Na maratonu kapel, v nichž hrají členové King Crimosn, nemohlo chybět trio Stick Men, kde bubnuje Pat Mastelotto a na stick hraje baskytarista Tony Levin. I když v King Crimson s pár přestávkami hraje od počátku osmdesátých let, doprovodil i další přední muzikanty, Petera Gabriela už na prvním sólovém albu a doprovázel ho i na posledním turné.
Když se ohlédnete, přece jen už na to máte věk, kde vidíte vrcholy své kariéry?
Nejsem člověk, který se moc ohlíží, obvykle se soustředím na hudbu, kterou zrovna hraji, ale řekl bych, že pro nás všechny muzikanty na volné noze jsou šťastná období kariéry, když hrajeme s bubeníkem, se kterým jsme propojeni, a přemýšlíme, že s ním budeme hrát dál. A pak jsou doby, kdy nejsme tak šťastní a stojíme mimo. Zavolali mne, abych se přidal k Mahavishnu Orchestra, a já jsem řekl ne, protože jsem byl v jiné kapele, o které nikdo neslyšel. Když se ohlédnu, byl bych šťastný, kdybych se k nim připojil. Stejně tomu bylo v případě turné s Pink Floyd. Byl jsem zaneprázdněný. Ale i když nemáte to štěstí hrát se slavnými lidmi, stejně tu jsou příležitosti, kdy je někdo připraven spolupracovat. To se stává nám všem. Ano, jsem dobrý basista, ale hraje v tom velkou roli štěstí, protože mohou najít jiného baskytaristu, který hraje velmi dobře.
Byl jsem šťastný, že jsem potkal Petera Gabriela a King Crimson a že se mi rozhodl zavolat John Lennon a Paul Simon. Velmi speciální pro mne byl den v roce 1976, když jsme v Torontu natáčeli první Peterovo album a ve studiu jsem potkal jak jeho, tak Roberta Frippa, protože Peter i King Crimson jsou velkou součástí mého života. Je velmi výjimečné mít s nimi po tolika letech dál hudební a přátelské vztahy. Turné Petera Gabriela zahrnovalo 48 koncertů. Jeho nový materiál má velký smysl.
Jak moc King Crimson změnili váš styl hry?
Myslím, že moc. Rok od roku, podle toho, jak se měnilo obsazení. Poprvé jsem se v nich setkal s bubeníkem Billem Brufordem, který hrál úplně jiným způsobem než bubeníci, s nimiž jsem hrál předtím. Současně jsem v nich spolupracoval s Adrianem Belewem, který hraje na kytaru vlastním unikátním způsobem. To na mě mělo obrovský vliv, nekopíroval jsem je, ani jsem se nesnažil dělat to, co dělali oni, potřeboval jsem najít svůj hlas a nebýt basistou, jakým jsem mohl být a jakým jsem byl. Tehdy jsem hrál hodně s Peterem Gabrielem, cítil jsem potřebu rozšířit své schopnosti, abych mohl být progresivním basistou a hráčem na stick a mít svůj vlastní hlas v této skupině v tomto obsazení.
V devadesátých letech se věci změnily, když bylo v King Crimson víc bubeníků. Opět jsem se trochu změnil, a po roce 2000 znovu, takže to mělo vliv na celou mou kariéru u King Crimson. Něco bylo dáno hudbou složenou King Crimson, ale velkou roli v tom hrála skvělá hra ostatních muzikantů.
