O stravování se s vámi radí nejen členové britské královské rodiny, ale i známé osobnosti, třeba zpěvák James Blunt nebo Simon Le Bon z Duran Duran a další. Čím jste získala jejich důvěru?
Asi diskrétností. To, co se svými klienty řešíme, jsou velmi privátní věci a nikdo z nich pochopitelně nechce, aby se dostaly na veřejnost. Druhým důvodem je zřejmě můj přístup k výživovému poradenství. Nikoho nesoudím, nic striktně nezakazuji. Nevěřím, že za každou cenu musí nastat nějaké velké změny. Člověk musí být i trochu psycholog a zhodnotit možnosti konkrétního člověka. Pokud to přeženete a tlačíte lidi do toho, aby úplně změnili svůj jídelníček, aby začali 4x týdně cvičit, dosáhnete spíš toho, že to budou dodržovat třeba jen týden a pak se na to vykašlou. Podle mého názoru nemá smysl dělat změny, které ten člověk nedokáže dodržovat do konce života, nebo alespoň delší dobu.
Co lidem tedy radíte?
Já se jim hlavně snažím přizpůsobit. Chodí ke mně řada velmi zaneprázdněných lidí, kteří cestují po celém světě, jsou často pod tlakem, ve stresu, nemají pravidelný režim. Samozřejmě každého pravdivě seznámím s tím, co s ním větší či menší stravovací hříchy nebo nezdravý životní styl mohou udělat. Vytvořím pro něj individuální plán, nabídnu řešení. Pak už je to na nich. Rozhodně nerozdávám žádnou zaručenou dietu, na ty já nevěřím.
Držela jste někdy nějakou?
Spousty! V šestnácti jsem začínala jako modelka v Paříži a agentka mi naznačila, že bych měla zhubnout. Doporučila mi, abych jedla jen zelené fazolové lusky, tím že prý rychle uberu na váze.
Výživová expertka Gabriela Peacock
To je dost extrémní. Poslechla jste ji?
Zkoušela jsem to nějakou dobu, i když už tehdy mi to připadalo podezřelé. Když uvažuju nad tím, jestli bych svoji dceru chtěla nechat dělat modeling, vím, že určitě ne. Už se v tom oboru sice dlouho nepohybuji a možná se přístup k modelkám i změnil, ale tehdy jsem měla silný pocit, že modeling přitahuje spoustu špatných lidí. A Paříž je všeobecně v tomhle ohledu takové temné město opředené spoustou skandálů. V Milánu, tam to bylo jinak, ideální start pro velmi mladé modelky. Hýčkají vás jako miminko, bydlíte v krásné rezidenci, všichni se o vás starají.
Jak jste se vůbec v šestnácti dostala do Paříže?
V roce 1996 jsem vyhrála konkurz na tvář parfému Miss Arpels slavné šperkařské značky Van Cleef & Arpels. Tehdy to mělo velkou mediální podporu a s vítězstvím přišel i kontrakt s modelingovou agenturou Elite. Pro mě to bylo hrozně lákavé, předtím jsem nikde pořádně za hranicemi nebyla, bylo krátce po pádu komunismu a já toužila poznat cizí země.
Jak dlouho vás modeling naplňoval?
Vlastně ani nemůžu říct, že by mě nějak naplňoval. Věnovala jsem se mu, bavilo mě cestovat, třeba do Kapského města, kde jsem mohla trávit i tři měsíce s přáteli a prožívat takový ten -náctiletý život, ale nikdy jsem nebyla prototyp ambiciózní modelky, která chce vydělávat spoustu peněz. Mně se jen líbil ten životní styl, svoboda. Procestovala jsem toho hodně, až jsem zůstala v Londýně, který mě okouzlil. Zkušenosti z modelingu a s ním spojený neustálý tlak na štíhlou postavu mě nasměrovaly k rozhodnutí začít studovat výživové poradenství. Zajímalo mě čím dál víc, jak to s tím jídlem je, jak funguje lidské tělo. Nakonec se mi podařilo dostat se na Univerzitu ve Westminsteru na obor zdravotní vědy a výživová terapie.
To asi nebylo lehké, dostat se na takovou školu…
Bylo to opravdu hodně náročné. Nejvíc mě limitovala angličtina. Mluvila jsem sice dobře, ale vlastně jsem se ten jazyk nikdy neučila ve škole, takže problémem byl pro mě písemný projev. Na univerzitě bylo nutné psát dlouhé eseje, což mě děsilo a nešlo mi to. Nemám dar vyjadřovat se písemně, raději mluvím. Třeba jsem šest hodin psala nějakou esej a stejně se to pak nedalo číst. Navíc na škole se používala akademická angličtina, spousta odborných termínů. Poslední dva roky studia jsem docházela k soukromému lektorovi, který do mě tuhle odbornou angličtinu cpal horem dolem. Závěrečná dizertační práce měla mít rozsah dvanáct tisíc slov! Navíc jsem v té době měla už malou dceru. Na konci, to jsem studovala šestý rok, už jsem se fakt klepala, abych školu vůbec dokončila, protože v Anglii není povoleno studovat univerzitu déle než šest let.
Přišel někdy moment, kdy jste to chtěla vzdát?
Mockrát! Naštěstí jsem se vždycky dokázala vyhecovat a říct si, že když už jsem tím strávila tolik času, už to nějak musím dotáhnout do konce. Navíc jsem opravdu hodně toužila se tomuhle oboru věnovat a bez univerzity bych byla nic. Hned první rok jsem byla okouzlená zjištěním, že stačí ve stravování udělat malé změny, ale dosáhne se jimi velkého efektu. A že za všechno nemůže genetika, protože tu si vlastně aktivujeme naším životním stylem.
