Bratři Julišové o tom, kdo je lepší, povaze i repre. Budou spoluhráči?

Je nějaká šance, že bychom někdy dělali dvojrozhovor a vy byli spoluhráči?
Lukáš: „Jde o to, za jaký tým by to bylo. Ale třeba se za půl roku někde potkáme.“
Petr: „Těžký... Nemyslím si, že to vyjde.“
Lukáš: „Já spíš upřímně doufám, že to neklapne. A že brácha půjde opačnou cestou.“

Lukáši, řekl jste možná za půl roku. Takže lámete sportovního manažera Ladislava Mináře, aby Petra koupil?
Lukáš: „Ne, spíš mě ze srandy láme trenér Kotal, abych šel za ním do Hradce. (úsměv) Ale když jsem se loni v létě vracel do Olomouce, myslím, že bráchu naťukával. Padlo to na tom, že Chrudim chtěla peníze, zatímco Sigma nabízela hostování. S tím, že by trénoval s áčkem, ale hrál druhou ligu za béčko. Taky by to bylo dobrý, ale pak se objevily jiné varianty. A v Hradci to máš teď dobrý.“
Petr: „Ještě jsem mohl jít do Teplic, ale jsem v Hradci spokojený.“

Spoluhráči teda možná až po profesionální kariéře.
Petr: „To bude Lukášovi padesát, takže asi ne.“ (smích)
Lukáš: „A já na něj osmnáct let nebudu čekat. Sranda fotbaly ani moc nehraju, s profi smlouvou se bojím, aby se mi něco nestalo. Maximálně jsme si dřív kopali na zahradě. Uvidíme, třeba se to poštěstí, ale zatím to v hlavě nemáme.“

Jak zaujmout trenéra Václava Kotala, aby se vám srovnala minutáž?
Lukáš: „Už jsem trenérovi něco naznačoval, má s bráchou prý nějaké plány. Tak uvidíme.“
Petr: „Udělám všechno proto, abych se do sestavy dostal.“

Jaké plány? Udělat z Petra wingbeka, jako to zkoušel chvíli ve středu proti Austrii Vídeň?
Lukáš: „Mně říkal něco jiného, ale nevím, jestli to můžu pouštět ven. Abych neprozradil tajné hradecké úmysly.“
Petr: „Radši ne.“
Lukáš: „Stejně to řeknu. Pan Kotal se mě ptal, jestli může hrát brácha v útoku jako já. Nicméně nevím, jestli to nebyl jen vtípeček, protože spolu máme skvělý vztah a občas mezi námi takové fórky proběhnou.“
Petr: „Pro mě je ideální post křídlo. Zleva nebo zprava, to je mi asi jedno.“

Kdo je lepším fotbalistou? Zkušenější Lukáš?
Petr: „Určitě toho zatím dosáhl více než já, ale doufám, že ho jednou překonám.“
Lukáš: „To je nereálný.“ (smích)

A kdo je rychlejší?
Petr: „Tak to jsem já.“
Lukáš: „Bodejť, když já jsem zataženej všemožnýma šroubama. Už mě to nepustí. Peťa je fakt asi rychlejší, ale fotbal není tolik o total speedu.“

Ve vzájemném sobotním utkání v rámci Tipsport Malta Cupu se ukáže.
Petr: „Sázka zatím neproběhla.“
Lukáš: „My turnaj rozjeli výborně, máme náskok, takže nám teoreticky stačí i remíza. (úsměv) Doufám, že to bude jako v lize, kde jsme vás porazili a ještě jsem dal gól. Takový trend by se mi líbil. Jinak je těžké se sázet nebo hecovat, když hraju víc než Péťa. Věděl jsem, že proti nám v lize nebudeš hrát od začátku, takže to tehdy nebyl tak intenzivní prožitek. Hezké to bylo spíš pro rodinu, babičky, dědečky...“
Petr: „Na tribuně byli všichni.“
Lukáš: „A na konci jsem dal ten těžký gól, takže o to lepší pocit.“
Petr: „To jo teda. Do prázdné, nebyl tam ani gólman...“
Lukáš: „Ale mohl jsem zůstat u své brány a nikam neběžet, víš. Měl jsem chuť, gól byl odměnou.“

Povahově jste rozdílní?
Lukáš: „Nemyslím si. Máme podobný smysl pro humor, smějeme se. Třetí brácha je odlišný.“
Petr: „Ten hrál fotbal jen chviličku, zkoušel to.“
Lukáš: „Pak se dal na tenis a atletiku.“
Petr: „A teď je mu šestnáct a je z něj dobrej atlet.“
Lukáš: „Fakt jo? Já myslel, že mu je čtrnáct. (smích) Ale s tím mám problém i u sebe, taky se furt beru za pětadvacátníka, přitom mi bude třicet.“

