Africký pohár národů: 24 důvodů ke sledování všech účastníků (1/3)
Jak dlouhé se mohou pouhé dva roky zdát. Když jsme naposledy pokrývali Africký pohár národů, celý nejen fotbalový svět byl nadále ochromen pandemií covid-19, pročež Komorám před historickým osmifinále hrozilo, že nebudou mít brankáře. Neklidnou dobu konkrétně v hostitelském Kamerunu navíc umocnily předturnajové nepokoje. Nyní se Afcon zdánlivě obléká do běžného hávu, a po dlouhých 40 letech se vrací do Pobřeží Slonoviny...
Když se v Abidjanu naposledy rozehrál Africký pohár národů, pětiletý Didier Drogba se tak akorát rozloučil s rodinou v největším městě své rodné země, aby se připojil ke strýcovi-fotbalistovi ve Francii. Právě tam si získal prvotní věhlas na cestě za řadou klubových úspěchů a titulem suverénně nejproduktivnějšího Slona v historii reprezentace.
Podle Drogbových předturnajových prohlášení se dnes nezdá být jeho hlavní lítostí to, že nikdy s národním týmem nedobyl africký kontinent, ačkoliv dvakrát stanul ve finále a třikrát byl součástí týmu turnaje, nýbrž že jaksi nestárl pomaleji a nadcházejícímu svátku bude přihlížet už pouze v roli diváka. Je to pochopitelné, ale taky nikterak výjimečné: ani Samuel Eto’o, který minulému šampionátu de facto velel z pozice kamerunského svazového šéfa, se jako hráč nedočkal velké domácí show. Abedi Pelé jakbysmet (o dva roky). Déle než 20 let trvající repre kariéra Rogera Milly začala rok po domácím APN 1972. I on měl tedy smůlu.
Specifikem Drogbovy domoviny je však skutečnost, že po drahnou dobu nebyla organizaci hlavní africké fotbalové události ani jakkoliv blízko. Jak vzpomínal prezident tamní fotbalové federace, Pobřeží Slonoviny dokonce 15 let ani nemělo způsobilé stadiony a muselo hrát soutěžní duely ve vyhnanství. V zájmu uspořádání tohoto mistrovství federace rovnou čtyři stánky budovala od píky a další dva zásadně renovovala. Côte d'Ivoire, jak se tato země na pobřeží Guinejského zálivu správně oficiálně nazývá, zkrátka tohoto Afconu využívá k revitalizaci nejen fotbalové infrastruktury státu, kterým často zmítaly občanské války. Letiště se dočkala osvětlení ranvejí, nemocnice nového vybavení, hotely nových komunikací atd.
Celkem se prý do organizace tohoto šampionátu investovalo přes jednu miliardu amerických dolarů, a tak by to opravdu mělo stát za to. Níže představujeme fotbalové i nefotbalové, vážné i nevážné důvody, proč letos přát úspěch zrovna 8 účastníkům skupin A a B, přičemž v úvodní den šampionátu můžete počítat také s čistě fotbalovými Power Rankings...
SKUPINA A
![]()
Pobřeží Slonoviny
"Que les enfants s’amusent... en jouant au football.” Ať se děti baví fotbalem. Heslo francouzského kouče Guye Fabreho, který v roce 1954 převzal vedení abidžanského klubu ASEC Mimosas jako první profesionální trenér na území dnešního Pobřeží slonoviny, jako by předznamenalo další vývoj fotbalu v celé zemi na dekády dopředu. Od vyhlášení nezávislosti tehdy dělilo francouzskou kolonii ještě šest let, ale její fotbalová filozofie pod Fabreho dohledem rychle zapustila kořeny. Úspěchy ASEC Mimosas na konci 20. století pak spustily lavinu, ze které Sloni těží dodnes.
Vůbec nejúspěšnější období v celé své historii prožil ASEC mezi lety 1989 a 1994, kdy neprohrál celkem 108 (!!) ligových a pohárových utkání v řadě a stanovil tím (stále aktuální) světový rekord. V pozadí této bezprecedentní jízdy nicméně vyvstala jedna důležitá otázka: Jak zajistit, aby pramen úspěchu nevyschnul s koncem této generace? V roce 1993 proto ASEC založil vlastní mládežnickou akademii MimoSifcom, první svého druhu v Africe. V té době bylo běžné, že mladí afričtí fotbalisté buď odcházeli do Evropy v podstatě v pubertě, nebo zůstali doma bez možnosti adekvátně rozvíjet svůj talent; v Abidžanu to chtěli změnit a vybudovat prostředí, které nadějným teenagerům poskytne optimální zázemí pro přechod na dospělý fotbal.
Když pak ASEC v roce 1998 jako první tým z Pobřeží v historii vyhrál africkou Ligu mistrů, výsledkem byl exodus většiny opor do zahraničí; mladíci z nové akademie, kteří před pěti lety nastoupili do programu jako mladší žáci, tak najednou dostali šanci ukázat se na velké scéně. Čerstvý držitel kontinentálního titulu měl před sebou zápas afrického Superpoháru proti Espérance de Tunis - a na hřiště v jeho žlutočerných barvách vyběhla jedenáctka kompletně složená z odchovanců z akademie, často sotva plnoletých. ASEC vyhrál 3:1. Šlo tak o první velkou trofej pro osmnáctiletého Didiera Zokoru, sedmnáctiletého Kolo Tourého a devatenáctiletého gólmana Boubacara Barryho.
