Václav Mikulášek je možná profesionální zápasník, ale rozhodně není nedotknutelný, ví Žralok Patrik.
Když se „Baba Jaga“ přihlásil do Clashe, nemohl zde jako profesionál najít vhodného protivníka. Odmítli ho údajně čtyři bojovníci, až se přihlásil Žralok Patrik.
Nedá se říct, že by si jeho ochoty Vašek nějak vážil, spíše naopak. Jak má ve zvyku, velmi rychle s Patrikem otevřel velice osobní spor, při kterém se pořád jenom usmívá. Tímto úsměvem dává všem najevo, že v tomto zápase jen shrábne výplatu a ani se při něm nezapotí. Bude tomu skutečně tak? Na to jsme se Žraloka zeptali.
Zdravíme, tak jak jde příprava?
„Ahoj, příprava je v plném proudu, tentokrát nic nepodceňuji, jako jsem to udělal v předchozím zápase, kdy jsem téměř netrénoval a pak se to také samozřejmě projevilo, kdy Rendys ukázal své kvality a přejel mě jak parní válec a poskytl kvalitní masáž hlavy (smích).
Tentokrát mohu říci, že se cítím připraven nejen fyzicky, ale hlavně i mentálně, neboť z Rendy jsem měl vítr ještě hodinu před zápasem, byl přemotivovanej, natrénovanej a cílevědomej a hlavně hladovej. Nyní tomu tak není, ze svého oponenta strach nemám. I přestože se jedná o profesionálního zápasníka, jsem navýsost přesvědčen o tom, že horší než s Rendysem to nebude. Kritici ať třeba prasknou, jejich názor je mi výsostně u kulí.“
Jak vnímáš Mikuláška jako člověka a jako soupeře? A co vlastně od boje s ním očekáváš?
„Pana Mikuláška vnímám jako člověka, co se vnitřně hrozně trápí a má potřebu svůj komplex ventilovat prostřednictvím urážek, posměšků a nepravd, jichž jsem se stal terčem, ale budiž, show must go on, jak by řekl zesnulý předák kapely Queen Freddie Mercury. Myslím si, že má problém sám se sebou a namísto posměšků a veřejné snahy o dehonestaci by měl být vděčný, že jsem na zápas přistoupil, protože 4 “zápasníci”, kterým byl přede mnou nabídnut jako soupeř, řekli rezolutní NE. Nebýt mne, pravděpodobně nemá zápas, a tudíž ani honorář, pro který to primárně dělá, neboť je to jeho živnost.
Dost však o tom, co by měl a neměl, to je ostatně jeho věc. Vnímám jej jako jednoduchého člověka, co moc rozumu nepobral, ostatně jeho činy hovoří samy za sebe – inteligentní člověk, který ví, že nad ním visí pomyslný Damoklův meč ve formě pětileté zkušební doby, si dává pozor na to, co dělá a jak se chová a nehází dorty do obličeje ženě, která má reálně prostředky na to jej uklidit do výkonu trestu. Rovněž pak nevyhrožuje mnoha dalším, viz Tadeáš Kuběnka nebo Veselý. Nevím, jak skálopevně je pan Mikulášek přesvědčen o svojí nedotknutelnosti, ale evidentně hodně, protože jeho jednání je dle mého názoru protiprávního charakteru a očividně si to ani neuvědomuje. Ostatně i já jsem byl počastován určitými pohrůžkami, jež kdyby se teoreticky dostaly na stůl OČTŘ, tak je to vyřešené.
Úsměvné je, že mi pan Mikulášek nadává do konfidentů a já mám v ruce naprosto jasný trumf, avšak jsem jej nepoužil a nepoužiji, protože rozhodně, a to zdůrazňuji, nehodlám být příčinou jeho uvěznění, takže ať si nadává do konfidentů, co mu hrdlo ráčí, je mi to lhostejné, ukazuje tím jen míru svojí nevyrovnanosti. Pakliže bych byl takový hrozný konfident, jak on tvrdí, myslíte si, že by tu ještě bezstarostně běhal? Asi sotva, ale do toho nebudeme zabředávat, je prostě jen impulzivní, ale rozhodně si nemyslím, že by to byl v nitru zlý člověk, jen má vysoké ego, a to trestné není, na to má plné právo, takže ať si dělá, co chce, a na moji adresu se vyjadřuje libovolně, je mi to lhostejné.
Jako soupeře jej vnímám stejně jako každého jiného, nepodceňuji jej a jsem si plně vědom toho, že to nebudu mít jednoduché, s tím jsem do toho ale šel, je to svým způsobem výzva, ale převážně cesta k panu Bendovi, k němuž se nyní dostaneme.“