Článek
Zpravidla se objeví pod každým článkem, zabývajícím se naší minulostí. Něco pravdy na tomto postoji je, odmítám však jakoukoliv paušalizaci. Opětovně jsem se o tom přesvědčila při besedě v Magdeburských kasárnách Památníku Terezín. Studentky a studenti Gymnázia a Obchodní akademie z Orlové se zde ve dnech 11.-13. prosince 2023 zúčastnili semináře zaměřeného na holocaust. Připravilo jej tamní vzdělávací oddělení. Součástí byla mj. beseda s psychoterapeutkou a spisovatelkou PhDr. Zuzanou Peterovou, narozenou až po válce. Otevřeně hovořila mj. o posttraumatickém syndromu způsobeném holocaustem, který se v židovských rodinách přenáší z generace na generaci.
Po besedě se mladí lidé rozdělili do skupinek po třech a do obdržených anketních listů s přesně formulovanými otázkami zapisovali své odpovědi.
Co byste si chtěli zapamatovat?
Posluchači semináře touží uchovat si dojmy, které v nich vyprávění vyvolalo, ale také fakta o Terezíně a ghettu. Někteří zdůraznili přání zapamatovat si „nejlépe všechno“, neboť „jde o důležité poučení z historie“.
V paměti jim utkvěly rovněž pocity obětí a celková atmosféra, která v ghettu panovala. Shrnuto: „Měli bychom si připomínat hrůzy holocaustu, aby se už neopakovaly, prožitky přeživších i generací, co přišly po nich.“
Na některé měl silný dopad životního motta babičky Z. Peterové: „Když nejdeš do plynu, vše je OK.“
Co z vyprávění na vás nejvíce zapůsobilo?
Z dotazníků vyplynulo, že to byl především životní postoj pamětnice. Příběh její rodiny, fakt, že z šedesáti členů přežily jen dvě. Maminka s babičkou. Upřímný obdiv dr. Peterová sklidila i za to, že navzdory prožité bolesti její rodina neupustila od židovských tradic.
„Paní mluvila velice hezky, přednáška byla zajímavá, oceňujeme, že se o tom dokázala bavit.“
Na další mělo dopad vyprávění „o jejím těžkém dětství“. Jiné zaujal psychologický otisk, jaký holocaust na lidech zanechal. Všechny odpovědi potvrdily známou pravdu: V mladých lidech lze probudit zájem o pro ně dávnou minulost. Důležitý je však přístup k tématu, (ne)schopnost zaujmout.
Je něco z vyprávění, co byste v žádném případě nechtěli prožít?
Odpovědi: Antisemitismus. Neustálé utlačování, traumata předchozích generací. Jiní studenti napsali, že by nechtěli prožít nic z vyprávění dr. Peterové. Zmínili například ztrátu rodiny, generační trauma, nenávist společností, politické procesy apod.
Studentky i studenti mj. uvedli, že by na vlastní kůži neradi poznali nejistotu z toho, co bude dál, „co mne čeká v příštím měsíci, ale i týdnu či dni, určitě teror esesáků, ale ani určitý odstup vůči vlastním dětem, odloučení otce od rodiny i po válce“. Ocenili, že rovněž o těchto traumatech s nimi Zuzana Peterová hovořila zcela otevřeně.
Co vám přišlo nejméně pravděpodobné?
Různých odpovědí bylo více, nicméně za všechny jsem vybrala následující. A totiž, že přežily maminka s babičkou.
Zajímavé bylo číst, jak posluchači reagovali na otázku, co se jim naopak jevilo jako nejpravděpodobnější.
Ukázalo se, že především zabavování majetku židovským rodinám včetně domácích mazlíčků. Některé překvapilo, že Židé budou utlačováni i po válce a také fakt, že tragická minulost Zuzanu Peterovou poznamenala, třebaže holocaust osobně neprožila.
Z odpovědí na dotaz, co z vyprávění lze vnímat jako fakta, co jako názor, mne zaujaly následující:
„Názor, pohled na to, co je ˛zloʼ. Každý nacista nemusel být špatný. Mohlo s ním být manipulováno stejně jako se všema ostatníma. Fakta: to, co se dělo ve vyhlazovacích táborech.“
K mému údivu na otázku, zda studenti a studentky někdy prožili podobnou situaci, kdosi z nich reagoval nikoliv zážitkem, jenž by se nějak vztahoval k minulosti, nýbrž vázal se k přítomnosti.
Byť je odpověď překvapivá, na straně druhé potěšitelná, neboť dokazuje, že i mezi mladými jsou tací, kteří si (minimálně) dokážou uvědomit zlo a možná se mu, až se s ním potkají, budou snažit dle svých možností zabránit. Nezůstanou lhostejní.
„Přímo ne, ale byli jsme svědky, když se ostatní spolužáci chovali špatně vůči spolužačce, která se od nich odlišovala.“
