Svěží vítr ve světě českého skla. Vlastimil Šenkýř experimentuje s materiály a posouvá jejich hranice

Sklo, písek, kameny, perly, plexisklo... Materiálů, s nimiž Šenkýř pracuje, je mnoho. Díky jeho experimentům vznikají nepřehlédnutelné objekty.

v-senkyr

Foto: František Javorský

Vlastimil Šenkýř se svou poslední kolekcí váz na Designbloku

0Zobrazit komentáře

Vlastimil Šenkýř původně cílil na keramiku a šperky, tyto obory studoval i v Plzni. Díky rodinné historii jej ale začalo fascinovat sklo. Vystudoval UMPRUM v ateliéru Ronyho Plesla, ve kterém našel svůj vlastní rukopis: designér a umělec začal propojovat neobvyklé materiály a zkoumat jejich hranice, díky čemuž se neustále nechává překvapovat tím, jaké výsledky jeho experimenty přinášejí. „V rámci dnešního spotřebního světa razím filozofii, že vše, co tvořím, nechrlím ve velkém množství. Záleží mi na tom, aby mi každý kus prošel pod rukama,“ říká.

Loňský rok byl pro Vlastimila Šenkýře v jeho kariéře zlomový. Na jaře se na milánském Design Weeku probojoval do finále soutěže RoPlastic price, kterou pořádá světoznámá kurátorka a sběratelka umění Rossana Orlandi. V září získal ocenění pořadatelů festivalu Czech Design Week, kde představil svou novou kolekci váz pojmenovanou Sugar Vases, a v říjnu ukázal další novou kolekci objektů Ways of Sand na Designbloku.

„Zároveň jsem dostal zakázku od J&T Banky na vytvoření objektů na míru pro její zaměstnance a přes prostředníka se na mě obrátil také jeden hoteliér z Londýna, který by chtěl, abych pro jeho hotel vytvořil vázy. Je to pro mě důležitý moment, který nastal díky tomu, že jsem byl v roce 2022 přizván na prestižní výstavu MK&G messe v Hamburku, kde si tvůrců všimnou právě i potenciální klienti ze zahraničí,“ přibližuje Šenkýř.

vlasta-senkyr-nahled

Foto: Leona Průchová

Sklářský designér Vlastimil Šenkýř

Pořadatelky této německé výstavy přizvaly Vlastimila Šenkýře do úzkého výběru pouhých pěti vycházejících umělců Young Talents, což je v rámci české tvorby nebývalý úspěch. V loňském roce již absolvoval standardní výběrové řízení a opět se mu podařilo dostat se do výstavních prostor. Prezentoval v nich zmíněnou kolekci Sugar Vases, která vznikla díky popudu Lukáše Pipka, organizátora akce Czech Design Week.

„Lukáš mi říkal, že se mu moc líbí má tvorba, ale že bych mohl pro Czech Design Week pro změnu udělat něco barevnějšího,“ směje se designér. „Poradil mi, abych pro novou kolekci zažádal o grant, jelikož jde vždy o velkou investici. Grant nakonec nevyšel, ale od Lukáše se mi dostalo velké podpory, takže jsem se rozhodl kolekci vytvořit i tak. A řekl jsem si, že nebude od věci si trochu osladit život, proto vznikly barevné vázy Sugar Vases.“

Sekec na UMPRUM

Vlastimil Šenkýř se přitom původně zaměřoval na keramiku a šperk, což jsou obory, které studoval na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. Jak jeho otec, tak dědeček mu říkali, ať si ještě klidně rozšíří obzory dalším oborem, když mu to dnešní doba umožňuje. Nejprve měl podle svých slov pocit, že už víc nepotřebuje. Pak mu ale děda, jenž působil jako sklářský chemik, začal podrobně vyprávět o skle a všem, co s ním jde ruku v ruce. Mladý designér se tak rozhodl, že začne bádat i ve vodách tohoto materiálu.

Domluvil si konzultaci se sklářským designérem Ronym Pleslem, která jej namotivovala k tomu, přihlásit se na UMPRUM. „V Praze bylo studium úplně jiné než v Plzni, najednou bylo vše hrozně rychlé. Hned na začátku jsme v ateliéru řešili tři výstavy najednou, jednu z toho v Londýně. Všichni přicházeli se skvělými nápady a já si připadal jak v jiném světě. Byl to celkem sekec, ale zjistil jsem, že mi to vyhovuje. Je fajn jenom nespekulovat a rovnou se do té tvorby dát a pořádně makat,“ vysvětluje.

