Článek
Slovo strach v nedělním televizním diskusním pořadu zaznělo několikrát. Zákonitě vnutilo otázku, zda se s ním dá žít a pokud ano, jak? Tato emoce je reakcí nejen na blížící se hrozbu, svazující odpovědí našeho organismu, ochromující vůli jí čelit. Člověk se mj. stává snadněji ovladatelným. Schopný manipulátor ho může nasměrovat přesně tam, kde si jedince strachem spoutaného přeje mít.
Strach mají lidé nejen po událostech na UK, z války na Ukrajině, v Izraeli, mnozí také třeba z návratu vážné nemoci…
Musíme se opravdu bát?
Psycholog, PhDr. Ing Martin Pospíchal, Ph.D., poznamenává, že je užitečné ujasnit si, jaký význam strachu v té které situaci dáváme. Zda je skutečně nevyhnutelné se bát? S naší odpovědí úzce souvisí reakce našeho těla.
„Strach je užitečná emoce, která mi sděluje: ˛Dej si POZOR!ʼ. Měli bychom zkoumat, co se mi snaží říct. Vnímejme ho jako našeho strážce a v tomto smyslu mu dopřejme prostor. Přirovnal bych to k pobytu v horách. Kdo tvrdí, že se v nich vůbec nebojí, tam ve zdraví většinou dlouho nepřežije. V daném případě však spíše než pojem strach je přiléhavější RESPEKT.“
Jeho kolegyně, psychoterapeutka PhDr. Zuzana Peterová, používá zajímavé označení: povídání se strachem.
„Strach je ochranná emoce. Neužitečnou se stává, když se nám vymkne z rukou. Je tedy dobré zkoumat její aktuální prospěšnost, udržet ji na uzdě. Je to stejné jako vytáhnout draka z jeskyně a podívat se mu do očí. Pokud tak neučiníme, budeme si v hlavě vytvářet katastrofické scénáře, což může vést k ještě větším obavám a ke zhoršení našeho psychického stavu,“ upozorňuje Martin Pospíchal.
Stejně tak není moudré emoci příliš tlačit do kouta, snažit se na ni pořád jen nemyslet. Vnitřní neklid nezmizí, mnohdy naopak poroste.
Spasí nás léky ovlivňující psychiku? Ty vykazují čím dál lepší kvalitu, menší vedlejší účinky než tomu bylo v minulosti. Jsou lidé, kteří se k „pilulkám štěstí“ uchylují pokaždé, když se jim nervy vydají „na pochod“. Dlouhodobě se poukazuje na jejich stoupající spotřebu v ČR.
Martin Pospíchal medikamenty určitě nezatracuje. U řady klientů mají svoje důležité místo, nicméně upozorňuje, že samy o sobě podstatu psychických potíží většinou nevyřeší.
„Pilulkou se v některých případech pouze dočasně potlačí to, co se dere na povrch. Na přechodnou či delší dobu pomohou, avšak další terapeutická práce s klientem je nezbytná!“
Vděčnost za to, co mám
Cestami moderních informačních technologií se k nám v jednom okamžiku dostávají zprávy z celého světa. Negativ na naši hlavu dopadá víc než je zdrávo: Povodně, sopečné výbuchy, teroristické útoky, demonstrace svolané pod různými hesly, stoupající ceny energií… Na války jsme si zvykli nahlížet doslova v přímém přenosu.
Co v situaci, kdy nás ovládne strach, aby nám nějaký šílenec dítě nezastřelil ve škole, abychom nepřišli o práci, aby se zhoubná nemoc nevrátila, aby…? Otázek spousta.
Mozek je do určité míry naprogramován na hledání hrozeb, což vede při dlouhodobé konzumaci náročných zpráv ze světa k posílení přesvědčení, že svět stojí za starou bačkoru, že se s tím stejně nedá nic dělat. Pokud máme takový pocit, dr. Pospíchal radí mozek „otočit“. Soustředit se například na pocit vděčnosti za vše, co aktuálně tady a teď - mám. Prostě modelovat si vlastní ozdravný systém.
„Pracovat sám se sebou, což na člověka klade určité nároky.“
Nicméně praxe i výzkumy ukazují, že je to v mnoha náročných životních situacích možné.
Jak Dr. Peterová dále zdůrazňuje, předpokladem je osobní kázeň, která každému není vlastní a podotýká, že lidé se (paradoxně) pozitivního pohledu bojí. Oba odborníci se shodují, že každý člověk může pracovat do určité míry sám se sebou a s každým lze pracovat, pokud o to, samozřejmě, sám stojí.
Doporučují například před spaním si zhodnotit prožitý den, najít v něm klady, které na první pohled nejsou viditelné a často je přehlížíme. Projevit vděčnost třeba za to, že svítilo slunce, že u nás nezuří války, rodina je zdravá, že mne někdo v dopravním prostředku pustil sednout a ještě se usmál, že mám práci, domov, že se mohu věnovat svým zálibám… Pokud to neumím, sám to nezvládnu, pak rozhodně není hanbou se s prosbou o pomoc obrátit na odborníky. Požádat o pomoc je aktem síly, nikoliv slabosti.
Zdroj: Zásah proti střelci - 2. část - 14. leden - Otázky Václava Moravce | Česká televize (ceskatelevize.cz); Aliance žen s rakovinou prsu (breastcancer.cz); Kavárna u Lili STRACH – PŘÍTEL NEBO NEPŘÍTEL ANEB JAK ŽÍT SE STRACHEM (youtube.com); Spotřeba antidepresiv na vzestupu. Kdy jsou ale skutečně potřeba? | uLékaře.cz (ulekare.cz); Depresivní Česko | Česko v datech (ceskovdatech.cz)
