Básníka uplynulé pondělí v Moskvě srazil automobil. Po převezení na jednotku intenzivní péče Sklifosovského kliniky absolvoval chirurgický zákrok a několik dní byl v kómatu. Nakonec zraněním podlehl. "Můj tatínek, Lev Rubinštejn, dnes zemřel," potvrdila v neděli na svém blogu jeho dcera Maria. Dle britského deníku Guardian vůz řídil muž, který za uplynulých 12 měsíců devatenáctkrát porušil předpisy. Úřady nehodu vyšetřují.
Rubinštejna znali také Češi. Už před lety se v Moskvě zúčastnil literárního večera s básníkem Ivanem Martinem Jirousem a prozaikem Jáchymem Topolem. V letech 2013 a 2015 pak byl hostem pražského festivalu Kulturus, jejž pořádá opoziční aktivista Anton Litvin. Při té příležitosti Rubinštejn mimo jiné vystoupil v kavárně Fra, před kterou lidé pro velký zájem čekali až na ulici.
Autor s českými posluchači například hrál hru, kdy mezi ně posílal papíry s úryvky textu. Ty si každý přečetl potichu sám pro sebe a zase je poslal dál. Forma odkazovala k někdejším moskevským bytovým čtením za komunismu s cílem "rituálně sblížit všechny přítomné sdíleným spiklenectvím", jak Rubinštejn řekl Literárním novinám.
Později měl například přednášku na Univerzitě Karlově. Naposledy přijel před sedmi lety na táborský literární festival Tabook, kde s rusistou Janem Machoninem diskutoval o svobodě slova v Rusku, načež ještě uvedl svou poezii v pražské galerii Tranzitdisplay nebo klubu Ferenc Futurista.
Lev Rubinštejn podobně jako ruští spisovatelé Ljudmila Ulická, Boris Akunin či Vladimir Sorokin dlouhodobě vystupoval proti režimu prezidenta Vladimira Putina. Stal se už jednou z tváří desetitisícových protestů, které začaly po parlamentních volbách na podzim 2011. Čtyři roky nato hovořil na rozloučení se zavražděným politikem Borisem Němcovem.
Také v pražské Národní technické knihovně později předložil výsledky šetření policejního zákroku na Bolotném náměstí, kde ruští občané protestovali proti zmanipulovaným výsledkům voleb. To, jak je příslušníci bezpečnostních složek brutálně rozehnali, Rubinštejn zkoumal coby člen nezávislé vyšetřovací komise.
Básník se dlouho zastával opozice, kritizoval pošlapávání práv sexuálních menšin v Rusku a hned odsoudil také válku na Ukrajině.
Po předloňském zahájení ruské invaze mu deník Novaja gazeta otiskl komentář, v němž napsal, že Rusové se vždy dělili na dvě části. "Jedna, která byla vždycky menší, hanebnost umanutě nazývala hanebností, zbabělost zbabělostí a hloupost hloupostí. Druhá, větší, vystavená účinku oficiální rétoriky, hanebnost nazývala patriotismem, zbabělost nutností ohlížet se na okolnosti a hloupost pocitem hlubokého uspokojení," citoval Rubinštejna český literární časopis Host.
Lev Rubinštejn zahájil literární dráhu v 60. letech minulého století. Proslul jako spoluzakladatel takzvaného moskevského literárního konceptualismu, jak tento okruh autorů později nazval teoretik umění Boris Groys.
S kolegy Vsevolodem Někrasovem nebo Dmitrijem Prigovym neměli nic jako společný manifest. Označení volně odkazovalo k přesvědčení, že znak zbavený svého obsahu může být předmětem další interpretace, tedy že například ideologická hesla už po desítkách let komunismu zcela pozbyla význam či emocionální náboj, a tak si do těchto prázdných skořápek může umění dosazovat jiné, často absurdní významy. Tímto způsobem se tvůrci vymezovali proti oficiální doktríně socialistického realismu a obecně proti režimní tvorbě.
"Literáti vstupovali do výtvarných děl, výtvarníci do oblasti literatury. Výtvarníci se snažili zakomponovat do svých děl slova, ale také básníci chtěli svá díla vizualizovat," popsal Rubinštejn v Literárních novinách nevázanou atmosféru z moskevských ateliérů, kde se přednášela poezie, hrála hudba a ukazovala výtvarná díla.
Ke stejnému okruhu tvůrců patřil například v Česku žijící ruský malíř Viktor Pivovarov. "Oficiální spisovatelé se setkávali a pili v Domě spisovatelů, výtvarníci v Domě výtvarníků. Neoficiální básníci a výtvarníci se setkávali v ateliérech a v kuchyních svých známých, kde také pili," srovnával Rubinštejn.
Ten své básně začal sestavovat často z nahodilých rozhovorů odposlechnutých právě v kuchyni komunálního bytu, na ulici nebo v metru. Nejprve je psal na krabičky od sirek, etikety od vína nebo je vkládal do samostatných dopisních obálek.
Od 70. let začal verše rozepisovat na kartotéční lístky a skládat do nevelkých, ručně vyrobených krabiček. Zdánlivě absurdní věty vytržené z kontextu či pseudocitáty jako "Gleb Vyšinskij přinesl myš" mohl čtenář dle uvážení přeskupovat.
Rubinštejn směl dlouho publikovat jen v samizdatu a na Západě, v Rusku se jeho texty dočkaly vydání až za perestrojky nebo v 90. letech, konkrétně se jednalo o sbírky básní Malá noční serenáda, Z velké kartotéky nebo Domácí muzicírování.
Jeho cyklus Máma myla mísu z roku 1987 před sedmi lety v českém překladu Aleny Machoninové publikovalo nakladatelství Petrkov. Zprvu připomíná slabikář, než se z něj vyklubou útržkovité vzpomínky na poválečné dětství, napsal časopis A2. "Tím, že slova vkládá do jakéhosi svérázného miniaturního muzea, je sice uchovává, ale zároveň je fetišizuje. Při četbě jeho textů jako bychom někde v pozadí slyšeli autorův nihilistický smích, který demaskuje neschopnost jazyka uchopit skutečnost slovy," uvedl magazín.
Lev Semjonovič Rubinštejn vystudoval filologickou fakultu Moskevského státního pedagogického institutu, kde později pracoval jako knihovník. Právě odsud pramenila jeho inspirace katalogizačními lístky, které měl neustále po ruce a zprvu si na ně dělal poznámky k budoucím básním.
Publikoval několik sbírek své kartotékové poezie. Po rozpadu Sovětského svazu začal psát sloupky a úvahy pro listy jako Kommersant. Roku 1999 převzal Cenu Andreje Bělého, v roce 2012 pak také ocenění za nové trendy v literatuře, financované miliardářem Michailem Prochorovem.
