Jen loni se odborníkům a dobrovolníkům podařilo obnovit zhruba 700 hektarů mokřadů a rašelinišť. Letos mají před sebou jen drobnější dodělávky.
„V jihovýchodní části národního parku jsme minulý rok pracovali na dvou odvodněných údolních rašeliništích, Mrtvém luhu a Stráženské slati, a přilehlých potocích. V rašeliništích jsme rušili odvodňovací rýhy a potoky jsme vyváděli ze zahloubených kanálů do přírodních mělkých a křivolakých tras. V okolí Borové Lady, Kvildy a Modravy jsme dále rušili odvodňovací systémy v místních lesních prameništích,“ vyjmenoval Lukáš Linhart, koordinátor projektu Life for Mires (Život pro mokřady).
Odborníci s dobrovolníky se pustili do práce také na Prášilsku u pramenů v kotlině řeky Křemelné.
Ochránci přírody od roku 2019 obnovili celkem 1 945 hektarů mokřadů a více než 28 kilometrů potoků. Pro představu to znamená 195 kilometrů zablokovaných odvodňovacích kanálů.
„Vzhledem k tomu, že nás čeká poslední rok projektu, chystáme už jen dokončovací práce na zmíněných lokalitách. Na mnoha místech plánujeme ruční práce a dolaďování revitalizačních opatření tak, aby byl výsledek podle našich představ. Budeme dosypávat zeminu odnesenou jarní vodou, roznášet mokřadní vegetaci, která rychle zaroste ucpané odvodňovací rýhy, případně postavíme dřevěné hrázky. S tím nám pomohou dobrovolníci,“ řekl Linhart z oddělení vod a mokřadů Správy NP Šumava.
Mimo ekologů a pracovníků parku pomáhají s pracemi i dobrovolníci z Česka a ze zahraničí. Ti se na Šumavu vydají i letos s neziskovou organizací Na mysli.
„Mladí účastníci mají možnost reálně pomoci při obnově, ale zároveň se vzdělají v tom, proč to dělají. Funguje to tak, že přes den pracují na obnově mokřadů a večer mají přednášky, kde se snaží pochopit celou logiku obnovování,“ přiblížila ředitelka Na mysli Viktorie Tenzerová.
V létě tak na Šumavu vyrazí přibližně padesát nadšenců. Zatímco v minulých letech přijeli z deseti evropských zemí, tentokrát bude reprezentace skromnější.
„Větší část dobrovolníků bude z Německa. Díky tomu, že se národní parky nachází na obou stranách hranice a ta práce je potom podobná, pro účastníky bude mnohem uchopitelnější. Přijedou i dobrovolníci ze Slovenska a předpokládáme, že i z Bulharska. Tam mají podobný biotop jako u nás, takže to pro ně bude dobře přenositelná zkušenost,“ vysvětlila Tenzerová.
Právě na to, aby získané poznatky účastníci týdenní akce mohli zužitkovat ve své domovině, se chtějí organizátoři zaměřit. „Chceme, aby to pro ně byla nejenom zajímavá životní zkušenost, ale aby ji mohli využít i v jejich domácím prostředí,“ potvrdila ředitelka.
Musí brát ohled na chráněné živočichy
Mimo terénních prací jsou naplánované také exkurze do první zóny národního parku. Účastníci si tak lépe představí cílový stav mokřadů i v ostatních částech Šumavy.
Nejdůležitějším kritériem, na něž je třeba brát ohled, je ochrana zvláště chráněných druhů živočichů. Patří mezi ně i tetřívek obecný.
„Pracujeme v národním parku, kde musíme prakticky na celém území respektovat klidový režim – zejména v době rozmnožování, hnízdění a příprav na zimování. Z celého roku nám tak zbývá asi pět měsíců, kdy se můžeme v území pohybovat a provádět terénní úpravy,“ řekl Linhart.
Evropští dobrovolníci dorazí v srpnu. „To se dá na Šumavě očekávat slušné počasí pro práci v přírodě. Pro účastníky ale budeme pořádat přednášky už na jaře, aby měli dostatek informací,“ dodala Tenzerová.
Do akcí Life for Mires se zapojuje také řada firem a jiných zájmových skupin. Při Dnech pro rašeliniště už pomohlo s obnovováním šumavských vodních ploch téměř 1 500 dobrovolníků.