Zlatá generace Pobřeží slonoviny kolem Didiera Drogby je už definitivně minulostí, ale současný tým pod vedením kouče Jeana-Louise Gasseta vstupuje do domácího šampionátu ve skvělé formě. Opět bude počítán do okruhu favoritů - a není se čemu divit. Od doby, kdy MimoSifcon v podstatě ze dne na den způsobil revoluci ve výchově mladých afrických fotbalistů, patří Sloni mezi dlouhodobou kontinentální elitu.
(dz)
Program zápasů - skupina A
Konečná nominace
![]()
Nigérie
Když před dvěma lety Nigerijci zajížděli do Kamerunu, stál v jejich čele vážený internacionál na dočasné bázi, Augustine Eguavoen. Teprve měsíc před vypuknutím turnaje se nigerijská fotbalová federace definitivně unavila nejdéle sloužícím repre trenérem v historii země Gernotem Rohrem a vsadila na čerstvý impulz. Výsledkem bylo potupné osmifinále. Tou dobou si asi žádný Nigerijec nedovedl představit, že příslušní pohlaváři záhy ukážou na méně inspirativního nástupce vyčerpaného Rohra. A přece se tak stalo. Super Eagles před letošním Afconem nevyhráli třikrát v řadě, přičemž v kvalifikaci na MS 2026 čelili Lesothu, Zimbabwe (dvě remízy 1:1 s týmy, které se v Pobřeží Slonoviny ani nepředstaví) a v generálce, osamocené to letošní oficiální přípravě na turnaj, se představili v experimentální sestavě a rozestavení 3-4-3, které Nigérie dosud neznala — a vzhledem k prohře 0:2 ani nadále nezná.
Bylo to vlastně vždy naopak: v uplynulém kalendářním roce byla co do výchozí formace z účastníků letošního APN čitelnější už jenom Rovníková Guinea se svým 4-2-3-1. Nigérie po závratných 81 % hracího času sázela na rozestavení 4-4-2, které zároveň fanouškům dávalo naději na snovou útočnou dvojici Victorů. Jenže to má zhruba tři háčky. Zaprvé, leverkusenský Boniface možná sice před pár hodinami získal už neuvěřitelnou pátou cenu pro bundesligového Nováčka měsíce v sezoně (tzn. ještě nikdy ji nepřenechal někomu jinému), ale zároveň taky celý Afcon promarodí. Zadruhé, neapolský Osimhen možná sice před pár týdny po nekonečných 24 letech ukončil nigerijské čekání na krále kontinentu (afrického hráče roku), ale zároveň jeho bývalý klubový kouč Rudi Garcia i současný Walter Mazzarri platí možná za jediné dva muže, kteří by z Osimhena zvládli vymačkat ještě méně než Peseiro (listopad a prosinec byl k nigerijskému fenoménu zvláště nelítostný). A konečně zatřetí, Boniface s Osimhenem (jenž reprezentoval pouze 27krát!) spolu nastoupili v základu jen v říjnovém přáteláku se Saúdy, čili příliš důkazů o tom, že by tohle spojení v reálu fungovalo, nemáme.
Navíc, i kdyby tihle dva bok po boku nakrásně turnaj otevřeli, mohli byste vsadit barák na to, že při prvním škobrtnutí by je Peseiro stejně roztrhl. Taková je totiž rutina: předvést žalostný výkon, postěžovat si na štěstí, které zhatilo vše dobré, a následně nelogicky vše proházet.
Nigerijcům tak nezbývá než se odvolávat na bohy — či polobohy jako prvního afrického i černošského držitele Nobelovy ceny za literaturu (1986) Woleho Soyinku. Ten je ve své zemi symbolem neutuchajícího boje proti násilí a diktaturám, a letos oslaví krásné 90. narozeniny. Jen pár dní před jeho 60. narozeninami přitom Nigérie sehrála vyrovnané osmifinále s Itálii na svém prvním mistrovství světa v dějinách; v magickém roce 1994, kdy zároveň na osmý pokus konečně získala své první kontinentální zlato mimo vlastní půdu. V Pobřeží Slonoviny — v roce, kdy pro změnu Soyinka završil kulatou padeástku — Super Eagles okusili svou teprve druhou finálovou účast na Afconu. A tehdejší smutné stříbro by asi letos brali všemi deseti.
(td)
Program zápasů - skupina A
Konečná nominace
![]()
Rovníková Guinea
Rovníková Guinea je zemí kontrastů. Zaprvé - a toto je známý "hospodský” fakt, ale stojí za to jej zopakovat - ve skutečnosti vůbec neleží na rovníku, ale lehce na sever, mezi první a čtvrtou rovnoběžkou. Zadruhé se může pyšnit druhou nejvyšší mírou gramotnosti v subsaharské Africe (po Seychelách), ale zároveň se její obyvatelé v průměru dožívají pouhých 62 let, přičemž nejčastějšími příčinami smrti (pro muže i ženy) jsou AIDS a komplikace ihned po narození. Zatřetí jde formálně o republiku, ale prezident Teodoro Obiang Nguema se k moci dostal v roce 1979 a úřad drží dodnes, protože jde ve skutečnosti o jednoho z nejbrutálnějších diktátorů na světě.
