Křehká láska na dvoře Rudolfa II.: Dcera alchymisty a císařův proslulý rytec skla stvořili nádheru
Foto: Ilustrační snímek: Caspar Lehmann, Gravírovaná plaketa z horského křišťálu. Zdroj: User:FA2010 / Public domain, Wikimedia commons
„Už za Karla IV. založili v Praze malíři a sklenáři bratrstvo. Na stěnách kaplí posázených broušenými českými polodrahokamy se zrcadlila světla svící a pestrá skla v chrámových oknech měnila sluneční paprsky v barevnou záři.“
Polodrahokamy se brousily ve městě Turnově. Ze severních Čech přicházejí pak do Prahy ti, kdo se vyznají ve výrobě, broušení a rytí skla. Cizinci navštěvovali Prahu a divili se barevné nádheře oken v pražských kostelích. Obdivoval je i Eneáš Silvius, pozdější papež. A napsal, že taková krásná okna nemají jenom v Praze, ale dokonce i ve vesnických kostelích, popisuje tehdejší skleněnou krásu legendární spisovatel Eduard Petiška (1924 – 1987) v knize Čtení o hradech, zámcích a městech.
Křišťál
České křišťálové sklo se rozzářilo a rozjiskřilo v tzv. rudolfínské době, období vlády českého krále a císaře Svaté říše římské Rudolfa II. Čiré české sklo se řezalo tak, že tvary ze skla vystupovaly. Nebo se do skla rylo do hloubky. Ve skvělých řezaných číších jako by zrálo víno z polabských vinic ještě jednou pod skleněným sluncem. Na rytých a řezaných pohárech se objevovaly tváře žijících lidí, šlechticů, králů a sultánů.
Pražané platili za zdravotní ošetření méně než mimopražští. Bylo nutné eliminovat příliv pacientů z…
Křehká básnířka Vestonie na skle
Eduard Petiška připomíná pověst o číši s podobou anglické básnířky Vestonie (někdy Westonia). Na počátku příběhu si hraje ve velikých pokojích pražského Faustova domu (dnes součást Všeobecné fakultní nemocnice na tehdejším Dobytčím trhu, dnes Karlově náměstí – viz náš článek zde) malé děvčátko. Její nevlastní otec, alchymista Eduard Kelley, dostal dům od císaře Rudolfa II. Kelley vynalézá ve své alchymistické kuchyni pro císaře zlato a pod stejnou střechou vyrůstá z malého děvčátka půvabná dívka. Zná se s kdekým u císařova dvora. Se šlechtici, s umělci, alchymisty i s dvorním šaškem. A zná ji i císařův proslulý rytec skla Kašpar Lehman a zamiluje si ji.
Lehman zachytil její křehkou dívčí krásu na křehké skleněné číši. Vestonie se vznášela na hladině skla s rozpuštěnými vlasy, v kterých se zachytily drobné kvítky. Tančila na hladině skla jako malá vodní víla. „Tak umí zachytit něčí krásu jenom láska. Ale dívka byla křehčí než broušená číše. Půvabná Vestonie zemřela mladá,“ píše Petiška.
Jenom na hladině skla tančila dál
„Čas plynul, ale ve skle se čas zastavil. Vestonie tančila mladá, štíhlá a svěží z pokolení do pokolení, putovala z rodiny do rodiny, malá skleněná víla na broušené číši. Přijímala barvu vína a zase ji ztrácela, přijímala světlo slunečného dne i noční svit měsíce. Pohled na ni potěšil mnoho lidí. Nakonec se dostala z kamenných měst na samotu do mlýna. Blízko lesa, jednoho z těch lesů, v kterých se kdysi rodilo sklo ve starých hutích. Ve mlýně postavili číši s Vestonií do svátečního pokoje a dlouho tu odpočívala v tichu. Až někdo vzal číši s Vestonií do ruky a číše mu vyklouzla na zem. Malá vodní víla skončila v střepech. Kdo ví, snad si konec způsobila sama. Ze zármutku nad svou samotou. Střepy vhodili do mlýnského náhonu. Vodní víly patří přece do vln ke své sestře k vodě,“ končí pověst o lásce na skle.
Z Vestonie Sirael
Skutečná osoba, Alžběta Johana Westonová zvaná Vestonie (1581-1612), nevlastní dcera alchymisty Kelleyho, posloužila ve filmu Císařův pekař jako předloha pro tajemnou a éterickou postavu Sirael. Ve své době byla považována za geniální básnířku, poetku.
Zručný Kašpar
Caspar Lehmann, počeštěně Kašpar Lehman, dvorní umělec císaře Rudolfa II., se proslavil jako mistr v řezání skla, horského křišťálu a drahokamů. Působil nejen v Praze, ale rozšířil svou činnost i do Vídně, Lince a Drážďan. Jeho nejslavnější práce, Lehmannova číše Potestas, Nobilitas a Liberalitas z roku 1605, je považována za první signovaný a datovaný skleněný artefakt na světě. Tento objekt byl nalezen v Hluboké nad Vltavou na konci 19. století, a od té doby bylo objeveno mnoho jeho rozmanitých prací různých stylů a kvalit. Lehmannovy práce zahrnují od jednoduchých rytin skla s anatomickými nepřesnostmi až po mistrovská díla, která ve své době neměla obdoby, popisuje web Bohemia Crystal.
Zakladatel broušeného křišťálu
Co je však zcela zřejmé, Caspar Lehmann byl první, kdo k řezání skla použil diamant, a je proto považován za zakladatele broušeného křišťálu. Inovoval techniku řezání skla, položil základy hloubkového řezání a zanechal po sobě nejen významná díla, ale i novou generaci sklářských umělců, kteří pokračovali v jeho dědictví.
Navíc zdokonalil řezací stroj, inspirovaný strojem na kamenorytí, jehož design byl podobný těm, které se používají i v modernější době. Stroj byl poháněn šlapáním nebo vodní silou a jako abrazivum sloužil kal z pískovce, popisuje web Bohemia Crystal.