Článek
Železná Ruda
Malebné městečko ležící na česko-německé hranici, nacházející se v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Uprostřed národního parku Šumava jednoho ze čtyř největších v České republice. Od severovýchodu po jihovýchod se rozděluje na Šumavské pláně, Železnorudskou hornatinu, Boubínskou hornatinu, Želnavskou hornatinu a Trojmezenskou hornatinu s Vltavskou brázdou. Je to lesnaté území, na kterém je ustanoven zvláštní režim ochrany životního prostředí. Mimo horských smrčin a pralesních porostů jsou nejvýznamnější slatě, rašeliniště a karová jezera.
Svoje jméno získala Železná Ruda díky těžbě stejnojmenné suroviny v první polovině 16. století. Byla založena jako osada na mnohem při říčce Řezná starší cestě vedoucí přes Šumavu z Čech do Bavorska. V 17. století se ovšem průmysl města přeorientoval na sklářství. Roku 1849 dostala osada statut městyse a nový majitel Kníže Hohenzollern-Sigmaringen rozšířil v roce 1852 území na více než 6.000 ha. Koncem 19. století nabylo město na významu vybudováním železniční tratě z Plzně do Bavorska s nejdelším tunelem v tehdejším Rakousko – Uhersku.
Proč právě tohle městečko patří mezi mé nejoblíbenější?
Železná Ruda mě uhranula již před více jak třemi lety, kdy jsem ho prvně navštívila s dcerou a bratrem, který pracuje jako provozní na penzionu v nedaleké obci Prášily. Jelikož bylo potřeba doplnit proviant, aby hostům nic nechybělo, rozhodli jsme se tenkrát zajet právě na nákup do Železné Rudy.
Zatím co bratr kupoval vše potřebné já a dcera jsme kupovali to ostatní, sice ne tolik potřebné ale za to to, co jsme chtěli a co nám udělalo radost. Kdo by neznal nákupy zen a děti, že.
Městečko jsem si hned na první pohled zamilovala. Okouzlilo mě pestrostí architektury, rozmanitostí služeb i krámků. Jako kdyby velký horský obr vzal všechny ty hospůdky, krámky, domečky, hotely a penziony a ledabyle je pohodil do místní krajiny.
Turistický ruch je tu nevídaný, jsou to snad návštěvníci ze všech koutu světa. Jeden velký Babylon. Tehdy poprvé, když jsem toto městečko navštívila, se zde běžel nějaký závod, což ještě vice umocnilo můj pocit úžasu, kolik lidí a lidiček se do tohoto městečka vejde.
Mám tu oblíbená místa, restaurace i obchody. Loni naposledy jsem zde byla s mým milým přítelem a průvodcem, který mi věnuje čas a plní mé sny a touhy. Tehdy jsme jen tak seděli na lavičce vedle kostelíka, který se nachází na Klostermannově náměstí a jehož stavba je fascinující ze všech úhlů pohledu, jako kdyby tu stál od nepaměti.
Kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy je nepřehlédnutelnou dominantou obce. Byl vybudován na místě původní kaple v letech 1729 – 1732 v barokním stylu na přání a náklady hraběte Wolfa Jindřicha Nothafa z Wernbergu.
Mezi jeho zvláštnosti patří půdorys šesticípé hvězdy a dvě kopule s hvězdou. Obdržel tvar šesticípé hvězdy. Jedním cípem vešli jste do chrámu a ve zbývajících hrotech nacházely se oltáře zasvěcené pěti Mariím. Pomocné, Loretánské, Einsiedelské, Mariazellské a konečně Máti Boží z Altöttingu. A tak se do všech stran nad horami i lesy šířily ochranné mariánské paprsky této hvězdy. Však se ty všechny zázraky a uzdravení i do kronik dostaly. Jak matka z Hojsovy Strže našla své zbloudilé dítě, jak se jistá Anna uzdravila z neštovic, jak byl zažehnán požár ve městě. Zkrátka požehnána budiž Panna Maria. Menší věžička s hlavním vchodem byla k hvězdicovému půdorysu kostela přistavěna v sedmdesátých letech 18. století. Celá střecha je krytá šindelem, ale skutečný poklad je uvnitř. Mariánský oltářní obraz, jedna ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha. V kostele je ještě pět postranních oltářů, křtitelnice ze Šumavské žuly, lustr ze Šumavského skla a náhrobní desky z Kehlheimského mramoru s erby členů rodu Hafenbrädlů.
Pod železniční zastávkou Železná Ruda se nachází kaple svatého Antonína a svaté Barbory. Typická stavba pro zdejší kraj je prvně písemně doložena v letech 1836-1839, kdy se provádělo vyměřování katastrálního území Železná Ruda. Již tehdy se jednalo o zděnou stavbu, která patřila k vedle stojícímu Kopperlovu statku. Při výstavbě špičáckého tunelu sloužila kaplička k pohřebním obřadům obětem neštěstí na stavbě tunelu, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele.
V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. „umrlčí prkna“, což byl Šumavský obyčej. Tato prkna, původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a podobně a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, nebo na rozcestí, k božím mukám, či kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého. Později, kdy již k pohřbívání byly obvyklé rakve, zůstal obyčej stavění prken na památku zachován. Chudší lidé si prkna zdobili sami, jiní to zadávali řemeslníkům na toto specializovaným, zejména v oblasti Fleků u Nýrska.
Druhá kaplička svaté Anny s křížovou cestou je nad Strnadovou boudou a šipka k ní ukazuje vpravo do kopce. V dochovaných zmínkách o této křížové cestě je uvedeno prvé vysvěcení v r. 1815. Cesta byla zřízena z iniciativy železnorudského faráře J. W. Kobecka. Do roku 1992 zbyly z celé křížové cesty jen žulové sloupky - poškozené, bez obrázků, bez křížků, po kapli ani památky. Z iniciativy paní Mileny Vobrové ze Železné Rudy a Helgy Huttner - Hasenkopf z bavorského Zwieslu začala probíhat rekonstrukce, financovaná z prostředků shromážděných sbírkou hlavně v Bavorsku. Podle starých fotografií byla v původním místě vystavěna i kaple. Při odkrytí původních základů byla nalezena nepoškozená dlažba a nyní je opět v kapli.
Obrazy jsou kopie originálů malovaných Johanem Georgem Wittmannem. Tyto i oltářní obraz v kapli namalovala rodačka ze Železné Rudy paní Helga Huttner - Hasenkopf olejovými barvami na hliníkový plech. Zhotovila i okna z barevných segmentů spojených olovem.
V roce 1995 byla křížová cesta současně s kapličkou obnovená a na Hladovém vrchu slavnostně vysvěcena 30. září 1995.
Množství pověstí, které se týkají Železné rudy je fascinující. Už jenom ty jejich názvy.
Třeba Had se zlatým klíčem nebo Hadí klenot. Nebo Zhoubci polí, Ohnivá pec, Zmatená babice a dnes aktuální pověst Vyčarované máslo.
A co třeba Lidožroutka?
V lesích nad Železnou Rudou žila děsivá žena. Jednou se v jejím hájemství ocitly dvě děti. Šly na lesní plody a během sbírání zabloudily. Hledaly cestu zpět, jenže stále víc zacházely do hvozdu. Po nějakém čase spatřily po stromech rozvěšené vnitřnosti, ale nepoznaly, že jsou to lidské pozůstatky. Potom na-razily na chýši, ze které vyšla postava. Byla to divá lesní matka. Měla zrovna plné břicho a tím i dob-rou náladu. Zavedla děti správným směrem a zmizela ve svém příšerném království.
Takže tolik o Železné Rudě, jedné z mých nejoblíbenějších obcí v Čechách.
