Jste znalci japonských her? A mohl bych vás vidět? Je mi jasné, že většina z vás zná klasiky, jako je Final Fantasy, Persona 5 Tactica, Naruto X Boruto Ultimate Ninja Storm či Demon Slayer. Studio Neos Corporation poslalo do světa Shin chan: Me and the Professor on Summer Vacation The Endless Seven-Day Journey, což je něco natolik lokálního, že jestli to osloví někoho i mimo japonskou komunitu, budu věřit, že je to zázrak. Pojďme se na tuto pecku podívat, protože já jsem z ní stále víceméně rozčarovaný.
Příběh se zrodil už dávno, v minulém tisíciletí
Říká vám něco Crayon Shin-chan? Tato dnes legendární japonská manga začala vycházet už v roce 1990 a vycházela až do roku 2009, než zemřel její autor Yoshito Usui. Pokud potřebujete více přiblížení, jedná se o období počinů jako Doraemon, Anpanman nebo Detektiv Conan. Nic vám to neříká? Crayon Shin-chan byl natolik úspěšný, že získal i svou vlastní animovanou sérii, u níž stačí vidět hlavní postavu pětiletého chlapce Shin-chana a je vám asi jasné, proč je natolik oblíbená. Stupidní nevinnost z něj tryskající je nakažlivá. O jaký příběh tedy půjde ve hře?
Ve hře se převtělíte do malého Shin-chana a s celou jeho rodinou se podíváte na návštěvu do Kumamota. Na zastávce se ale potkají s podivínem, jenž je vyfotí a zároveň malému Shinovi daruje foťák. Shinnosuke tak zahajuje letní dovolenou na nádherných horách v Assou. A co tam dělá? Fotí si brouky, loví ryby a poznává lidi ve městě, z nichž si dělá přátele. Prostě si užívá jedno velké a krásné prázdninové dobrodružství, jaké se dnes už jen tak nevidí.
Až do okamžiku, než uvidí obřího tvora, jenž jej zděsí. Vedle něj je totiž ten podivný muž, který mu daroval foťák na nádraží. Co se tedy v Assou zatraceně děje? Shin-chan to musí vyřešit, je mu přece pět a je to malý detektiv, fotící pro lokální noviny.
Shin chan je hodně o běhání s vystrčeným zadkem na kameru
S malým Shinem a později jeho psím parťákem běháte prakticky celou herní dobu po mapě a užíváte si všechny scenérie, jaké můžete najít. Jednou běžíte podél řeky, jindy zase jen po lesní cestě a nakonec skončíte u kraviček. Výhodou je, že všechny cesty vedou domů, takže se nemůže stát, že byste někdy zabloudili. Ano, mapa má pravidla, a ano, je velmi přehledná, ale když běháte po světě, stejně skončíte u maminky v náručí, a to je krásné.
Co naopak při tomto jednoduchém pobíhání krásné není, je zmatlané přepínání kamery. S přiblížením metr na metr, 3D lovením motýlů a tečkou na mapě neuděláte vůbec nic. Hra je přednastavená a věřím, že na Nintendu, pro něž byla původně vytvořena, i funkční. Na PC je to ale místy o nervy. Během automatického přepínání mezi lokacemi se může občas přepnout i pohyb, takže jako jantaři běháte tam a zpět mezi dvěma prostranstvími a neuděláte s tím vůbec, ale vůbec nic. Jen se musíte zastavit, vydýchat a pomalu a v klidu přejít.
Shin je totiž během pohybu na mapě hrozně pomalý, takže s ním pravidelně běháte ve zrychleném režimu. Ten vypadá tak, že na vás ten prcek vyšpulí řiťku a najednou jsou to mety. Zastavíte se jen, když si chcete chytit nějakého toho broučka do svého diáře nebo ulovit rybičku na zapsání do deníčku. Venkovská atmosféra je ale krásná a uklidňující. Hra vůbec na nic netlačí a vy zažíváte jednu nekonečnou pohodu. Skutečně pohodu.
Tedy alespoň zpočátku…
Jak dny o prázdninách utíkají, titul se dějově začíná zrychlovat a z pohody se stává, no, pracovní pohoda. Víte, že něco musíte, ale úplně se vám nechce. Takové to uklidit myčku, vyluxovat, utřít prach a povídat si s kolegou v práci ve výtahu. Nicméně zde krásně funguje faktor určité, nevím jestli se tomu říká situační komedie, ale minimálně volné nadsázky. Taková ta typická ztřeštěnost na hranici snesitelnosti aneb „bože, to je kravina“ a „ježiš, to je roztomiloučké“.
V čem vidím problém, je reálné zaujmutí širšího obecenstva. Shin chan budete buďto milovat, nenávidět, nebo vás nebude absolutně zajímat, přičemž to třetí je u nás, věřím, skoro 90% šance. Především za cenu necelých padesáti eur. Dokonce si myslím, že ani pravověrní fanoušci anime nebudou chtít mít s titulem co společného. Je to minimální akce, velká pohoda a prakticky prázdniny v monitoru s rodinou, která se má ráda a nedělá řízky. Takové skoro Story of Seasons: A Wonderful Life, v němž nemusíte dělat vůbec nic. Jen si chodíte nahazovat udičku a plnit deníček brouky i rodinnými fotografiemi. Proč je to ale krásné?
Protože počin skvěle vypadá. Malované kulisy a stínované 3D modely by mohly mluvit samy za sebe. Sám Shin je parádní úkaz jednoduché, přesto precizně vymodelované postavy. Na titul se nejde vynadívat, krásně se doplňuje s příběhem, v němž jde vyloženě o pohodu a nic jiného. Nevinné, milé, dětské, uklidňující a uvolňující. Za necelých dvacet odehraných hodin super.
S hudbou mám trošičku problém, ale není to nic, s čím bych nedokázal žít. Jak jsem zmínil výše, je to volná nadsázka, takže určité ztřeštěnosti se nedá vyhnout. Bohužel mi ji vyčapala hudba. Já na ni hodně tíhnu, ale tady mě vytrhávala z konceptu celé hry. Naštěstí to vyrovnává fantastický dabing, a pokud jste fanoušci japonštiny jako já, budete v Assou jako v ráji.
Shin chan: Me and the Professor on Summer Vacation je hrozně příjemný veget a pohoda. Počinu nic nechybí, možná kromě upravenější hudby (ale to je má preference) a lepší práce s kamerou mezi jednotlivými lokacemi. Jinak se jedná o neskutečnou pecku, kterou doporučuji každému, kdo má rád klidné a uvolňující tituly. V Shin-chanovi ho totiž najde.
