Všichni jsme to zažili mnohokrát. Na Nový rok jsme si nadšeně slíbili, že zhubneme, budeme více cvičit, budeme jíst zdravěji, nebudeme tolik pít alkohol či přestaneme kouřit. Jenže o několik dnů nebo týdnů později zjistíme, že se naše původní odhodlání hroutí. Není to nic zvláštního, podle studií to zažívá více než 80 procent lidí a na 12. ledna dokonce připadá Den slabé vůle (Quitters Day), protože právě druhý lednový pátek je ohledně dodržování předsevzetí kritický. Jde to ale nějak změnit?
Leden, jako každý rok, bývá na svém začátku měsícem plným nových začátků, obnovených záměrů, ale pro mnohé i hrozícího stínu Dne slabé vůle – druhého pátku v roce, kdy motivace k novoročním předsevzetím už často vyprchává a zanechává za sebou stopy opuštěných členství v posilovně, zapomenutých snů a znovu otevřených krabiček cigaret. Letos je tímto dnem 12. leden.
Jak ale říkají odborníci, Den slabé vůle není dnem, kdy je vhodné dělat si legraci z těch, kteří nesplní svá předsevzetí, ale dnem, který mnohé může naopak motivovat k tomu, aby to ještě zkusili vydržet, a nakonec svých cílů, alespoň částečných, dosáhli. Klíčem k dosažení nějakého úspěchu je stanovení si krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů na rozdíl od jednoho velkého nerealistického cíle. Takže nemá smysl se hned 12. ledna smířit s tím, že máme opět Den slabé vůle, a že to opět bude jen rok tepláků a projíždění Netflixu.
Boris Štepanovič, psycholog a psychoterapeut, k tomu Reflexu.cz řekl: „Především by si měl každý dávat vlastní předsevzetí. Ne tedy cíle, které si stanovíme jen proto, že napodobujeme to, co právě ´frčí´ v našem okolí. Předsevzetí, které nejsou naše vlastní a nemáme pro jejich naplnění svoje upřímné důvody, se zpočátku možná daří dosahovat dobře. Bohužel dlouhodobě nám nevydrží. Je to pak spíše experiment, který provádíme sami na sobě a jsme pak rozčarováni ze selhání. Nejde o dlouhodobou změnu v našem chování a návycích. Ta musí vycházet z toho, co opravdu chceme my sami. A proto asi nejhorší předsevzetí, které si můžeme dát, je to, které děláme kvůli někomu jinému.“
Obrovskou roli, která nás při dodržování předsevzetí ovlivní, je síla zvyku. „Většina našich rozhodnutí, která denně provádíme, se mohou zdát být výsledky dobře uvážlivých rozhodnutí, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Jsou to jen zvyky… Ty mají postupem času neskutečný dopad na naše zdraví, produktivitu, finanční situaci a pocit štěstí. V jedné vědecké práci uveřejněné v roce 2006 výzkumným pracovníkem Duke Univerzity se uvádí, že více než 40 procent našich každodenních činností nejsou vlastně naše rozhodnutí, ale jen zvyky,“ vysvětluje Charles Duhigg v knize Síla zvyku.
Změnit zvyky je ale samozřejmě složité a nejrůznější předsevzetí to „ničí“ po velmi krátké době, proto vznikl i Den slabé vůle. Proč se ale konkrétně nepodaří předsevzetí naplnit? Důvodů je několik: 1. Nereálné cíle: Často jakoby střílíme až na Měsíc a stanovujeme si příliš ambiciózní nebo vágní cíle, což nás může časem přemoci nebo odradit. 2. Nedostatečné plánování: Bez jasného plánu zůstávají naše předsevzetí mlhavým přáním, na který snadno zapomeneme nebo je upozadíme ve shonu každodenních povinností. 3. Nedostatečné sledování: Zjištění, jak daleko jsme se dostali, je nezbytné pro udržení dynamiky po celý rok. 4. Vnější faktory: Nečekané události mohou rychle zhatit i ty nejlépe připravené plány. 5. Perfekcionistická paralýza: Pamatujte – základem hry je pokrok, nikoli dokonalost. Oslavujte malá vítězství, jako například to, že na jeden den jste ovládli svou e-mailovou schránku nebo vykouřili o pět cigaret méně. 6. Podceňování odporu: Přiznejme si, že změna je velmi těžká. Jsme stvoření zvyku a náš mozek proto dává přednost známému, i když to není ideální.
