako u nás. Celá plejáda vědců, spisovatelů a pohádek od nich vzešla. Mrazík jednoznačně boduje i teď. Osobně jsem, bohužel, poznal jen jednoho, nebo spíš jednu Rusku. Přítelkyni mého kamaráda. Vadila mi na ní pouze maličkost. Nechávala sáček černého čaje v hrnku až do jeho vypití. Následně z něj vysála zbytek tekutiny. „Pane Putine nechte, prosím, své občany raději vysávat sáčky od čaje, než vysávat a devastovat okolní státy“!
Jsem optimista
Mám 3 děti a investuji. Jen pouhá tato informace říká, že věřím v budoucnost. Netvrdím, že bude zářná, ale nějaká bude. Trochu jsme si naši planetu poškrábali, ale to napravíme. Rozmlátili jste si vzájemně hračky, ale ty opravíme. Navzájem rozbitá ústa se nám nakonec zahojí. To všechno je reálné, JESTLI budeme chtít. Nehodlám se strachem čekat na nějakého mocipána, AŽ zmáčkne červený knoflík. Jak zpívá Vlasta Redl: „Carpe diem, život je krátký“.