Díky Pleslovi dostal Šenkýř ve své tvorbě zcela volnou ruku a prostor najít svůj styl. Sám sebe popisuje jako někoho, kdo se rád noří do tajů vesmíru a koho fascinuje fakt, že jsme všichni složeni ze stejných elementárních částic. Proto ve své práci začal hojně využívat písek a kameny, se kterými experimentuje a taví je společně se sklem či různými oxidy kovů. Díky tomu stále nachází nové struktury a tvary, které se však dopředu nedají příliš odhadnout, a tak je každý objekt skutečný unikát.

Kromě přírodních materiálů Šenkýř používá i materiály syntetické, třeba plexisklo, s jehož pomocí vytváří podobné struktury jako s klasickým sklem, jen nejsou tak křehké. Spojení obou materiálů vyzkoušel právě v kolekci Sugar Vases – základní tvar vznikl z ručně foukaného skla, kolem kterého designér následně vytvořil vrstvy z plexiskla. To doplnil i kameny převážně z Evropy. V druhé loňské kolekci Ways of Sand zase spojil sklo se silikonovou strukturou připomínající mořskou houbu.

vs-sugar-vases

Foto: Anna Pleslová

Pro kolekci Sugar Vases Šenkýř vykročil do barevného spektra

„Za vznikem pískové kolekce je zajímavý příběh. Na výstavě v Hamburku ke mně přišla paní, která byla nadšená z toho, že tvořím objekty z písku. Řekla mi, že celý život cestuje po světě a z každé pláže si odveze pytlíček písku. Jen jich má tolik, že neví, co s nimi. Další den se opět objevila a přinesla mi všechny pytlíčky s tím, že je využiji spíš já než ona. A měla pravdu, protože jsem v rámci kolekce Ways of Sand nakonec udělal jeden objekt, který má v sobě díky ní písky z různých koutů světa,“ vypráví Šenkýř.

Zpátky ke šperkům

Nyní designér společně s manželkou Kristýnou Lovas Šenkýřovou hledá prostory, kde by mohl své objekty vystavovat, zatímco ona se v nich bude věnovat práci na vlastní módní značce. V loňském roce absolvovala oděvní design na UMPRUM v ateliéru Liběny Rochové. Na začátku roku pak Šenkýře čeká samostatná výstava v Dubí v Domě porcelánu s modrou krví. Kromě toho by mohl vystavovat také na Design Weeku v Londýně, jelikož ho oslovili organizátoři s tím, zda by nechtěl vytvořit pro přehlídku novou kolekci. Je ale zřejmé, že půjde opět jen o limitovaný počet kusů s velkou sběratelskou hodnotou.

„V rámci dnešního spotřebního světa, kdy se všechno chrlí ve velkém, mi přijde lepší zainvestovat do každého kousku čas a péči. Proto mi tvorba jedné kolekce, která čítá jen několik málo objektů, trvá klidně i osm měsíců. Nechci, aby moje tvorba byla spotřební, takže když se do ní někdo rozhodne investovat, bude si jí vážit a bude se dědit z generace na generaci. Proto nic nechrlím v desítkách kusů a každý objekt mi projde pod rukama,“ dodává.

vs-3

Foto: Petr Dejmek

Kolekce Ways of Sand nese Šenkýřovu fascinaci vesmírem

Celý tvůrčí proces začíná navrhováním objektu, který následně Šenkýř nechává vyrobit ve sklárně. Když vzniká kusů více, spolupracuje s velkou sklárnou, kde ale hodina výroby se zapojením klidně i pěti sklářských mistrů vyjde asi na 17 tisíc korun. Jelikož ale kolekce vznikají spíše v omezeném množství, Šenkýř častěji oslovuje menší skláře, kteří se zaměřují na foukání originálních objektů. Následuje postprodukce, během které designér objekt dokončuje s pomocí dalších materiálů.

„Letos by se mi ale líbilo vrátit se ke kořenům, což jsou pro mě šperky. Chtěl bych vytvořit nějaké z ušlechtilých kovů, zároveň bych chtěl, aby z nich byl patrný můj rukopis. Mám je naskicované v hlavě a věřím, že by se mi mohlo podařit mou současnou tvorbu přetransformovat do něčeho, co může člověk nosit na sobě. Myslím si, že je fajn jednou za čas trošku pozměnit zaměření, ale rozhodně to neznamená, že bych se už nevěnoval sklu. Jen si prostě zase trochu rozšířím obzory,“ uzavírá Vlastimil Šenkýř.