Jachtařka přešla od medailí k rekonstrukci domu a založení vinice

Když vrcholová sportovkyně otěhotní, její život se zpravidla radikálně změní. To platí i o Lence Šmídové. Když se jí v roce 2009 narodila dcera Viktoria, bydlela s partnerem ještě v bytě, starý „zámeček“ na kopci v Tróji si však pořídili už v roce 2008 a pustili se do rekonstrukce.

Objekt, památkově chráněný od roku 1964, si původně koupil zahraniční investor, který ho chtěl moderně zrekonstruovat. To památkáři nedovolili, a tak dostal „zámeček“ z osmnáctého století šanci na obnovu v původní podobě. A měl štěstí na nové majitele.

S úctou k historii

I manželé Vydrovi však museli respektovat představy památkářů. Stavba se v průběhu staletí měnila, nejdřív výrazně koncem osmnáctého století, kolem poloviny devatenáctého století pak došlo ke zcela zásadní přestavbě.

Protože dům, jemuž se dlouho říkalo Zámeček a teprve v posledních desetiletích Jabloňka, stojí ve svahu, hlavní průčelí je patrové, zatímco zadní pouze přízemní. Valbovou střechu zdobí dřevěná věžička pokrytá plechem.

Při poslední rekonstrukci se na střeše objevilo pár střešních oken, ale jen minimálně a nesměla být na straně směřující k Praze, to kvůli památkářům. „Není tedy v podkroví tolik světla, kolik bychom si přáli, je tam jen jedna ložnice a moje pracovna,“ vysvětluje majitelka.

Rekonstrukci domu hodnotí jako poměrně rychlou, finančně samozřejmě náročnou. „V té době jsem o stavebních pracích a rekonstrukcích ještě moc nevěděla, naštěstí je manžel developer a měl sám dost zkušeností a kontaktů na stavební firmy. Během rekonstrukce jsem se však spoustu věcí naučila a také o mnohém poučila, takže dnes mohu klientům, protože pracuji v realitách, řadu věcí poradit,“ prozrazuje štíhlá a křehce působící blondýnka s úsměvem.

Podle ní musí lidé počítat s tím, že se věci po deseti či patnácti letech začnou „sypat“, zejména když vlastníte velkou a starou nemovitost někde na svahu nebo na složitém podloží. Praská fasáda nebo si sedá bazén, jak se stalo právě Vydrovým. „Je to nekonečný příběh,“ říká bývalá jachtařka, která však nikdy nezalitovala, že se pustili do záchrany staré stavby.

A to přesto, že si památkáři hlídali i interiér – chtěli třeba zachovat šest malých salonů v patře. Nakonec zůstaly čtyři, ale… Možná se jen vše vrátilo do původního stavu, protože když se vybouraly dveře mezi dvěma pokoji, ukázalo se, že původně šlo o jeden prostor.

Dnes dům s obytnou plochou přibližně 500 m² vytápí tepelné čerpadlo, ale od podzimu do jara tu skvěle fungují i krb a krbová kamna. „Dřeva tady máme totiž z ovocné zahrady dost,“ prozrazuje majitelka.

Speciální mikroklima

Jak jsme už zmínili výše, stavbě se dnes říká Jabloňka. Na zahradě však manželé žádné jabloně nenašli, zato zde mají spoustu meruněk, hrušek a několik švestek. A také hned vedle domu kolem sedmi tisíc „hlav“ vinné révy. Což je velká radost i starost.

Rekonstrukce starého domu trvala pět let. Před majitelkou lze smeknout

„V roce 2011, když se nám narodila druhá dcera, jsme začali jednat s městem o výměně pozemků na západ za příjezdovou komunikaci. To se podařilo. Když jsme začali čistit svah od náletové zeleně, zjistili jsme, že jsou zde historické terasy staré tři sta let a možná i víc, kde se určitě pěstovalo víno,“ vzpomíná Lenka Šmídová.

Prvních tři sta „hlav“ vinné révy vysázeli sami spíš na okrasu, nevěděli, co se z nich po letech urodí. První tři roky, než zakořenily, je v dobách sucha i ručně zalévali, kvůli práci na vinici vstávali v pět hodin ráno. Ve všem se řídili radami odborníka, protože víno nikdy nepěstovali.

Dnes už je na vinici s plochou přibližně jeden hektar sedm tisíc hlav, jejich potřebu vody však už zajišťuje kapénková závlaha.

V květnu rodina vyráží na vinici pomáhat vyvazovat větvičky, na vinobraní se scházejí kamarádi i širší rodina, během tří dnů se zde letos v říjnu vystřídala přibližně čtyřicítka nadšenců. Letošní úroda je už šest tisíc litrů vína, zdejší specialitou je Tramín červený, Rýnský ryzlink jako nejstabilnější odrůda a pak i Ryzlink červený. Zaměstnanci? Stálí jen dva.

Vinařství s kompletním vybavením bylo dostavěno v roce 2022, první víno bylo „hotové“ v roce 2017. Zatím si na zdejším víně můžete pochutnat ve třech restauracích a pak samozřejmě přes e-shop.

A jak to, že se zde vínu tak daří? V Tróji se pěstovala vinná réva patrně už za Karla IV., zdejší svah je na takzvané černé skále a břidlicovém podloží. Vítr chrání svah před mrazy, takže zatímco dole mrzne, nahoře je speciální mikroklima, které chrání nejen vinici, ale také zahradu s meruňkami, které tu snad ani jednou nepomrzly. O révě, která začíná pučet později, ani nemluvě.

Ráda recykluji

Při pohledu na kamenné zídky a schody ze starých železničních pražců, které se proplétají vinicí, je jasné, že má majitelka „ekologickou“ povahu. „Ráda recykluji,“ usmívá se.

Kamenné zídky zde vystavěla stavební firma, která použila opuku ze starých zbouraných staveb na Mělnicku. Pěkně vyskládali kámen na kámen, samozřejmě za použití betonu na zpevnění.

Podobně byly použité staré železniční pražce. Schody z nich končí stěnami spirály, která vytváří oázu ticha, jednoduchý prostor, uzavřený od města. Tento pavilon Fibonachi se používá na řízené degustace místního vína. Autorem řešení je portugalský architekt Marco Mayo, tvořící v Praze.

A čeho si Lenka Vydra Šmídová cení dnes nejvíc? „Výchova dětí je možná náročnější než získat olympijskou medaili. Dcery a syn nám dnes občas pomáhají, ale spíš se zahradou než na vinici. Mám z nich radost.“

Lenka Vydra Šmídová je česká jachtařka, stříbrná olympijská medailistka z OH v Athénách v roce 2004 ve třídě Evropa. Poté, co byla tato třída vyškrtnuta z programu olympijských her, přešla na třídu 470. Její partnerkou se stala Američanka Elizabeth Kratzigová, na OH v Pekingu soutěžila s Lenkou Mrzlíkovou, kde skončily sedmé. Je absolventkou Podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické. Je vdaná, má dvě dcery, Viktorii a Olivii, a syna Theodora. Na mistrovství světa získala v roce 2001 třetí místo, o rok později byla pátá, v roce 2004 čtvrtá stejně jako v roce 2005.