Bohatství a bída obecně stojí ve středoafrické republice pevně bok po boku. Rovníková Guinea má obrovské zásoby ropy, což ale reálně znamená jen to, že sám Obiang, jeho rodina, vláda a širší okolí se (dost možná doslova) topí v penězích jako nějaká bizarní reálná inscenace Strýčka Skrblíka, zatímco běžní obyvatelé země strádají. Tato iluze určité "nedotknutelnosti” se nevyhýbá ani tamní fotbalové scéně. Od roku 2009 byla asociace Rovníkové Guiney pod konstantní mezinárodní kritikou kvůli pofidérnímu systému udělování občanství - rychlou formální naturalizaci Brazilců si často spojujeme hlavně s bohatými petrostáty ze Zálivu, ale Nzalang Nacional je v období příprav na pořádání Afconu v roce 2012 v podstatě všechny strčil do kapsy.
V současnosti je Rovníková Guinea stále výjimečná v tom, že převážná většina hráčů na její soupisce má v rodném listě cizí stát; éra brazilských "nákupů” je nicméně pryč. Aktuálně sice jede na turnaj 20 borců narozených na jiném kontinentu, ale 19 z nich pochází ze Španělska, což přece jenom dává větší smysl - mluvíme o zemi, která jako jediná v Africe patřila pod španělskou koloniální nadvládu.
Je to ostatně vidět i přímo na hřišti; Nzalang Nacional sice nepatří mezi nejužší kontinentální elitu, ale odrazy španělské fotbalové školy jsou v jejich herním projevu dobře vidět. Aby taky ne, když nejlepší hráči země vyrůstali v Madridu, Seville, na Kanárských ostrovech nebo v komunitách pod Pyrenejemi. A tak zatímco jednaosmdesátiletý Obiang osobně dohlíží na konstrukci megalomanské metropole uprostřed pralesa, která by měla v budoucnu sloužit jako nové hlavní město (pojmenované Ciudad de la Paz), ale jako první se staví golfová hřiště, luxusní hotely a opulentní vládní paláce, národní tým pod vedením kouče Juana Michy čeká nelehký úkol - na Afconu se představil zatím třikrát a pokaždé došel do play-off, jednou (v domácím prostředí v roce 2015) dokonce do semifinále. V zemi, kde je vnější image pečlivě střeženou komoditou, se očekává minimálně zopakování čtvrtfinálové jízdy z předchozího turnaje.
(dz)
Program zápasů - skupina A
Konečná nominace
![]()
Guinea-Bissau
Znáte takovou tu hru, kde máte za úkol uhádnout odpověď podle indicií, které začínají u základních pojmů ("jsem muž / žena”) a vaším cílem je dopátrat se ke správnému výsledku co nejdříve? Zeměpisně-fotbalová verze by mohla vypadat třeba takto: Stát. Republika. Úředním jazykem je portugalština. Dva nejúspěšnější fotbalové kluby se jmenují Sporting a Benfica, oba mají v zádech fanatické tábory příznivců a jejich vzájemné zápasy představují nejvyhrocenější derby v celé zemi. Oba také sídlí v hlavním městě.
Ti netrpělivější by možná už v tomto okamžiku tipovali Portugalsko - koneckonců znát lokální fotbalovou scénu nepatří úplně mezi všeobecný přehled. Jenže Portugalci, jak známo, v novověku kolonizovali rozsáhlá území v Africe a Jižní Americe (a do menší míry i v Asii), a i když tyto bývalé državy postupně všechny vyválčily nezávislost, odkazy lusofonní kultury v nich převládají i nadále. Fotbal není výjimkou, a správnou odpovědí tak může být i Guinea-Bissau, malý kus atlantského pobřeží vklíněný mezi Senegal a bývalou francouzskou Guineu (lokálně někdy nazývanou Guinea-Conakry).
Jeho identita je pevně spjatá s bojem o nezávislost, v němž v podstatě neexistoval rozdíl mezi Guineou-Bissau a Kapverdami; obě země byly za portugalské nadvlády spravovány souhrnně, a politická organizace, která vedla od roku 1959 guerillovou válku s kolonizátory, nesla název PAIGC ("African Party for the Independence of Guinea and Cape Verde”). Její vůdce, Amílcar Cabral, se narodil v Guinei-Bissau, ale jeho podobizny zdobí staré město v kapverdské metropoli Praia. Stejně tak jeho poloviční bratr, Luís Cabral, byl po rodičích Kapverďanem, ale to mu nebránilo stát se prvním prezidentem úřadujícím v osvobozeném hlavním městě Bissau. Někdejší Portugalská Guinea získala vytouženou nezávislost v roce 1974. Kapverdy následovaly o rok později, po interním rozštěpení PAIGC na dvě nezávislé frakce.
Zatímco ale Kapverdy dnes platí za vyhlášenou dovolenkovou destinaci (hlavně díky resortům na ostrovech Sal a Boa Vista) a i jejich fotbalová reprezentace se v uplynulé dekádě stačila zapsat do povědomí všímavých fanoušků, Guinea-Bissau zůstává stále pozadu. A to jak fotbalově - "Djurtus” sice postoupili na čtvrtý Afcon v řadě, pořád ale čekají na premiérové vítězství - tak politicky a ekonomicky. Malá země na západním pobřeží Afriky je dokonce označována za první kontinentální narkostát, díky své strategické poloze a všudypřítomné korupci, které souhrnně vytváří ideální podmínky pro propojení jihoamerického kokainového trhu s evropskými odběrateli. Od roku 2016 se výrazně zvýšil počet brazilských lodí, které využívají slabé infrastruktury na guinejském pobřeží k pašování drogových zásilek do vnitrozemí, odkud následně pokračují dále na severovýchod. Všichni to ví, ale nikdo s tím nic nedělá. Strukturám, které rozhodují o osudu mladé republiky, status quo vlastně vyhovuje.
(dz)
Program zápasů - skupina A
Konečná nominace
SKUPINA B
![]()
Egypt
"Teď nebo nikdy,” zní z egyptského fotbalového tábora. Faraoni stále platí za nejúspěšnější tým historie Afconu, ale poslední z dosavadních sedmi titulů si připsali v roce 2010 (při završení slavného "zlatého hattricku” pod koučem Hassanem Shehatou) a od té doby jim k úspěchu nepomohla ani přítomnost Mohameda Salaha. Stříbrné medaile z let 2017 a 2021 jako by se v nejlidnatější severoafrické zemi ani nepočítaly. Fanoušci chtějí triumf, a chtějí ho hned. Salahovi je 31 let a na další hvězdu podobného kalibru mohou v Egyptě čekat klidně celé století.
Přestože se křídelník Liverpoolu už teď může pyšnit neoficiálním titulem nejlepšího egyptského fotbalisty všech dob, fotbalová Anglie podobné poblouznění zažila už dříve. Mohamed Salah není prvním Faraonem, který na sebe upozornil na fotbalové scéně hrdého Albionu. Musíme ale hluboko do minulosti, do období před první světovou válkou, kdy se hráči teprve učili základy moderní taktiky a Egypt byl stále pod britskou koloniální nadvládou.
Hossein Hegazi, "otec egyptského fotbalu” a první Afričan na anglických trávnících, se narodil v roce 1889 a s kopanou se seznámil ve specifickém prostředí. Když totiž Britové na konci 19. století okupovali území současného Egypta, mezi vojáky bylo i poměrně hodně fotbalistů; v té době ostatně fotbal skutečně připomínal spíše vojnu než sport, který známe dnes, přihrávat spoluhráčům bylo považováno za "nemužné” a nejdůležitější devizou správného hráče byla jeho tvrdost a nebojácnost. Egypťané nový sport rychle adaptovali, ale v postranních uličkách Káhiry, kde si děti kopaly s hardovým míčem a bez bot, nešlo o vítězství, slávu či boj; mladý Hegazi, který k fotbalu přičichl právě v tomto prostředí, později vzpomínal, že místní děti se ani nerozdělovaly do týmů. Prostě jen hrály pro radost a soustředily se hlavně na techniku, což Angličané organizující turnaje v kasárnách po celé zemi v podstatě vůbec neuznávali.
Když potom Hegazi odjel do Anglie na studia a začal hrát v místních univerzitních týmech, jeho schopnost skloubit míčové dovednosti s fyzickou sílou a taktickou inteligencí z něj rychle udělaly dobře známou figurku v Londýně a Cambridgi; ve Fulhamu byl dokonce vůbec prvním cizincem, největší stopu ale udělal v klubu Dulwich Hamlet. Jeho život i kariéra jsou jinak obestřeny notnou dávkou tajemství, což jeho odkazu přidává na určité magičnosti. Těsně před propuknutím velké války Hegazi dokonce dostal pozvánku zapojit se do týmu Wanderers, výběru anglických, skotských a velšských hráčů, kteří vyrazili na propagační turné po Evropě. Říká se, že španělský král Alfons XIII. byl schopnostmi mladého Afričana tak okouzlen, že se ho po zápase osobně ptal, jestli je v Egyptě více fotbalistů potenciálně schopných hrát jako on. Hegaziho odpověď? "Egypt je plný talentovaných fotbalistů.”
(dz)
Program zápasů - skupina B
Konečná nominace
![]()
Ghana
Před dvěma lety jsme se navzdory příliš okoukané postavě bezmála 70letého Milovana Rajevace těšili na Ghanu s nezvyklou řadou neokoukaných tváří v čele s 19letým Kamaldeenem Sulemanou, 17letou vycházející hvězdou domácí ligy Abdulem Fattawu Issahakuem či znovuzrozeným střelcem ze zálohy Thomasem Parteyem. Prvně jmenovaný tehdy jenom frustroval, dnes hraje druhou anglickou ligu a v nominaci chybí kvůli zranění. Druhý jmenovaný se z Ghany posunul do téže soutěže a nejede kvůli výkonnosti. Třetí jmenovaný se nestihl dát do pořádku po dlouhodobém výpadku kvůli stehennímu svalu.
Tak zase odznova a líp. Tentokrát alespoň bez strašáku jménem Komory, které nám před dvěma lety připravily patrně největší šok šampionátu svou výhrou 3:2 na závěr skupinové fáze, aby loni Ghaňanům oštemplovaly jejich PTSD listopadovou kvalifikační výhrou 1:0. V obou případech přitom favorit tuplovaného outsidera nijak extra nepřehrával, což je o to horší znamení, že Ghana pod Chrisem Hughtonem extrémně trpí na bezpohlavní držení míče. Loni nedokázala dát gól ani na Madagaskaru (navíc z pouhých 0,3 očekávaných gólů!) a jen taktak přetlačila Středoafrickou republiku. Ze všech účastníků tohoto Afconu jenom Tanzanie (0,6) a Angola (0,5) za poslední rok nasázely méně soutěžních branek (0,83).
