V těžkých chvílích člověk nejvíc ocení, když najde oporu ve svém sourozenci. Bohužel ta nejbolestnější životní traumata prožila Jana Hlaváčová úplně sama – byla totiž ještě jedináček.
Herečka se narodila v době, kdy zuřila druhá světová válka. A i když se říká, že lidé si pamatují zážitky až od pěti let, herečce utkvěly v paměti i ty dřívější. „První šok v životě jsem prožila, když mi byly asi čtyři roky. Blízko nás totiž byla kobyliská střelnice, kam se sváželi ti nebozí lidé na popravu. Ta střelba byla následně slyšet až k nám do bytu a zároveň s tím nářek a pláč,“ vzpomínala. I když Jana netušila, co se děje, společně s maminkou poklekla, plakala a modlila se.
V roce 1945 se zdálo, že se blýská na lepší časy. Válka byla u konce a Janě se narodila vytoužená sestřička Daniela.
Od mládí samostatné
Sedmiletý věkový rozdíl mezi sestrami se zdál zprvu nepřekonatelný. Čím byly ale holčičky starší, tím pevnější pouto mezi nimi vznikalo. Dotvořilo se ve chvíli, kdy se jejich milovaní rodiče rozvedli.
I když dcery tatínek každou neděli navštěvoval, bral je na výlety a dával jim všemožně najevo, jak moc je miluje, pocit úplné rodiny vzal zasvé. Tím spíš, že jejich maminku rozvod natolik psychicky poznamenal, že skončila v invalidním důchodu. Měsíčně tak musela vyžít s málem: dostávala 360 korun penze a 400 korun alimentů.
Jana Hlaváčová
A i když se snažila přivydělat, stále jim to nestačilo. A tak třely bídu s nouzí. „Měly jsme k večeři kolikrát jen suchý chleba s bílou kávou,“ prozradila Jana Hlaváčová a dodala: „Máma dělala na byťáku a vracela se večer domů unavená. O domácnost jsem se musela postarat se sestrou. Byla jsem starší, tak to byla moje zodpovědnost.“
Obě dívky musely doma přiložit ruku k dílu – uklízely, chodily na nákupy, nosily uhlí na otop, vařily večeře a do toho dělaly domácí úkoly. „Co jsme neudělaly, to zkrátka nebylo,“ krčila rameny starší ze sester Hlaváčových.
I přesto na dětství vzpomíná s láskou, mimo jiné právě díky sestře. „Každá jsme úplně jiná. A to je asi ten důvod, proč si pořád tak dobře rozumíme,“ říkala Jana.
Jak se ale posléze ukázalo, v něčem sestřičky rozdílné přece jen nebyly.
Když ona, tak já taky!
Janě bylo právě šestadvacet let. Zářila na prknech Tylova divadla a těšila se i z úspěchů na filmovém plátně. Vše vypadalo dokonale. Možná i proto přišla Daniela po absolutoriu gymnázia s nečekanou novinou – úspěšně složila zkoušky na divadelní fakultu.
Dana Hlaváčová
„Vždycky mi připadala ohromně svědomitá, pilná a cílevědomá. Doma ji všichni už viděli na matematice nebo fyzice. Ona, která se na začátku mé kariéry vyjadřovala o kumštu opovržlivě, najednou přišla s tím, že složila zkoušky na DAMU,“ popsala s údivem Jana a dodala: „Vzbudila ve mně velký údiv, ale v duchu jsem ji i politovala.“
Zvolila život
Hlaváčová věděla, o čem mluví. Kumšt totiž kromě mnoha slastí přináší i tvrdou dřinu a nejistotu. Ve chvíli, kdy Dana natáčela svou nejslavnější roli v pohádce Tři oříšky pro Popelku, Jana jen s klidem přihlížela a úspěch své mladší sestřičce přála. Zároveň ale věděla, že sestřina povaha takový tlak nevydrží.
A měla pravdu. Po veleúspěšné pohádce se začaly Daně nabídky jen hrnout. Ona se však záhy rozhodla pověsit herectví na hřebík, přijímala nanejvýš vedlejší role. A tak se profesní cesty obou sester rozdělily.
Dana na rozdíl od Jany upřednostnila rodinu. Herectví ji sice bavilo, už ale ne drsné konkurenční prostředí uměleckého světa. „Praha a vše kolem už mě tak neuvěřitelně štvalo, že jsem si řekla: ‚Buď chceš žít, nebo půjdeš pod kytky!‘ A já pod kytičky ještě nechtěla, tak jsem v Praze zabodla prostě vidle a odstěhovala se do Mladé Boleslavi,“ vysvětlila Dana Hlaváčová, jejíž dcera Lucie Matoušková působí v tamním divadle.
To Jana se pro herectví narodila a obětovala mu i zdraví. Začaly se u ní projevovat deprese a později i Parkinsonova choroba. V roce 2011 natočila poslední film s názvem Viditelný svět a stáhla se do ústraní. Herečka zemřela v sobotu 13. ledna 2024 ve věku 85 let. Manžela Luďka Munzara přežila bez pár dnů o pět let.
KVÍZ: Pohádce Tři oříšky pro Popelku bylo 50 let. Jak dobře ji znáte? |
