Hrátky osudu
Pavel Horňák (*17. května 1968) byl vzorný a pilný žáček a učil se rád. Pomineme-li takové ty klukovské sny být „popelářem“, chtěl být lékařem nebo právníkem. Hudební nadání zdědil po mamince, která ho jako jedináčka chtěla vidět v uměleckém světě. Vodila ho na konkurzy do filmů, jeho „herecká kariéra“ však trvala jen pár vteřin, když se mihnul v úvodní epizodě seriálu Sanitka. Možná jsme ho mohli vídat s černobílou „merunou“ na hřištích, neboť jeho koníčkem byl fotbal, a ve Spartaku Karlín Tesla měl jako kluk slibně „nakopnuto“. Míče se ale později vzdal ve prospěch zpěvu…
Od třetí třídy základky také zpíval v dětském sboru a vzpomíná na ta léta rád. Odrazovým můstkem pro jeho krátkou ale úspěšnou pěveckou kariéru byl rok 1984…
Z lavice na pódium
V osmé třídě se Pavel Horňák stal členem studentské rockové kapely Faktor. Ta vystupovala na besídkách, školních akcích… Pak se chtěl prosadit a přihlásil se na festival Politická píseň. Z obvodního kola se dostal až do celostátního finále, kde obdržel Cenu diváků. Díky tomu se objevil na televizních obrazovkách a pak na velké hudební akci v Paláci kultury, kde vystoupily ty největší hvězdy naší hudební scény. Tam si jeho talentu všimnul František Janeček, vedoucí skupiny Kroky.
Videoklip S tebou i bez tebe (1988)
A tak začal Horňákova velmi strmá pěvecká kariéra. Jeho první, „zkušební“ singly Škola v přírodě a Kdo ví vydal Supraphon už v roce 1984. A zejména náctileté fanynky jásaly. Další úspěchy jako sólisty i po boku Michala Davida a Markéty Muchové, tehdejšími stálicemi Kroků (hit To se oslaví), na sebe nenechaly dlouho čekat. Vavříny sklidil na Bratislavské lyře, v Hitšarádě i festivalu Intertalent. Natočil tři alba a přes desítku singlů, a přitom stíhal studovat sportovní gymnázium.
Jak Pavel skotačli na podiu se můžete podívat na následujícím videu – To se oslaví (spolu s Michalem Davidem a Markétou Muchovou, 1984)):
Talár místo mikrofonu
Sláva, okouzlující hvězdný život ani fanynky mu hlavu nezamotaly, kromě jedné, sympatické Renaty, se kterou se v roce 1991 oženil. Mají spolu dceru Pavlínu (1992) a syna Jana (1998). Ještě před tím však stihnul vystudovat právnickou fakultu. Svá studia později zakončil získáním titulu doktor práv. Zpívat ho bavilo, jak se svěřil po letech, bylo ale jen příjemným koníčkem a zábavou. Sen stát se právníkem nakonec zvítězil, ačkoli rozhodování, zda mikrofon či talár, nikterak těžké nebylo. Studovat vysokou a zároveň zpívat, už se stíhat nedalo.
Pavel Horňák se rozloučil písní Stárneme (1989)
Stále velmi příjemný a pohledný, dnes už pětapadesátiletý Pavel Horňák od roku 1997 pracoval jako odborný konzultant v Kanceláři Poslanecké sněmovny. Talár si začal oblékat u Obvodní soudu pro Prahu 2 o osm let později, a jako prý velmi dobrý soudce rozhodoval civilní spory. Na jeden z nejvyšších postů soustavy soudů u nás spolu se sedmi kolegy zasedl v roce 2019, kdy se stal soudcem Nejvyššího soudu České republiky se sídlem v Brně. V následujících letech začal předsedat senátu občanskoprávního a obchodního kolegia.
Léty dospívání se prozpíval a je to pro něho uzavřená kapitola. A tak se na naší hudební scéně sotva objeví jako další „zpívající právník“.
Stále velmi sympatický a pohledný Pavel Horňák kopal za Amforu
Zdroje: www.denik.cz, zivotopis.osobnosti.cz, cnn.iprima.cz, www.ceska-justice.cz