Ptáte se na společný jmenovatel dvou bezgólových fiasek s Komorami a Madagaskarem? Jistý André Ayew mezi 11 vyvolenými Hughtonovými muži. Starší z bratrů je sice naprostá ikona ghanské kopané, ale v této fázi kariéry také nesporná žába na prameni. Jeho nadvláda nad reprezentací začíná pomalu připomínat režim "otce zakladatele” ghanského národa a panafrikanismu Kwameho Nkrumaha, který na vrcholu své prezidentské moci údajně sám vybíral reprezentační kouče (vždy zásadně ghanského, což už v 60. letech šlo proti kontinentálnímu trendu), zval Stanleyho Matthewse k Voltě, aby mu zpropagoval zbrusu novou ligovou soutěž, a sám řídil vládní klub nazvaný výmluvně Real Republikans, který byl toho času oficiální, leč symbolickou součástí ligy, jež si z každého klubu "nadraftovala” dva hráče (jeden celek protesty stály licenci) a zprvu se jí bizarně nepočítaly body do tabulky. (Až dokud se počítat začaly a klub nepokrytě inspirovaný Realem Madrid hnedle slavil titul.)
Když byl Nkrumah roku 1966 svržen z prezidentské sesle, Real Republikans šmahem zanikli a ghanská reprezentace najednou přestala dobývat kontinentální srazy (a v 70. letech se dokonce třikrát za sebou na Africké mistrovství potupně nekvalifikovala). Metaforické "svržení” Andrého Ayewa bude mít dozajista spíše opačný efekt. Pokud k němu tedy dojde...
(td)
Program zápasů - skupina B
Konečná nominace
![]()
Kapverdy
Kapverdy cestují na sraz kontinentální smetánky už počtvrté v historii, a přece si zažijí jednu nikoliv nevýznamnou premiéru: vůbec poprvé je navýsost pravděpodobné, že k zápasu Afrického poháru národů vyběhne v tmavě modrém trikotu vyslanec kapverdské ligy. Doposud se nominace dočkali jen tři vyslanci a pokaždé šlo o náhradní brankáře bez šance svrhnout neohroženého pamětníka všech ročníků Vozinhu, a pokaždé šlo o zástupce celků z druhého největšího ostrova (São Vicente), na němž ani neleží hlavní město Praia. To je podstatný kus informace, protože předmětný klub CS Mindelense z města Mindelo je, prosím pěkně, 50násobným šampionem svého... ostrova. Ten přitom zná i druhou nejvyšší soutěž, především ale každoročně vysílá svého zástupce do celokapverdského šampionátu hraného systémem o třech skupinách, čtyř semifinalistech a jednom vítězi. Loni po dlouhých 20 letech triumfoval zástupce ostrova Sal — doslova "sůl”, která se tam přitom netěží od 90. let.
Oním historickým reprezentantem nebude nikdo menší než kapitán týmu Stopira, který se do Boavisty do Praia uchýlil teprve koncem loňského listopadu po 15 letech v Evropě.
A kdo by se Stopirovi divil, že se mu na stará kolena zastesklo po domovině — jedné z nejstabilnějších demokracií (minimálně) v Africe, která už roku 1998 chvályhodně řešila přebujelý fenomén domácího násilí rozšířením zákonné definice a škály trestů pro sexuální násilí. Sám Stopira se roku 2008 stal jedním ze členů početné kapverdské diaspory v Portugalsku, byť se nejprve vydal na autonomní souostroví Azory daleko od Lisabonu.
Kapverdská diaspora je přitom všeobecně považována za jednu z nejaktivnějších, co se zájmu o domácí politiku týče, a také mimořádně pyšných na svůj rozmanitý folklór, který si s sebou nesou celým světem mimo jiné ve formě hudebního žánru "monra”, který proslavila držitelka ceny Grammy (2004) a údajně jedna z inspirací Madonny, Cesária Évora. Texty monry jsou psané takřka výhradně v kapverdském kriolu, dost možná nejstarším ze všech světových kreolů, tedy původně otroky zjednodušené verzi portugalštiny (jinde rovněž francouzštiny, angličtiny a jiných jazyků). Co je zajímavé, kriol dodnes není jako oficiální forma komunikace uznán ani na Kapverdách, a tak jediným místem na světě s formálním uznáním (konkrétně ve školství) zůstává americký Boston a jeho vybrané distrikty o četné kapverdské diaspoře.
(td)
Program zápasů - skupina B
Konečná nominace
![]()
Mosambik
Při pohledu na tabulku mosambické fotbalové ligy člověka praští do očí jedna věc - na čele se aktuálně vyhřívá tým Ferroviário Biera, ale o pouhé tři body zpět stojí Ferroviário Nampula. Ferroviário Lichinga a Ferroviário Maputo drží pozice uprostřed pelotonu, což už se ale nedá říct o dvou týmech namočených v sestupovém pásmu, Ferroviário Nacala a Ferroviário Quelimane. Mocambola (jak se tamní nejvyšší soutěž nazývá) má pouze 12 mužstev, takže hned polovina z nich nese stejný titul. Proč?
Mosambik je rozlehlá země čítající nějakých 32 milionů obyvatel. Hlavní město Maputo se rozpíná na pobřeží Indického oceánu, ale řada dalších populačních center leží ve vnitrozemí, a pozemní komunikace jsou často v tristním stavu. "Ferroviário” znamená "železnice”, a vlaková síť hraje v zemi stěžejní úlohu - což se týká jak osobní, tak nákladní dopravy. Filipe Nyusi, současný prezident Mosambiku, ostatně dříve působil jako šéf tamní železniční správy.
