Jednou mi praskla struna, až jsem spadl ze židle, vzpomíná kytarový virtuos Lubomír Brabec

Kytarový virtuos už sice oslavil své jubileum v loňském roce, ale koncerty k sedmdesátinám probíhají stále. „Udělal jsem symbolických 70 koncertů, ale pro velký zájem se některé přelily do další sezony.“

„Čím jsem starší, tím jsem po koncertě víc unavený, takže chci hrát každý druhý den. Ne denně. Chci si mezitím odpočinout a jít na procházku. Na kytaru cvičím pořád, právě kvůli stáří. Musím si pořád udržovat prsty, aby se hýbaly. Jinak samozřejmě skladby umím. Obecně se snažím cvičit i fyzicky, jinak ten koncert nevydržíte,“ popisuje virtuos.

Podle něj je potřeba na koncertě hrát na maximum. „Ve výsledku musí být cítit, že jste riskoval, protože na pódiu se riskuje. Tam by to nemělo být o věku, že to jen tak odehrajete. Tam musí jít doopravdy o život. Dáváte do toho všechno. Takže jednou mi praskla struna, až jsem spadl ze židle,“ vzpomíná se smíchem.

S kytarou v kuchyni

K narozeninám si také nadělil svoji druhou knihu s názvem S kytarou v kuchyni. „Vybral jsem si recepty svý maminky, která vařila ještě v devadesáti. Zahrnul jsem tam recepty i ze svých cest, například z Antarktidy, když jsem na lodi dělal kuchaře, nebo z Chorvatska. Ale jsou tam i moje vzpomínky, jak jsme se potkali třeba s Danem Hůlkou, Karlem Vágnerem nebo Gabrielou Beňačkovou. A samozřejmě spoustu fotek.“

Jeho první kniha pojednává o Antarktidě, kde hrál v extrémních podmínkách. Původně bylo cílem výpravy jet se do země jen podívat. „Jenže když už jsme tam byli, tak jsme si řekli, co si tam zahrát. Zjistili jsme, že tam opravdu žádný muzikant nikdy nehrál. A měli jsme kliku, že tam natáčela japonská televize o Greenpeace, takže udělali záznam i z toho koncertu. Pak se to odvysílalo v japonské televizi. Až mě štvalo, že se ta Antarktida stala tak významnou, pro mě byly umělecky důležitější jiné záležitosti.“

Nicméně jako země ho nadchla. „Každý, kdo přijel na Antarktidu, se tam chce vracet. To je nemoc. Byl jsem tam zatím třikrát, a potřetí to bylo nejdobrodružnější. Pronajali jsme si plachetnici i s kapitánem a vymysleli si, že se budeme potápět.“

Kolik ponorů jako milovník extrémních sportů zvládl? Jaký tón vydává správně zamrznutý led na rybníku? Dá se určit, kde hudbu vnímají nejemotivněji? Stále pátrá v archivech po dosud neobjevených skladbách? Poslechněte si v pořadu Alex a host.

Alex Mynářová a Lubomír Brabec|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas