Národní filmový archiv pečuje nejen o slavné filmy, ale také o rodinné snímky. Zachycují všední život v minulém století

Najdete tam filmy animované, dokumentární nebo hrané. „Kolekci dělíme na filmy amatérské, které natáčeli amatérští filmaři, členové amatérských filmových klubů. To už jsou taková koncepční díla, která měla scénáře nebo je ti autoři pečlivě připravovali,“ vysvětluje kurátor Národního filmového archivu Jiří Horníček. „Druhou částí jsou rodinné filmy.“

Filmy od soukromých dárců putují do střižny, kde je archiváři posoudí, zkontrolují a zanesou do katalogu. Takovou dárkyní se v roce 2019 stala Taťána Lenczová, která archivu věnovala kolekci filmů z pozůstalosti po jejím tatínkovi. Imrich Lencz ji natáčel před více než 60 lety jako malou holčičku a od té doby se snažil zachytit důležité okamžiky z rodinného života. Zatímco podobné filmy obsahují nahodilé záběry a jsou němé, pan Lencz je opatřoval hudbou a komentářem.

Zdeněk Ryneš filmy převádí do digitální podoby|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Ve střižně je možné prohlížet filmy různých formátů. „U profesionálních filmů je standardní formát 35 mm, což označuje šířku filmového pásu. Amatéři natáčeli na materiály, které měly různou šířku - 8 mm, 9,5 mm, 16 mm, takže my tady máme vybavení pro zpracování těchto filmových materiálů,“ rozhlíží se po střižně Jiří Horníček. Jeho kolega Zdeněk Ryneš zatím pracuje u počítače, na kterém filmy převádí do digitální podoby.

Občas se i na amatérských snímcích z rodinných archivů mihnou známé osoby. Například na jednom filmu z výletu do Lán v roce 1937 náhodný návštěvník zachytil prezidenta T. G. Masaryka v posledních dnech života, jak vyjíždí s dcerou v kočáru na vyjížďku.

Pokud máte na půdě po dědečkovi kotouče amatérských filmů, můžete je věnovat Národnímu filmovému archivu. Dárci dostanou své filmy v digitální podobě, takže si je budou moci opět promítnout.