„Spor o smysl českých dějin.“ Jak se Ústavu pro studium totalitních režimů daří znevěrohodnit sám sebe
Komentář Matěje Metelce: Zhruba od přelomu 19. a 20. století do konce první republiky vedli tuzemští filozofové a historikové, mimo jiné Tomáš G. Masaryk, Emanuel Rádl či Josef Pekař, polemiku o smyslu českých dějin. S nadsázkou by se dalo říct, že ve značně zkarikované podobě se dnes něco podobného odehrává nad tím, jak vnímat novodobou historii české, respektive československé společnosti v období obou totalit. Plus spousty osobních antipatií, ukřivděnosti, ješitnosti…
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Vítězem ankety Přepisovač roku 2023 za „nejabsurdnější historické přirovnání, výrok nebo přepsání dějin“, kterou pořádá historický podcast Přepište dějiny, tedy dvojice historiků a publicistů Martin Groman a Michal Stehlík, se stalo vedení Ústavu pro studium totalitních režimů „kvůli svým aktivitám kolem badatelské učebnice projektu Dějepis+“.
Zvítězilo v silné konkurenci, vedle něj se o pochybné prvenství v překrucování historie ucházel exministr kultury Daniel Herman za „originální hledání kontinuit mezi českými a lichtenštejnskými dějinami“, zubař Roman Šmucler za tezi o „Albrechtovi z Valdštejna coby českém Prigožinovi na steroidech“ a poslanec ODS Karel Haas za výroky v rámci projednávání manželství pro všechny o „manželství starém tisíce let“.
Protože z nominandů, které vybírá dvojice autorů, volí vítěze veřejnost na jejich facebookové stránce, výsledek vcelku logicky vypovídá hlavně o tom, kdo ze jmenovaných svým „přepisováním“ nejvýrazněji zapůsobil ve veřejném prostoru. A není se co divit, že – slovy podcasterů – vedení ÚSTR vyhrálo „o parník“. Celý loňský rok byl totiž na ústavu ve znamení sporů vedení se zaměstnanci, později už jen bývalými, vedených nepříliš důstojným způsobem.
To už na ÚSTR takřka patří k tradici. Spory o něj, prolínající se často se spory v něm, začaly už před jeho vznikem a táhnou se s ním po celou dobu jeho existence. Ústav, který
