Csaplár odmítl nabídky z Kuvajtu, Saúdské Arábie i Polska. Čekám na něco smysluplnějšího a lepšího, říká

V říjnu to byly čtyři roky, co Josef Csaplár trénoval naposledy. Průběh jeho angažmá ve Zlíně v něm chuť do fotbalu na dlouho uhasil, radši se rozvíjel, pracoval v dřevorubecké firmě. Už nějaký čas má ale chuť se vrátit. Zapojit se do projektu, který by mu dával smysl. Nejen o tom promluvil uznávaný fotbalový odborník v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Dlouho jste zůstaval mimo dění. Nastala ta správná chvíle na comeback?

“Já jsem se fotbalu věnoval vlastně pořád. Měl jsem na něj ještě více času, sledoval jsem ten český i ve světě. Po covidu jsem trochu studoval a cestoval, už delší dobu jsem ve Spartaku Příbram. V březnu jsem se tam stal členem výboru pro fotbal a sportovní rozvoj. Vytvářím koncepci pro výchovu žáků, činnost akademií. Takže i když jsem už dlouho netrénoval, přes různé projekty jsem na sobě pracoval dál. I na popud svých přátel, svého okolí, jsem pak došel k tomu, že by bylo dobré zužitovat své zkušenosti zase někde výš.“

Jaká funkce by se vám líbila?

“Takhle to nemám vůbec vyhraněné. Nechci se omezovat tím, jestli to má být doma nebo v cizině, jestli půjde o funci trenérskou či manažerskou. Důležité je pro mě pouze to, aby šlo o smysluplnou nabídku. Aby to bylo něčím zajímavé pro obě strany.“

Co to znamená?

“Že mi jde o projekt jako takový. Aby lidi v klubu chápali fotbal coby byznys model s jasnými kritériemi, s jasným vymezením kompetencí. Aby se vytvořil konkrétní plán, co je pro klub cílem, kdy a jak se ho má dosáhnout. Aby se určilo, kdo je za co zodpovědný a já na konci musel prezentovat výsledek své práce. Vykázal ji daty a čísly. Zkrátka aby se pracovalo tak, jak je to v klubech od nás na západ naprosto běžná věc.“

Provází vás ale pověst trenéra, jenž stejně jako na úspěch dbá i na krásu hry. Nemůže vás tohle paradoxně limitovat?

“Odpovím vám dvěma citáty. Vůle vítězit je důležitá, ale vůle připravovat se je nenahraditelná. A hra na krásu bez ohledu na výsledek je nesmysl, hra na výsledek bez ohledu na krásu je zase paskvil. Z toho tedy vyplývá má celoživotní filozofie, že cílem každého utkání je vítězství, ale pouze rozvíjejícím způsobem. Moji kritici říkají, že mluvím jen o kráse, ale tak to samozřejmě není. Kdyby mi nešlo o výsledky, nikdy bych nedosáhl úspěchů, které prokazatelně mám. Že je ostatní zlehčují nebo je nechtějí vidět, to už ale neovlivním. Znovu říkám, cílem je vždy vítězství, ale rozvíjejícím způsobem. A koho že to vlastně rozvíjeme? No přece hráče, fanoušky, média, sponzory. Fotbalovou kulturu. Tahle myšlenka však nepochází ode mě, není to můj originál. Pochází od Johana Cruijffa. Od holandské fotbalové školy.“

Třeba Miroslav Pelta se ale netajil tím, že dobrý trenér je pro něj ten, co o víkendu získá tři body. Jedno jak.

“Bez komentáře. Mohl bych to rozvinout, ale vyjadřovat se k výrokům tohoto typu nemá smysl.

Pojďme tedy k nabídkám. Prý mezi nimi byly i ty z Perského zálivu.

“Dostal jsem nabídku z Kuvajtu i Saúdské Arábie. Pak taky z Polska. Už jsme byli celkem daleko. Jednali jsme o podmínkách, o významu dané práce. Z Kuvajtu i z Polska to byla nabídka trenérská, od klubů první ligy. V Arábii mě chtěli jako šéfa akademií.“

Proč jste to nevzal?

“Čekám na něco smysluplnějšího. Na něco lepšího.“

Zajímala by vás i česká liga?

“Samozřejmě. Jak jsem říkal hned na začátku, musí to být smysluplný projekt. A nezáleží na tom, jestli tady nebo v cizině. Zase bych použil jeden můj oblíbený citát, že štěstí potkáte v životě mockrát, opravdovou příležitost jen zřídka.“

Naposledy jste vedl Zlín, ale byl jste odvolán už po čtyřech měsících. Musel jste svůj konec tehdy dlouho rozdýchávat?