Berete to jako milník?
Lukáš: „Neberu. Třeba mi naopak bude tělo lépe fungovat, než když jsem byl mladší, a pár dobrých sezon ještě odehraju.“

A kariéru natáhnete o pauzy, které vás brzdily.
Lukáš: „Může to tak být. Většinou jsem se vždycky po velkých zraněních cítil fit. Když překonáte to prvotní trápení a běhání, je to pak fajn. Musím zaťukat, že poslední rok a půl jsem až na jednu měsíční pauzu se zadním stehenním svalem zdravý. To je na mě dobrý. Taky už možná musím hrát trošičku jinak než dřív. Zaměřit se víc na góly, čísla a třeba méně presovat, aby tělo nebylo tak unavené.“

To neříkejte před koučem Václavem Jílkem...
Lukáš: „Vždycky jsem přemýšlel, proč se zranění dějí. Když vás někdo sestřelí, otočí kotník nebo prošlápne koleno, s tím nic nenaděláte. Ale ty moje nefunkční věci se hůř léčily. Třeba to bude po třicítce opravdu fajn.“

Když býval Lukáš vážně zraněný, trápilo vás to, Petře?
Petr: „Bylo mi ho líto, protože většinou se zranil, když měl kariéru dobře rozjetou. A jak naschvál to nebylo nikdy nic krátkodobého, ale třeba na půl roku.“
Lukáš: „Ale zase jsi z toho mohl normálně spát, ne?“
Petr: „Velmi klidně, ale líto mně tě fakt bylo.“
Lukáš: „Já to řešil hodně s tátou, takže brácha měl informace od něj. Když mám blbý stavy, voláme si s tátou hodiny o všem možným. Péťa byl v obraze.“

Prevenci tedy máte od táty v hlavě.
Petr: „Říká a opakuje mi to často. Zatím se mi naštěstí zranění vyhýbají.“
Lukáš: „On má šlachovitější tělo než já.“

Taky nemá horkou čokoládu před sebou...
Lukáš: „Já nepiju kafe. Takže abych vydržel soustředění v dobrém psychickém rozpoložení, všem doporučuju čokoládu.“
Petr: „Mě kafe taky nenadchlo, ani cappuccino, ani čokoláda. To si dám raději domácí limonádu.“
Lukáš: „To nepomáhá. Jsou tam bublinky, nadýmá vás to a nejste schopni trénovat. Já si dám pěkně čokoládíčku a v pět odpoledne podám výkon na tréninku.“

Je mezi vámi rivalita, nebo si fandíte?
Petr: „Spíš fandíme. Nemáme mezi sebou moc rivalitu, ne? Nebo aspoň já teda.“
Lukáš: „Taky ne. Je to i tím, že máme každej jinou mámu. Vídali jsme se třeba dvakrát týdně, takže jsme si nelezli na nervy. Navíc jsem o sedm let starší, takže...“
Petr: „O devět.“
Lukáš: „Tak o devět, no. Zase ten věk... (smích) Dřív jsme hrávali alespoň stolní hokej, s druhým bráchou už jsem to nestihl. Zablbnuli jsme si, ale nebojovali spolu. Od čtrnácti už mě chtěla Sparta, takže jsem šel z Chrudimi rovnou. Pardubice i Hradec se na mě ptaly, ale já měl od začátku jasno. Takže jsem šel do Prahy a domů už moc nejezdil.“
Petr: „Já byl dva roky v akademii v Pardubicích a pak jsem přestoupil do chlapského fotbalu v Chrudimi, kde jsem v sedmnácti začal hrávat druhou ligu.“

Co byste si vzali jeden od druhého?
Petr: „Asi výběr místa ve vápně, protože brácha dává lehký góly. Taky bych chtěl jen doklepávat balony do prázdné brány.“ (smích)
Lukáš: „To je přesně ta dnešní mládež. Myslí si, že nějakej gól je jednoduchej, přitom to tak není.“

Nicméně když máte tutovou placírku, občas branky opravdu jednoduše vypadají.
Petr: „To mi moc nejde.“
Lukáš: „Musíš to mít nakopané od dětství jako já. Neseděl jsem doma u počítače, ale odmala piloval placíru. A dodnes z toho ještě jakžtakž žiju.“