„Z dlouhodobého hlediska je při změnách důležitá i podpora okolí a taky náš vlastní způsob, jak se odměníme a motivujeme, když se nám daří. A nejen to. Připraveni musíme být i na období krize a zaváhání. Proto je při nesnázích dobré si dát prostor pochopit, proč jsme se zasekli, co je naším slabým místem, co nás odrazuje a čeho se případně bojíme. Často stačí rozhovor s blízkým člověkem, kterému důvěřujeme. Jindy je lepší vyhledat profesionála,“ říká psycholog a psychoterapeut Boris Štepanovič.
Jednou z velkých klasik novoročních předsevzetí, která často vezmou za své hodně brzy, je zvolání – přestanu kouřit! Pro někoho je to totiž aspirace o velikosti Mount Everestu. Studie a statistiky přitom dokazují, že z těch, kteří se rozhodli kouřit bez pomoci odborníků, to dokážou jen asi 4 procenta lidí. Dnes ale už pracujeme i s termínem „harm reduction“, kterým se označují koncepce, programy a činnosti směřující k minimalizaci škod souvisejících s užíváním některých látek u osob, které nejsou schopny s tímto užíváním přestat. „Harm reduction je pragmatický přístup, který není nutně zaměřen na potlačování nebo prevenci lidského chování, ale na snížení jeho negativních dopadů,“ říká doktor Viktor Mravčík, mezinárodně uznávaný odborník na závislosti.
V případě kouření se dá například známé novoroční předsevzetí o tom, že s tím člověk sekne, v současnosti inovovat, a to přechodem na různé alternativy od klasických cigaret. Takový směr podporuje ve svých koncepcích například i Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor. Doktor Mravčík k tomu prohlásil: „Už teď máme spolehlivé důkazy, že alternativní nikotinové produkty produkují řádově mnohem méně zplodin než klasické cigarety nebo obecně spalovaný tabák. Tyto důkazy jsou velmi silné i na úrovni biologických markerů, tedy biochemických a dalších ukazatelů měřených v organismech uživatelů. Platí to v různé míře u elektronických cigaret, u zahřívaného tabáku a nikotinových sáčků. Tyto produkty jsou mnohem méně škodlivé než klasické cigarety a jsou také účinné v odvykání kouření. I u nás je patrný trend zvyšování užívání nikotinových alternativ a současného snižování kouření. To se v budoucnu musí projevit a projeví snížením zdravotní zátěže v důsledku kouření.“ K Mravčíkovi pak dodejme, že používání alternativ v tomto případě může vést k dodržení inovovaného předsevzetí, které změní zvyky a návyky při kouření. Nemusí tedy pak přijít hned v lednu vzpomínaný Den slabé vůle.
„Předsevzetí ohledně kouření je užitečné pro každého. Tady je důležité nejen přání a chuť skončit, ale zejména informovanost o tom, co všechno kuřáka na této cestě čeká. Nemusí se to povést hned na poprvé, ale důležité je nevzdat se a vytrvat ve snaze o zdravější život,“ říká psycholog Boris Štepanovič.
U kouření ale pořád přetrvávají některé mýty. Samozřejmě, že všichni víme, že kouření našemu zdraví škodí, přesto je v České republice stále kolem 2 milionů dospělých kuřáků. V cigaretovém kouři se přitom nachází více než šest tisíc chemických látek, z nichž jsou mnohé škodlivé. Většina z nás si ovšem myslí, že největší hrozbu pro naše zdraví představuje nikotin, ale přestože je návykový a není bez rizika, není hlavní příčinou nemocí spojených s kouřením. Tou je totiž kouř, který vzniká při hoření tabáku.
Když si tedy upravíme některá novoroční předsevzetí, a zvolíme si reálnější cíle, nemusíme 12. ledna vnímat, že je Den slabé vůle, ale můžeme si ho označit třeba jako Den silné vůle, kdy se rozhodneme ve svém úsilí pokračovat. A je jedno, zda je to v případě hubnutí, zdravého jídla nebo kouření.
Den slabé vůle, v angličtině Quitters Day, není v České republice ještě dnem známým, ale tento název se objevuje v populární literatuře u autora, který je u nás mimořádně populární. Quitters, Inc. je totiž povídka slavného amerického spisovatele Stephena Kinga, která vyšla v roce 1978 jako součást jeho povídkové sbírky Noční směna. No jistě, je to horor, jak je u Kinga obvyklé, ale zajímavé je zvolené téma – v povídce se píše o firmě Quitters a jde tam o odvykání kouření. Což je jedno z nejčastějších novoročních předsevzetí.
