Článek
Titul nejslavnějšího večírku republiky si dlouho držela covidová párty v beru Techtle Mechtle. Ministru Jurečkovi se však podařilo svým večírkem tento titul získat pro sebe, a nebýt Aleny Schillerové, která toto téma k diskuzi přebila rozjímáním o míru a přípravách na válku, pravděpodobně bychom si o tom povídali ještě dlouho. Pojďme se na celou aféru podívat ještě jednou, teď, když nejžhavější emoce odpadly.
Nejdříve pár otázek k zamyšlení:
- Proč se pořádají večírky? K obveselení vedoucího? Nebo třeba občas proto, aby se jednou všichni sešli a řešili něco jiného než práci?
- Jaký dopad má pořádání večírku na události, které se dějí na jiném místě, s jinými lidmi, byť ve stejnou dobu?
- Je ministr práce a sociálních věcí schopný ze své pozice bezprostředně ovlivnit události týkající se ozbrojených složek či bezpečnosti státu?
- Co by se změnilo, kdyby večírek skončil předčasně? Umřelo by méně lidí?
- Pokud se vás osobně nějak týkají události dějící se souběžně s večírkem, ovlivnil vás večírek nějak? Případně, ovlivnila vás diskuze o něm?
Zcela záměrně pokládám otázky hned na začátku. Ano, napíšu k nim něco, ale prosím, zamyslete se nejdříve vy sami, pokud možno s klidnou hlavou.
Když jsem se o takové klidné zamyšlení pokusil já, celá aféra mi přijde čím dál tím víc. Ano, ministr se bavil v době, kdy se střílelo a zabíjelo. Je ale třeba si říct, že pokud by on sám něco změnil, tragické události by to nijak neovlivnilo. Takhle se alespoň pobavili i jeho spolupracovníci či zaměstnanci jeho ministerstva. Jinými slovy, dopad jeho chování na lidi kolem je spíše kladný než záporný.
Bohužel, celý večírek má i tak dopad negativní. Ne ale kvůli samotné události, ale kvůli tomu, co se dělo následně. Politici měli opět jiné téma než řízení země, o kterém se mohli vzájemně hádat (tedy, ne že bychom jindy slýchali věcná a konstruktivní jednání, ale to ponechme stranou). Podobně dobrá polovina republiky. A ti, kteří se událostí na Filozofické fakultě zúčastnili nebo se jich osobně dotkla? Samozřejmě teď jen hádám, ale myslím, že slýchat hádky o jedné párty, která se této události týká, vám moc nepřidá.
Jeden z mých nejlepších učitelů tvrdil, že naše reakce na místa či události vypovídají často víc o nás než o samotné události. I tak tomu podle mě bylo nyní. Místo, abychom se zaměřili na revizi zbrojního práva (teď neříkám, že ho máme měnit, ale alespoň se nad tím znovu zamyslet) nebo návrat všech do běžného života, hádáme se o jednom večírku. Zkrátka a dobře, řešíme gesta mnohem víc než skutečné činy, které by měly skutečný smysl.