Výživová expertka Gabriela Peacock
Jak se vám po studiu podařilo najít práci?
Měla jsem velké štěstí. Když jsem dokončovala školu, dozvěděla jsem se, že lékař Tim Evans, což je oficiální lékař Buckinghamského paláce, právě otvírá svoji soukromou kliniku. Moc jsem si přála se tam dostat, líbilo se mi její zaměření a holistický (celostní – pozn. red.) přístup, kdy lékaři a specialisté vzájemně spolupracují a pomáhají klientům jako tým.
S čím za vámi lidé chodí nejčastěji?
S tím, že chtějí zhubnout. Já ale žádné zaručené návody nedávám. Na klienta se vždycky snažím dívat komplexně a najít cestu za štíhlejším, a hlavně zdravějším tělem ušitou na míru přímo pro něj. Příčin, proč nemůžou lidi zhubnout, je mnoho, nejen to, že špatně jedí, může za to i nedostatečný spánek a celkově to, jak žijí.
A co dělají nejčastěji špatně?
Nesnídají. Najíst se ráno potřebuje každý. Když to neuděláte, rychle vám spadne hladina krevního cukru a celý den máte výkyvy energie. To je pro tělo velká zátěž. Je to i jedna z prvních věcí, kterou se snažím lidi naučit – hlídat si hladinu krevního cukru a snídat.
Co snídáte vy sama?
Třeba vajíčka, ta jsou strašně zdravá, mají v sobě perfektní zdravé tuky, spoustu bílkovin a vitamin B, to je takový držák energie. Skvělá je i vločková kaše s dostatkem bílkovin, takže třeba s mlékem – ideálně rostlinným.
Výživová expertka Gabriela Peacock
Proč ne s kravským?
Věřím tomu, že se má všechno dělat vyváženě a strava má být rozmanitá. Vlastně s kravským mlékem vyloženě problém nemám, ale když už, volím spíš jogurt než samotné mléko. Jogurt už je fermentovaný a tělo ho lépe zpracuje. Mléko má totiž hodně velké molekuly a pro tělo je jeho trávení náročné, kromě toho v naší době je kravské mléko jiné než bylo před padesáti lety. Podobné je to s chlebem. Dnešní chleba nemá většinou s tím, který se dělal dřív, nic společného. Já mám ráda žitné chleby, kde vidíte opravdová zrna, kde to není jen nafouklé bílé těsto. Já jsem sice taky vyrostla na bílých rohlících, ale dnes nevidím důvod, proč je jíst. Je to téměř stoprocentní cukr a tělu absolutně nic nepřinášejí.
Jsou stravovací návyky v Česku a v Británii podobné?
V Čechách máme problém právě s tím chlebem, respektive s jeho konzumací večer, protože v něm je spousta sacharidů. Britové taky jedí chleba, ale v podobě sendvičů a v poledne. Tělo má pak čas ho strávit a cukr v něm spálit.
A jak to máte s masem?
Bílé jím všechno, ale u červeného mi vadí, když je v něm hodně tuku. Mám ale strašně ráda tvrdé salámy! Třeba kvalitní českou Vysočinu, nebo italskou Bresaolu, to jsou sušené hovězí plátky. Je to dost nezdravé, ale občas si to prostě dám. A bez výčitek. Podle mě jde hlavně o to, mít radost z jídla, klidně si zahřešit, netrápit se, ale zároveň se snažit o určitou rovnováhu.
A jak se dostat do rovnováhy, když třeba vypiju trochu víc vína?
Nemám vůbec problém s tím, když si lidí dají alkohol, ale musíte se potom o svoje tělo dobře postarat. Takže ráno po večírku si dejte cokoli, co podporuje funkci jater, například omega 3 mastné kyseliny – uzený losos, vajíčka, avokádo. Nebo brokolici, ta je na čištění jater perfektní. Já na to vyvinula speciální doplňky stravy, které si můžete dát před nebo i po pití a tělu ulevíte. Samozřejmě je důležité tělo také dostatečně hydratovat vodou.
Jakou vodu vy sama pijete – z kohoutku, nebo z PET lahví?
Na plast si dávám pozor. Jednak nechci přispívat k zahlcování planety odpadem a potom – čím tenčí plast, tím rychleji se z něj uvolňují do vody chemikálie. Ještě horší je, když láhev pak otevřete a necháte v ní vodu celý den stát a ještě k tomu v teple. Já používám vodu z kohoutku. Máme doma filtr, který vodu čistí a dělá ji alkalickou, což je vůbec nejlepší. Jinak vodu pijeme ze skleněných lahví, které celý den doplňujeme. A pokud si berete vodu na cesty a nechcete brát skleněnou láhev, pak ji vybírejte z co nejbytelnějšího silného pevného plastu, který nejde promáčknout, nebo volte láhev z odlehčené nerezové oceli.
A jak se stravuje vaše rodina? Zásadně zdravě?
Když jsem poznala svého manžela, měl v lednici salám a šampaňské. Rozhodně jsem mu nezačala hned něco diktovat, změna přišla přirozeně a postupně. Teď se třemi dětmi to máme tak, že se snažíme domů kupovat co nejkvalitnější produkty, což ale neznamená, že to je vždycky to nejzdravější. Jasně, mám doma čokoládu, ale jen tmavou. Já třeba nejím lepek, ale manžel a děti ano. S oblibou jedí například pizzu. Děti jsou naštěstí zdravé, takže mi nevadí, když jsou někde na dětské party a dávají si tam gumové medvídky nebo jiné nesmysly, protože vím, že doma se stravují kvalitně.
Zdroj: časopis Glanc