První dráhy začaly na území dnešního Mosambiku vznikat už na konci 19. století, a přestože byla železniční infrastruktura zásadně poničena během občanské války mezi lety 1977 a 1992, zahraniční investice - zejména z Indie - pomáhají udržovat páteřní linky v chodu a efektivně tak zabraňují totálnímu dopravnímu kolapsu. Není to úplně jednoduché. Po rozvolnění covidových opatření se zejména na severu země začaly objevovat zprávy o přeplněných vlacích, které sice jezdí, ale sotva se (obrazně řečeno) drží na nohou.
Budoucnost mosambické železnice nyní závisí na přísunu prostředků ze zahraničí; obyvatelé jihoafrické země se nicméně mohou utěšovat tím, že tamní politická garnitura působí - alespoň na lokální poměry - poměrně spořádaným dojmem. Investuje se do turismu, od roku 2007 v zemi platí relativně progresivní zákony zakazující pracovní diskriminaci na základě sexuální orientace, a geopolitické ukotvení má Mosambik hned ve dvou důležitých sférách: kromě CPLP (asociace portugalsky mluvících zemí) je od roku 1995 i členem Commonwealthu, jako první země, která nemá historicky žádnou návaznost na bývalé britské koloniální impérium.
(dz)
Program zápasů - skupina B
Konečná nominace
Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.
Komentáře (160)
Přidat komentářObří palec nahoru za přípravu, super článek
Jelikož se neřadím do místního početného zástupu odborníků na mosambickou nákladní dopravu a guinejské vnitrostátní bojůvky, se mi líbí i detaily nesouvisející přímo s fotbalem. Smekám klobouk a jen tak dál 
A je to tu zas. Daníčkova tlačenka nejhoršího fotbalu
Tak to nečti.Takhle jednoduchý to je.
tak to nečti, kfyž tomu nerozumíš ty jelito
Taky to nečtu
Máte tam zatím u každé nominace nominaci Pobřeží slonoviny.
Jj, víme o tom, novej web - v náhledu to bylo OK, až po zveřejnění ne
PJ to snad brzo spraví...
Se sloni namakaj
Tenhle článek přímo vybízí k tomu, aby si ho člověk prohlédl na mobilu
Proč
Fantomas & Domingo.
Alespoň, že nějaké jistoty přetrvávají.
Hned jste mi zlepšili ráno. Díky za to.
Zdraví vás Luciáš
Fantom, Dominik a Dumbia největší fanoušci APN
Luciáš jako Lucie? Ty jsi ženská?
Za info ohledně vnitřních záležitostí jednotlivých států
Přesně tak. Ten přesah je super.
Hlavně to s tou Rovníkovou Guineou, kde se staví to nové super hlavní město. Že se tam staví zatím jen golf a hotely. Hned jsem to musel přes mapy zkouknout a působí to tak. A mají tam ještě i univerzitu a jednotlivé fakulty.
Uprostřed to vypadá, jak když jsem hrál Sim city nebo něco podobného a postavil jsem prvně silnice a až potom věci okolo
No a oni mají nahrubo síť silnic, vpravo vedle dálnice (nebo něčeho, co asi bude dálnice) školu a vpravo dole golf a hotel
Ale jak to tam je teď a jak jsou staré záběry na mapách, to nedokážu posoudit
Ono je to celý dost netransparentní, ten projekt se protahuje, prodražuje a informace ven vyplouvají spíš sporadicky... proč asi
Já si dokonce vybavil, že sem o plánech prezidenta na nový hlavní město psal už v našem prvnim popkulturnim okýnku, kterýmu bude zanedlouho už 12 let. Pěknej update
https://www.eurofotbal.cz/clanky/letem-svetem-do-afriky-rovnikova-guinea-170620/
Nebo v tom jeste muzou byt penize... treba Jardy, nebo nekoho jineho.
Počkej... von ti jako řek, že to byly peníze Jardy?!
nic o tom nevím, ale můj první tip by byl od Číňanů
Už teď se těším na nálož nápaditých nadpisů... I na diskusi pod nimi.
ty nadpisy + to, že se jejich originalitu snaží někteří diskutéři trumfnout mě baví na AFCONU maximálně
Možná se na to těším víc jak na silvestrovské hlášky
a doufám že to tak bude i letos s těmi nadpisy
jako ok, tohle je fajn pop-artovej úvod k nejdůležitějšímu mezinárodnímu turnaji roku, ale trochu čekám rozbor soupisek, ambicí, tahounů týmů apod.
Proto budou ty power rankings v sobotu ráno. Úplně detailní rozbor nechystáme, ani my nejsme takoví šílenci, abychom věděli o výkonnosti borců z mozambické ligy
ale základní info jako kdo ty týmy trénuje, jakej hrají systém, co se od nich dá čekat, kdo je bude táhnout a kdo naopak chybí tam bude.
Jasně, já to tušil, super. Naši (Mozambik) mě teda zajímaj asi nejvíc, konečně jsme se dočkali pořádného turnaje.
je to len recesia, alebo vazne sledujes mozambik ?
dal jsem si to kdysi do oblíbených, tak teď musím sledovat. to je zákon EF!
A ty jsi nějakej jinej nebo jak to mám chápat? Žiješ tam nebo tam je nějaký rodinný přesah nebo jak?
Jen ze zvědavosti.
ty nemáš žádné oblíbené reprezentace, takže to nemůžeš chápat. jednou fanda, navždy fanda - teda dokud si to na EF nezměníš.
Dík za osvětu, reprezentace mám též oblíbené, ale nemám potřebu ji sdělovat... nicméně odpovíš mi na otázku?
Byl jsi tam na táboře? Proč zrovna tahle země?
už nic... už chápu že jsi mozambik neviděl ani v atlase... trapný.. čekal jsem lepší příběh
přesně, ale tak třeba to maj autoři v šuplíku a vychrlej to těsně před začátkem.
Taky bych bral
rozsiril bych si prehled hlavne u mensich repre
Roger Milla
díky němu jsme všichni fandili na MS Kamerunu. 40leta hvězda se stala legendou na kterou se už nikdy nezapomene 
a to mu prej bylo víc
Toto se nelíbí uživateli René Higuita
Afrika
Nigéria, Kamerun
Chápu správně, že to u nás zase nikdo nevysílá?
Dúfam , že to chápeme správne .
bohužel
...bude to možné sledovat na Tipsport TV (příšerná kvalita) a z O2TV mi odpověděli, že práva u nás má CAF TV YOUTUBE (kvalita nic moc) naposledy to tam dávali. Zatím jsem tam však upoutávku na živé přenosy nenašel...tak snad...
Tak i to youtube by pro mě bylo fajn. Můžu to mít na TV a dělat u toho něco jiného
koukat na to nebudu, ale diky za clanek
i kdyz jsem ho necetl
přehlídka začíná
je to fotbal pro chudé
sledovat kde?
Výsledky 0:0 v skupinách a vo výraďovačke 15 sérii v penaltovom rozstrele. Eto’o a spol sa už určite nevedia dočkať výkvetu najtalentovanejších hráčov na svete.
Co víc si přát. Tenhle turnaj je jen pro smetánku diváku, bohužel od neznalcu kvalitního fotbalu sklídi hate a posměšek no.
Přesně tak
Vždycky jsem měl nejradši výsledky 0:0, 1:0 a 1:1. Přestřelky akorát degradují hodnotu gólu.
https://twitter.com/FilipHorky/status/1745380097333313820
Díky za článek, sice jsem ho zatím nečetl, ale přečtu později v práci. Letos mě fotbal trochu přestal bavit a mimo pár zápasů jsem ho prakticky nesledoval a místo toho koukal na NHL. Každopádně APN mi vrátí zase chut do sledování druhého nejprestižnějšího černého fotbalu na světě (po L1).
Ani jsem netušil, že chodíš do práce
Rozhodně přečti, tentokrát to za to stojí
Komu v NHL fandis?.)
Detroit, moje srdcovka už 16 let...sekundární tým je Dallas
Sekundarni tym schvaluju
Tvůj tým číslo 1? Jak dlouho jím fandíš?
Od posledniho SC, bylo mi jedenact, kupoval jsem Pro Hockey a bavily me ty dresy a Modano, Lehtinen a tak
ted to zase sleduju vic, koukam na zapasy a tak. Prozivam to asi vic nez svoje fotbalovy kluby, zvlast kdyz ten muj hraje ve druhy francouzsky lize na kterou nemam jak koukat 
To bylo to finale, jak sebrali Haskovi SC? How dare you?
Auxerre občas dává NS jako šlágr L2
Modano byl i můj fenomén v dresu Stars. Snad by letos mohl klapnout ten SC i když obrana by potřebovala mít větší kvalitu a úplně nevěřím že je Oetinger připravený dovést tým až k SC. Jinak útok krásně silný a vyvážený.
Hodně špatnej vkus teda
Kolik jsi mel kartiček Yzermana?
Yzermana moc ne, ale Datsyuka hromadu
to byl můj nejbolibenější hráč
Jo jo, ta ruska enklava tam tehdy byla velká (Fedorov, Fetisov, Larionov)...taky jsem je sbíral. A Ch. Osgood legenda.
A Ciccarelli. A Shanahan. A Chelios.
velká pětka jak tam dělala poháry to bylo neskutečný, viděl jsem i dokument jak detroit dokázal do svých řad tyto hráče přivést přes komplikovanou cestu v SSSR
Ruská pětka z Detroitu a legie zkázy z Philadelphie. Nejznámější pětky tenkrát
Konstantinov, Kozlov
312
Vypadla ti tam jednicka.
1312
Bohužel já to tak nějak čekal. Ten útok byl na startu nezastavitelný, ale obrana a golmani jsem jen čekal kdy začnou hořet. A když postupem času odešel i ten silný útok tak bylo jasný kam to zase povede.
Moc tomu týmu už nechybí, ale ještě je potřeba čas na to to vyladit. ani nevím, na co se soustředit jako první. Asi golmany? Tam to střídáme jak ponožky a ne a ne najít toho ideálního
No ono dost hráčů co Yzerman v létě získal má smlouvu jen na rok, čili počítám že příjde hodně rošád před novou sezonou i tam.
Máme dobré ofenzivní beky, jenže nikdo neumí dobře bránit a v obraně je to chaos. Hussa s Reimerem bych hned vyměnil za mou vysněnou posilu Sorokina, protože bez pořádného golmana se nepohneme. Lyon klidně dvojka, ale jedničku co nás v zápasech podrží prostě nemáme, poslední kvalitní golman byl asi ten Osgood.