Ale jednou jste se, Petře, už na podzim prosadil. Ve stejném kole skóroval i Lukáš.
Lukáš: „Já dával góly skoro v každém kole.“ (smích)
Petr: „To je pravda, bylo to výjimečné spíš mnou než tebou. Pro mě byl splněný sen už první start v lize, gól na to pak navázal.“

A další sen? Reprezentace?
Lukáš: „Já tam nikdy nebyl. V mládeži jsem odjel všechno, ale do áčka jsem se nedostal. Když šance byla, zranil jsem se. Každý má samozřejmě ambici se dostat na EURO. Když dám pětadvacet gólů a budu nejlepším střelcem ligy, třeba pojedu, ale to je moc daleko.“
Petr: „Pro mě taky zatím. Nakoukl jsem do dvacítky a jednadvacítky. Jednou by se mi líbilo třeba Španělsko.“
Lukáš: „Jo, tam je to super... (smích) Ne, nechci Ibizu hanit. Vybral jsem si akorát špatný tým, jinak to tam fakt je super.“

Stihl jste návštěvu, Petře?
Petr: „Bohužel jsem na Ibize nebyl, ale do Prahy s tátou jsme jezdili na domácí zápasy Sparty docela často.“

Kam směřujete týmově?
Petr: „Chceme se dostat do středu tabulky, abychom byli v klidu. Nechceme hrát skupinu o záchranu.“
Lukáš: „A my bychom chtěli do Evropy. Až bude před jarem tiskovka, vyhlásí se tam ambice, které jsme si řekli v kabině. Škoda, že nám Slovácko s Plzní trošku utekly. Ale zase máme docela příznivý los. Třeba Hradec doma, což by měla být pohoda, že jo?“ (smích)
Petr: „Určitě ne.“
Lukáš: „V závěru jedeme na Slavii a končíme doma se Spartou, chtělo by to mít nahrané nějaké body. Když jaro rozjedeme stejně vítězně jako podzim a budeme zdraví, mohlo by se to povést. Účastí v Evropě bychom celý klub nakopli do dalších let.“

Musíte začít dávat góly i silnějším týmům.
Lukáš: „No právě. Každý by chtěl být král střelců, ale v nadstavbě by to pro mě proti soupeřům v elitní skupině bylo těžký. Když vidím, že Jurečka má taky osm gólů a spálil třeba patnáct šancí... Já nedal třeba tři, je to nepoměr. Samozřejmě to můžu vyhrát, ale nechci nic vyhlašovat. Budu se soustředit na sebe.“
Petr: „Já ti věřím. Moc se nestává, že bys nějakou šanci neproměnil. Fakt si žádnou nevybavuju.“
Lukáš: „Pár jich bylo. Potřebuju nějaké penaltičky, kopal jsem jen jednu. Jurečka čtyři nebo pět, to je hned něco jinýho. Cíl to však každopádně je. Kdyby to nevyšlo letos, budu to mít v hlavě zase za rok. Jsem útočník, asi by to tak mělo být. Ale víc mě zajímá Sigma. Nevezmu balon, neprojdu přes čtyři protihráče a nedám gól. Jsem závislý na klucích. Tudíž když budeme hrát dobře, věřím, že se budu prosazovat.“

		Z	V	R	P	Skóre	B
1. Sparta		30	24	4	2	70:26	76
2. Slavia		30	22	6	2	62:23	72
3. Plzeň		30	19	5	6	67:33	62
4. Ostrava		30	13	6	11	48:39	45
5. Ml. Boleslav		30	12	8	10	50:46	44
6. Slovácko		30	11	8	11	39:40	41
7. Liberec		30	10	10	10	46:46	40
8. Olomouc		30	10	7	13	40:45	37
9. Hr. Králové		30	9	10	11	32:38	37
10. Teplice		30	9	9	12	31:40	36
11. Bohemians		30	8	11	11	29:40	35
12. Jablonec		30	6	12	12	35:45	30
13. Pardubice		30	7	7	16	29:42	28
14. Karviná		30	6	7	17	30:52	25
15. Zlín		30	5	10	15	36:61	25
16. Č. Budějovice		30	6	6	18	34:62	24

• Skupina o titul
• Skupina o Evropu
• Skupina o záchranu

Ročník 2023/24

3. ledna 2024 • 11:34

Přípravy na ligu ONLINE: Ogungbayi za béčko Slavie, hraje proti Bayernu

Ročník 2023/24

8. ledna 2024 • 17:07

Elbel jde místo Boleslavi do Olomouce nahradit Zmrzlého: Kušej mě motivuje