“Nemusel jsem to rozdýchávat vůbec. Je snadné říct, že tam to prostě nevyšlo. Já se ale ptám, co nevyšlo? A komu vlastně? Já jsem šel do Zlína s nějakým projektem. S takovým, o kterém se tu celou dobu bavíme. Několikrát jsem ho rozebíral jak se Zdeňkem Grygerou (generální manažer), tak i s majitelem klubu panem Červenkou, naposledy jsem o něm hovořil na tiskovce po prohře v Ostravě. Říkal jsem, že jestli klub neprobudí tohle, tak už nic. Jak to dopadlo, vidí přece každý. Vždyž kolik trenérů se tam protočilo po Csaplárovi? A to není nic proti Zlínu, s vedením mám i nadále hodně vřelý vztah. Absolutně nic jim nevyčítám. Jen je dobré nazývat věci tak, jak jsou.“

Foto: Profimedia

Jak to myslíte?

“Že nemám pocit, že by mi angažmá ve Zlíně nevyšlo. Ani si nemyslím, že by nevyšlo těm trenérům po mně. Opravdu ne. Když jsem tam byl já, hráli jsme zajímavý fotbal, ale tím se vůbec neobhajuji. Hned na startu angažmá jsem jasně řekl, že když se nestane tohle a tohle, bude to vypadat tak a tak. Přesně to se i stalo. Znovu ale zdůrazňuji, že se tím nechci do nikoho obouvat. Ve Zlíně fotbal dělají způsobem, který považují za správný, pan Červenka nikomu nic nedluží. Nechci je kritizovat. Když se k něčemu vyjadřuji, říkám fakta, nezkresluji je. Jen vypracuji analýzu a z ní stanovím diagnózu. Uvedl bych takový příklad.“

Povídejte…

“Když půjdete k doktorovi, že vás něco trápí, on vám poradí, co dál. Že když třeba místo celé krabičky vykouříte pět cigaret denně, místo deseti piv si dáte pouze jedno, postupně se to začne zlepšovat. Jestli se tím budete řídit nebo ne, je samozřejmě jenom na vás, v Česku to však řada lisí chápe stále po svém. Mají za to, že je doktor kritizuje, že jim chce ublížit, vzít jim jejich životní styl. O tom to ale přece vůbec není.“

Co fotbalový stres? Jste připraven mu znovu čelit?

“Abych řekl pravdu, fotbalový stres mě nikdy moc nesvazoval. Prožíval jsem emoce a radost, nervy ale tolik ne. Je to o tom, jak moc si stres připouštíte, jak moc se jím necháte ovlivnit. Když ale vytvářítě něco smysluplného, máte kolem sebe lidi, co to vidí stejně, obavy jsou o to nižší.“

A jak se na váš případný návrat dívá manželka?

“Můžete se jí zeptat, sedla si teď vedle mě.“  Paní Csaplárová: “Přiznám se, manželův fotbalový život mi už chybí. Určitě bych ho pustila. Jen bych na něm potřebovala vidět, že ho to fakt baví. Už jsme totiž zažili i to, že po krátké době chodil domů z práce otrávený. Šlo o ten Zlín. Třeba v Příbrami to bylo skvělé, tam byl manžel nadšený. Zlín v něm ale chuť do fotbalu na dlouho udolal. U nás doma ji udolal u všech.“

Přitom na začátku to vypadalo jako hodně zajímavé angažmá, nebo ne?

“Zlín byl možná nejlepé připravenou akcí v mém fotbalovém životě. A to myslím naprosto vážně. Před mým nástupem do funkce jsme vedli dlouhodobé, hodně podrobné rozhovory, vedení klubu se má vize strašně líbila. Myslím, že právě proto si mě vybrali. Bohužel musím ale konstatovat, že jak říká má žena, už za krátkou dobu jsem poznal, že Zlín žádné změny provést nechce. Neudělal je za mě, neudělal je ani po mém odchodu. To je prostě holý fakt a radost z toho vážně nemám. Naprosto klíčové je totiž to, aby klub věděl, co chce. Ale co opravdu chce! A zda je kvůli tomu ochoten se změnit. Vystoupit z komfortní zóny. Tohle je zcela zásadní ve fotbale i v životě. To, co já vidím jsko smysluplné.“

Foto: FK Příbram