Někde jsem i četl, že by se měl vyměnit trenér. Že pod Lalondem to lepší nebude, ale zase tak podrobně do toho nevidím, takže nemůžu posoudit.
Lyon je z těch golmanu nejlepší, když porovnáme status hráče, plat a očekavání. Jako dvojka dobrý, ale chybí nám prostě Sorokin/Saros/Hart a golmani tohoto typu, navíc toto jsou brankáři co chytají v podobně kvalitních týmech, takže to dost zamrzí...Lalondemu jsem nepřišel nikdy na chut a v týmu je už celkem dlouho, změna trenéra měla za mě příjít už dávno
Mě by se líbil návrat Babcocka, ale to je asi nereálné
proč ne
Tak za těch 11 dní si zas o tolik nepřišel.
Letos = celá sezona pochopitelně
ale jo tu je třeba si dávat bacha na přesnost slov 
Tak to už je hřích. Ale je fakt, ze
..že jak budu minimálně ty 3 měsíce mimo Evropu, tak čumět na to ve 2 ráno taky asi nebudu.
Kam jedeš?
Už jsem pryč od začátku ledna na SríLance a pak směr šikmooký státy. Zimu v Česku fakt už ne.
Poslední 3 zápasy Barcelony na místní čas byly 00:30, 01:30 a 02:00, na to se můžu vysrat že jo, ale tak co začíná Asijskej pohár. 
Když si to můžeš dovolit tak proč ne. Jak to vlastně máš s praci?
Tak já bohužel pracoval skoro nonstop, volno jsem si vybíral jenom na tripy mimo Česko a jinak jsem byl furt v práci, no. Skončil jsem. Na cestách mě nic neživí, takže po návratu by to chtělo zase nějakou najít.
Na začátku roku jsem si řekl, že tuhle zkurvenou zimu už fakt ne, tak jsem začal šetřit. 
Jo tuhle zkurvenou zimu je lepší nezažit to je pravda. Tak vyčisti pořádně hlavu a pak si najdi něco co ti bude sedět a nebudeš jen otrok a sluha systému.
Hezky pekne.
Kolik hráčů z této soupisky Nigérie poznáte? Já jen 6
https://www.facebook.com/messenger_media?attachment_id=390806813315684&message_id=mid.%24cAAAAAEG4jimTKRC8SGM98tsvQ1Ml&thread_id=100003290435088
Link nefunguje, takže 0
Len malá poznámka, Garcia už Osimhena pár týždňov netrénuje:) Nie že by to bolo na výsledkoch poznať:o)
To teda je, je to mnohem horší.
Osvěžující čtení, díky
MFK Vyškov
Super článek borci
Díky!
Asian cup bude oproti tomuto asi hodně upozaděný, co?
Na něj nebude prostor spíš vůbec.
Inak je pravda, ze capska diaspora je najaktivnejsia ku krejine "povodu" to vidno aj v Portugalsku.. napriklad Dino d'Santiago alebo Nelson Freitas (hudba) obaju si uz idu inde, ale kulturu kriolu si beru sebou. V podstate v umeni to najviac vidno, ale aj napriklad
Na stare kolena ak Paulo Moreno (hadzana) Beto Gomes (basket) sa rozhodli reprezentovat Kriolu na MS (po tom co v Portugalskej repre nedostali priestor dlhe roku, comu teda nerozumiem) btw obaja su kapitani v Benfice
Z ostatnych kolonialnych krajin tak akurat domovsky jazyk kimbundu prenika trochu aj na pevninu svojimi "cool" slovami hlavne medzi mladymi
Osobitne potom brazilci, ale tu sme na Afcone!
Díky za zajímavý článek se spoustou nefotbalovych informací. Přečtu si i další, ale na afcon se dívat nebudu.
Turnaj sleduju jenom skrze výsledky, ale na takové članky se vzdycky těším. Skvělá práce..
V nominaci Kapverd mi chybí jedno jméno. Gdě Fernando Neves?
Článek jsem nečetl, v soupiskách mě ale upoutalo jméno Zé Turbo. Tak bych se chtěl taky jmenovat.
Tak to si počkej na nominaci Zambie. Zimbabwe letos bohužel ne, ale i Chipolopolo tam maj zajímavý jména.
Mě zaujal ghanan Ransford-Yeboah Königsdörffer
Cely je to takovy pohadkovy.
Škoda, že článek je takový pahýl.
A proč není i Euro každé dva roky? A klidně by mohlo být v taky v zimě.
Euro je jen taková malá sehrávačka před MS, pořádným turnajem.
No oni maj v Africe dva turnaje, ne? Jeden je ten velkej a pak je ještě jeden pro chudý, kde hrajou snad jen hráči z domácích lig.
To je dobře, příležitost pro ty méně známe hráče se ukázat a vybojovat si nějaké lepší angažmá, popřípadě se alespon zviditelnit. Ten koncept se mi líbí.
Myslite, ze se nekde v Africe pred Eurem najdou taky dva blazni, kteri nas kontinentalni turnaj takhle krasne zmapuji?
Ano
V Africe čumí na Evropský fotbal a fandí dokonce svým hráčům,i když jdou někam do Budějic..Pro ně je Evropa top
Bebé :D Legenda United
Málo chodím do hospody.
Za zmínku o mozambických vlacích
Jak jste přišli na to, že Salah je neoficiálně nejlepším hráčem Afriky všech dob?
Nic takovýho tam neni? Jen nejlepšim Egypťanem všech dob.
Jo máš pravdu.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele