Lék dopraví přímo do zánětu. Čeští vědci testují nanotechnologii pro šetrnější způsob léčby revmatu

„Paní inženýrko, jak se daří? Co vaše klouby od minulé návštěvy?“ vítá revmatolog Petr Němec v ordinaci svou pacientku. Obratem se mu dostává informace o nově nateklém malíčku i bolesti v čelisti.

Čtěte také

Ne každá bolest zad je způsobená mechanicky. Potýkáme se se světem zaměřeným na výkon, tvrdí fyzioterapeut

Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní buňky začnou v podstatě bezdůvodně vytvářet zánět – nejčastěji v kloubech.

Vedlejší účinky

„Beru methotrexát, jednou týdně, tři tabletky a k tomu si z každých 14 dní píchnu biologickou léčbu. Zjišťuji, že mám sníženou imunitu, protože docela často trpím nachlazením, zánětem dutin a tímto se to projevuje,“ popisuje pacientka.

Jmenuje tak časté vedlejší účinky současné léčby revmatoidní artritidy. „Ti pacienti jsou náchylnější k infekcím a různým bakteriálním onemocněním, protože jim ta léčba tlumí obecně jejich imunitní systém. Dalšími vedlejšími účinky je zásah do metabolismu, což je například poté spojeno se zvýšenou hladinou cukru v krvi anebo produkce hormonů nadledvin,“ vysvětluje Daniela Rubanová z Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.

Rubanová proto s kolegy z Akademie věd, Masarykovy univerzity a Mezinárodního centra klinického výzkumu tato léčiva vylepšuje, aby vedlejších účinků způsobovaly co nejméně.

„Rádi bychom ta současně používaná terapeutika navázali na polymerní nosiče, které je umožní specificky cílit do toho zaníceného kloubu,“ popisuje.

Čtěte také

Čech, Němec, Američan a ovce. I tak vypadá začátek nano-revoluce v kardiologii

Tento nosič je molekula, která funkci léku v podstatě vypne – do chvíle, než se dostane do místa zánětu. Tam je kyselejší pH, což molekulu nosiče od léku oddělí a lék začne účinkovat, tedy potlačovat imunitu, přesně v místě zánětu a nikde jinde.

Ve fázi testování

To ale bylo potřeba otestovat, nejdříve na samotných imunitních buňkách. Daniela Rubanová v laboratoři zapíná kultivační box, do pipety nasává léčivo, na které je navázaný nanopřenašeč a posléze jej vstříkne k imunitním buňkám, abychom zjistili, jestli se nanopřenašeč opravdu oddělí a lék imunitní buňky deaktivuje.

Čtěte také

Vědecký tým v Praze vrátil ochrnutým potkanům cit. Obnovit motorické nervy je těžší, říká neurovědec

„Na tomto modelu buněk si potřebujeme ověřit, že nedošlo k ovlivnění protizánětlivých vlastností tohoto léčiva a léčivo je stále funkční. Vzorky nyní tedy budou v inkubátoru při 37 stupních a inkubace bude probíhat dvacet čtyři hodin,“ popisuje Rubanová.

Na účinnost ovšem poukazují už data z předchozích pokusů. Mimo jiné také na myši s artritickou končetinou. „V průběhu času jsme sledovali, jak dochází k poklesu otoku v této nemocné noze,“ říká vědkyně.

Předklinické studie ukazují, že léčivo s nanonosiči lépe cílí na místo zánětu a působí déle. Proto jsou účinné i nižší dávky, než je tomu u současných léčiv. Prostředek ale čeká ještě dlouhé klinické testování, které bude podle vědců hotové nejdříve za sedm let.