Článek
Jeho vývoj začal v roce 1942, když firma Krupp a Ferdinand Porsche dostala zakázku na vytvoření sto tunového těžkého tanku. Německý postup v Sovětském svazu se totiž zadrhnul, Moskvu se obsadit nepodařilo a bylo jasné, že půjde o dlouhodobý konflikt. Sovětské tanky navíc začaly být stále kvalitnější, dostávaly silnější pancíř i děla. Němci si chtěli svou tankovou výhodu udržet, a proto se rozhodlo o vytvoření tanku, který měl mít pancíř a výzbroj jako žádný jiný. Navíc se ukázala i potřeba prorážet těžce opevněné pozice nepřítele, k čemuž žádný dosavadní německý tank nebyl vyloženě stvořen.
Hitler zahájení prací na vývoji osobně schválil a designéři začali konat.
Obrněné monstrum
Výsledkem bylo skutečně něco nevídaného. Pancíř na přední části věže měl původně dosahovat tloušťky neuvěřitelných 250mm, z ostatních stran potom rovných 200mm. Kvůli extrémní váze ale nakonec museli projektanti snížit tloušťku na 225mm. Tělo tanku potom chránil přední pancíř o síle 200mm a 180mm pancíř na bocích. Původně 150mm hlavní dělo muselo být kvůli extrémní váze rovněž nahrazeno 125mm. I tak to bylo daleko za vším, čím byly vybaveny i ty nejtěžší tanky spojenců. Jeho celková délka byla 10 metrů, vysoký a široký byl 3.7 metru. Nepřátelskými tanky byl Maus prakticky nezranitelný. Bez problému by je naopak sám smetl z povrchu.
Celková váha se ovšem vyšplhala na neuvěřitelných 175 tun. Dřevěná maketa tanku byla následně představena Hitlerovi. Ten byl tankem nadšen, ale sám trval na dalších dílčích změnách. Ty nakonec zvýšily hmotnost tanku na finálních 188 tun.
„Hitlerovi byl 1. května ukázán dřevěný model tanku. Celková hmotnost měla dosáhnout 175 tun. Po změnách na Hitlerův pokyn měl tank vážit 200 tun. Začala intenzivní debata, a kromě mě všichni přítomní považovali „Maus“ za velkolepý.“ - Heinz Guderian ve své knize Vzpomínky generála (Erinnerungen eines Soldaten).
Kvůli své hmotnosti byl tank samozřejmě velice pomalý. Problém byl pro něj vůbec nějaký motor najít. Motory s potřebným výkonem byly totiž příliš velké a nevlezly by se do těla tanku. Variant bylo několik (včetně např. leteckých nebo lodních motorů), ale nakonec se použil motor od firmy Daimler-Benz. Maximální rychlost se pohybovala kolem 19-20 km/h.
Zajímavostí je, že kvůli své hmotnosti nemohl tank ani jezdit po mostech. Počítalo se tedy s tím, že se buď najde vhodné místo k přebrodění vodní překážky, nebo ji jednoduše přejede po dně. Díky svým rozměrům se mohl přebrodit hloubkou až do 2 metrů. V ostatních případech měl k dispozici šnorchl a mohl jet až 8 metrů pod hladinou. Na tento postup ale byly potřeba tanky dva, jeden musel stát na hladině a kabelem dodávat tomu druhému elektrickou energii.
Výroba a konec války
Situace na frontě se pro Německo nevyvíjela vůbec dobře a zbrojní průmysl začal trpět nedostatkem strategických surovin. Kvůli extrémní náročnosti výroby a spotřebě materiálů tak byly nakonec vyrobeny pouze dva prototypy. První v prosinci 1943 a druhý kolem března 1944.
Jejich testy byly z části úspěšné. Tank se lehce řídil a systém řízení byl údajně mnohem lepší než např. u tanku Tiger II. Jenomže Sovětské armády se nezadržitelně přibližovaly. S tanky nebylo možno „ujet“ a pro ostrý souboj ještě nebyly připraveny. Továrna tak byla Němci vyhozena do povětří a prototypy se snažili zničit také. Druhý prototyp odpálili množstvím výbušnin, ale první se zachoval. Sověti s ním podnikali různé testy, a nakonec jej odvezli do Sovětského svazu k dalšímu zkoumání. Tam je první prototyp tanku Maus dodnes, je vystaven v tankovém muzeu ve městě Kubinka.
Zdroje
Heinz Guderian - Vzpomínky generála
